Jsem adrenalíná

Ano, i chronickej lenochod jako já potřebuje svou dávku adrenalinu. Pokud si ho zrovna nevybíjím při parkování auta, čerpám ho fikaně rovnou z gauče!

Tuhle běžely na ČT2 dva dokumenty za sebou. V prvním se rakouský potapěč Herbert Nitsch potopil do rekordní hloubky 214 metrů na jeden nádech. Komentátor vysvětloval, jak na to Herbert může umřít a ukazoval různé potapěče, co se vynořili a omdleli. Byla jsem u televize samým zadržováním dechu rudá jak Apač. 

Pak nastoupil německý zubař, který pro změnu nechtěl hodně hluboko, ale hodně vysoko. Zaplatil si dvouletý výcvik, na jehož konci poletí do vesmíru. Záběry dentisty na trenažeru zapůsobily na mou bujnou fantazii tak dokonale, že jsem měla co dělat, abych zastavila rozkomíhanej gauč!

Má kamarádka Tereza mi u kávy sdělila, že skočí padákem. Můj kamarád Míra už padákem skočil, ačkoliv je po úrazu ochrnutý na téměř celé tělo. Viděla jsem video – musela jsem to tenkrát na pět minut pauznout a vzít si Kynedril.

Můj kamarád Ondra létá akrobacii. V kabině má kameru a točí si sestavy, takže se můžu v klidu domova přímo u počítače pozvracet a vychutnat si tu krásu.

Jsem adrenalíná. Vždycky budu ta, co se zadkem v měkkých polštářích žmoulá kapesník, kulí oči a vykřikuje: "Pozor, Kašpárku, za tebou!"

Kdo kdy říkal, že za trochou adrenalinu je potřeba jít světa kraj? Vždyť stačí zapnout si telku a umět se pořádně bát. A nebejt líná zůstat na gauči! ;)