Jesetera z příliš klidného moře nebrat!

V Azerbajdžánu jsem se dozvěděla, že jeseter se jí pouze v měsících, které mají ve svém ruském názvu písmeno R. "Myslíte R jako Ropa?" Ne, radši jsem je neprovokovala...

Jeden z důvodů, proč jsem se těšila do Baku, byl ten, že si budu moci každý večer dopřát procházku na pláži. Už jsem si to malovala, jak se budu brouzdat prohřátým pískem a sem tam smočím romanticky nožku v šumícím příboji při hledání těch nejkrásnějších mušlí. Hotová Modrá laguna!

První večer jsem romantiku realizovat nemohla, protože jsem přiletěla pozdě večer a než jsme starou volhou po rozmláceném prospektu dodrkali do města, mohla jsem si tak akorát srovnat zuby zpátky na místo a jít spát. „Ale hned zítra ráno!“ slibovala jsem si.

Druhý den jsem celá rozdivočelá vyrazila. Znáte to: Hurá, jdeme poprvé na pláž! Pochodovala jsem ulicemi Baku s nadšeným výrazem a natahovala uši, kdy uslyším zvuk vln. A ono pořád nic. Ulice skončila, prostor se otevřel a já došla na korzo u moře. Říkala jsem si: To je ale klidné, žádné vlny… Pak jsem přišla ještě blíž a nadšený výraz zmizel z mého obličeje, jako by ho někdo setřel houbou. Moře nebylo ani modré, ani zelené. Bylo černo-šedo-peklo-olejovité. Smočit nožku leda v gumákách! Uniklá ropa... Okolí Baku je prošpikované vrty jak ementál, potrubí bývá rezavé a moře je tudíž až příliš klidné, neprůhledné a temné, jako kdyby za ním ležel Mordor.

Když jsem se tak rozpačitě rozhlížela, uviděla jsem dlouhé molo a na něm rybáře. Říkala jsem si: Aha, je to dobrý, ono je to jen u břehu, jasně! Nebylo – pánové nahazovali udičky do pochybné líné břečky pod sebou. Rybu neulovil žádný z nich, zato jeden ulovil použitý kondom a zas ho hodil zpátky do moře. Asi ho chtěl ulovit ještě jednou, když už nebraly... V tu ránu jsem měla jasno: TADY RYBY JÍST NEBUDU!

Pozdější radu, kdy jíst jesetera, jsem tedy s úsměvem odkývala a myslela si své. Naštěstí je toho dobrého v Azerbajdžánu k jídlu dost i bez darů moře. Místní kuchyně arabského střihu je fantastická! Pilaf a kebab a zapékaná zelenina a plněné vinné listy a grilované lilky a vývar silný jak sedlácký řemen. A k tomu cukrárny plné těch nejlepších dortíků a načančaných zákusků, protože sladké, to oni tuze rádi! Ať už si zajdete do drahé restaurace nebo si koupíte něco rychlého do ruky na ulici, v Azerbajdžánu si vždycky pochutnáte! Jediná otázka zní: Co dřív?!

Takže uznejte, kdo by fňukal kvůli jeseterovi? ;)