Před pár dny běžel německý dokument o podprahových marketingových strategiích.Česká soda hadr, řehtám se ještě teď! Jen to na mě zkuste, pacholíci!
Ukázka správně vyladěného luxu.
Co se týče toho luxu, nedělám si srandu. Kdesi v Německu běhají po laboratoři týpci v bílých pláštích, tváří se děsně vážně a luxujou pořád dokola jeden koberec. Přitom ladí zvuk, protože vymysleli, že tichý lux na spotřebitele působí jako ekologický, kdežto hlasitý jako výkonný. Takže se snaží najít to pravé něco mezi, montujou do soustrojí luxu různé zvukotvorné vrtulky a pronáší věty typu „Šum lesa nám zůstal, ale vyeliminovali jsme to nepříjemné komáří bzučení“ Tvářili se všichni, jak kdyby makali pro NASA, a přitom vypadali jak malí kluci, co právě objevili vysavač.
Jejich vytuněný lux samozřejmě hučel úplně stejně, jako ta stará šunka, co mám doma.
Jinde v Německu si hotel najal tvůrkyni osobité vůně, aby jim namíchala lektvar na zvýšení obratu. Takovej parfémek do klimošky, aby se lidi cítili prima. Borová vůně už zřejmě nefrčí. Postarší umělecká dáma bizarního věku i chování v jakémsi chemickém kabinetu roztržitě sdělovala na kameru, že použije až 200 komponentů, z nichž právě pro tento hotel bude dominovat vůně sněhu a peněz. Taky dobrý. A proč vlastně nepoužít rovnou éter? To by byli všichni happy!
Hlavně by ho asi potřeboval manažer toho hotelu, kterej očichával papírek a s křečovitým výrazem říkal, že jo, že se mu to líbí.
Ovšem nejvíc u mě bodoval chytrolín, kterej se rozhodl vytvořit nové barevné trendy, které poletí za 2-3 roky (dokument byl z roku 2008). Se sjetým výrazem vlál po městě a vykřikoval „Vnímám náladu ve společnosti, vnímám tvary a trendy, ale NEVNÍMÁM BARVY – ty tvořím sám!“ Nakonec se sešel s několika dalšími exoty ve španělském Bilbau na finálním workshopu, na kterém nám to rozhodli. Na konci pán suverénně sděloval divákům, že pro sezónu 2010-2011 se máme připravit na žlutou, modrou a zelenou, protože budou všude.
Ehm, myslím, že se tenkrát v Bilbau kapku sekli – aspoň já kolem sebe vidím spíš růžovou.
Nepodceňuju podprahovou reklamu a považuju ji celkem za svinstvo, ale tenhle dokument mě fakt nepostrašil. Spíš mi to přišlo jako ukázka toho, jakýma blbinama se lidi taky živí. Aktérům bych ráda vzkázala: Lux si vybírám podle toho, kolik sežere z koberce a ze zásuvky, ne podle toho, jak zní, barevné trendy jdou mimo mě a o vůni v mém bytě se stará můj pes, který má talent mocně si uprdnout těsně před příchodem návštěvy. Asi je to ta pravá ořechová, návštěvy se ke mně pravidelně a rády vrací...
Ale hrajte si dál, kdo si hraje, nezlobí ;))
