Používáme je občas všichni. Jsou tak rozšířené, že vznik oboru Slovní ortopedie je na spadnutí. Někdy je ani nepostřehneme, jindy lezou na nervy. Víš jak.
Má kamarádka právě adoptovala berličku JAKOBY. Padají z ní perly, ze kterých následně padám smíchy já. Většinou se jí bez úrazu povede první půlka souvětí, pak klopýtne, vezme si berličku a začne s ní jakoby masakrovat zbytek věty, který už mi pak leckdy jakoby unikne. „Šla jsem na magistrát a ten úředník tam sice jakoby byl, ale vysvětlil mi, že jakoby nemaj úřední hodiny, takže mám přijít jakoby jindy.“ Nevadí mi to – je to jev dočasný, protože momentálně prožívá období zvýšeného stresu. Až se hodí do pohody, bude zase mluvit jakoby normálně.
Vole. Někteří jedinci vole nejsou schopný říct jedinou větu bez soustavného opírání se o skot vole. Obzvláště pěkně to vole působí na dámy, když je nějakej frajer balí a samou nervozitou u toho vole zapomene, že slovník pro kamarády není vole úplně ideální.
Ééé, největší expertka na ÉÉÉ v téhle zemi je reportérka zpravodajství na ČT Jana Čermáková, a to navzdory své profesi. V kombinaci s jejím ...ééé... značně hlubokým hlasem a ...ééé... poněkud jednotvárným slovníkem, ke kterému je ...ééé... odsouzena zaměřením na parlamentní zprávy, to ...ééé... občas vypadá, jako by se naučila mluvit teprve nedávno. Ale předpokládám, že dlouhodobý pobyt mezi hlubokohlasými muži neschopnými vyjadřovat se souvisle a srozumitelně (ééé, myslím politiky), nemůže nezanechat následky. Chudák Jana...
Pak máme jedince, kteří jdou po podstatě. V podstatě vám vysvětlí, že by s vámi v podstatě na ty hory jeli, ale protože jim v podstatě nemá kdo vyvenčit psa, zůstanou v podstatě sedět doma na zadku. Důležité je to podstatné, chápete?
Berličky se nevyhnou ani těm nejlepším z nás – dokonce ani hlava státu se bez nich skutečně, ale skutečně neobejde. Podepřít se při hovoru potřebují někdy dokonce i spisovatelé, ehm, jaksi... že?
Ačkoliv tento článek vyznívá v podstatě jakoby kriticky, musím tak nějak uvést na pravou míru, že ačkoliv sama berličky v podstatě nikdy, ale skutečně nikdy nepoužívám, tento fenomén mi do finále jaksi zas až tak nevadí. Jak totiž praví klasik: Ééé... nikdo není dokonalý, víte jak... ;)
