Dnes má svátek Zoja / Zoe

Zítra možná přibyde Honimír / Krasomil a pozítří Džesyka / Riči. Teda, někteří rodiče si snad před výběrem jména své ratolesti dali nějaký prášky na hraní. No počkejte, ty ubohý děti vám to jednou spočítaj! :))

Ubohý hošík... :DDD

Před dvaceti lety jsem četla článek o tom, jak se matrikářky začaly po revoluci potit na svých židlích při vysvětlování rodičům, že ani v demokracii není možné pojmenovat své dítě jakkoliv. Byly to ryzí bojovnice za práva dětí, protože kdyby tenkrát nějkterý nápady prošly, byly by dneska blázince plný.

Díky seriálu Dallas tenkrát spousta lidí toužila mít doma malou Sú nebo Myselí. Tyto vážně míněné návrhy byly psány do formulářů foneticky. Vrcholem byl vážně míněný záměr pojmenovat synáčka Džejár. Hopla!

Některý dnešní rodiče to maj taky hozený zvláštně. Chápu, že cizí jména pronikají do českých vod, ale trocha soudnosti by neškodila. Alespoň u chlapečků, u nichž nelze počítat s variantou, že vyvdají příjmení hodící se k jejich křestnímu jménu líp, než to zvládli tatínek s maminkou. Taková Naomi Kadeřábková snad nějak vyvázne, ale Kevin Vomáčka to má na furt...

A pak máme jména, která nemusíte ani kombinovat a máte dost. A nemusí být ani cizí, i v českých zdrojích máme perel... Syn Agáty Hanychové se jmenuje Kryšpín. Agáto, Agáto. Váš klučík je už tak dost poznamenanej tím, že jste slavná, a vy mu ještě nadělíte takovýhle jméno, který svádí k hrátkám... Jakpak myslíte, že s tím naloží jeho spolužáci? Chudák malej... (Vím, o čem mluvím. Jsem Antonie. V ranném dětství zkráceno na Tina. Školka a základka byly občas peklo!)

Takže rodiče, prosím vás, inovujte, ale snažte se, abych za 20 let při setkání s vašimi dětmi nedostala záchvat, ju? Fakt nemůžu zaručit, že jestli se mi váš syn představí jako Andělín Slepička nebo vaši slečnu budu nucená oslovit „Zoo“, ustojím to se ctí ;))