Co jsem to chtěla?

„Co jsem se učil na obecný, to si pamatuju dodnes. Ale co bylo minulej tejden, o tom vim prd.“ říkával můj děda. Takže to zvrhlý formátování paměti je asi dědičný.

Uzel na kapesníku. Báječná pomůcka, pokud si pamatujete, proč jste uzel dělali ;)

Mám to úplně stejně. Ze školy si pamatuju dokonce takový kraviny, jako jsou chemické koncovky:
-ný
-natý
-itý
-ičitý
-ičný, -ečný
-ový
-istý
-ičelý

Bezva, chemikářka si může pogratulovat k dobře odvedené práci. A teď se mě zkuste zeptat, kdy byli naši zaměstnanci naposledy na preventivních prohlídkách a nebudu schopná vám říct ani rok. Žiju obklopená různými připomínkami, elektronickými i papírovými, bez nich bych to nedala. Ale hlavně, že znám ný natý itý ičitý...

Má vizuální paměť je naprosto tragická. Něčí obličej si zapamatuju až poté, co ho vidím dvakrát až třikrát. Občas jsou z toho slušné trapasy, například při jednání s obchodním ředitelem spřátelené firmy, kterého jsem viděla jen jednou. Řeknu vám z hlavy jeho titul, příjmení i křestní jméno, telefonní číslo, mail, IČO jejich společnosti a jméno a kontakt na sekretářku, ale jak vypadá ze mě nedostanete, ani kdybyste mě mučili čokoládou.

I proto mě často postihuje ten známej stihomam, kdy jdu po ulici a někdo se na mě zdálky usmívá. Známý obličej, ale kam ho zařadit? Protože nedokážu rozluštit ani to, jestli si s tím člověkem tykám nebo vykám, páchám na lidech takové to „Dobrahoj“, případně „Ahrý den“.

Naopak čísla má moje paměť ráda. Má hlava jsou takové menší Zlaté stránky, ve kterých najdete spoustu aktuálních čísel, dále mraky čísel dávno neplatných, například telefonní čísla k nám domů a k babičce domů z dob, kdy mi bylo asi deset let. To se mám!!

Kamarád mi kdysi říkal: „Já ti, čoveče, přijdu do kuchyně a marně přemýšlím, co jsem tam chtěl.“ Musela jsem se smát, bydlela jsem tenkrát ve 4+1. „To máš ještě dobrý – já vylezu z obýváku do předsíně a marně přemýšlím, kam jsem to šla!“ 

Má babička v tom měla jasno. Když jsem byla dítě, nedávala mi na zadek, ale „na pamětnou“, z čehož by se dalo vydedukovat, že má paměť není v hlavě, ale v… Dnes k tomuto závěru docházím stále častěji. 

Závěrem článku jsem vám chtěla napstat jedno takové moudro, ale zaboha si na něj teď nevzpomenu. No, tak snad příště…;)