Blondýna

Jsem blont. Nevím proč o tom všichni pořát mluvý, ale hesky se na mně smnějou, tak sem ráda... :)

Dopřejte i vy svým vlasům to pravé kouzlo s pomocí barvy Preference v odstínu Krutá plavá! Barva používaná předními černokněžníky! Vyrábí Vy-víte-kdo. Doporučuje pět Malfoyů z pěti. Protože vy za to stojíte :)

Jo jo, je to tak – jsem přírodní blondýnka. Už jako dítě jsem si nechala od spolužáků nakukat pracovní sobotu a pochodovala s aktovkou do prázdné školy. Jakožto blonďátko jsem se holt musela vystonat z dětských nemocí, které plavovlasý gen přináší. Ačkoliv, nakolik to byla blonďatost a nakolik jalové mládí, bůh suď...

Když mi bylo 18, nechala jsem se naverbovat do modelingové agentury maloměstského formátu. Modely pro padesátnice, které jsme tenkrát předváděly, mě nenadchly, což zapříčinilo, že jsem celý slavný modeling brala dost hákem. Mohla jsem si to dovolit – civilní povolání jsem měla, zářila jsem svou zlatou hlavou na letišti Karlovy Vary coby pozemní letuška (to zní sice jako hodně blond povolání, ale fakt to existuje!). Následkem bylo, že jsem se před jednou módní přehlídkou zlehka nalíčila tekquilou a má mexická náladička zapůsobila tak pozitivně, že jsem vyhrála nicneříkající titul, o němž jsem ani netušila, že je ve hře - Modelka regionu (něco jako Miss Zapadlá Lhota). I slepé kuře občas najde zrno, jak praví jedno přísloví. Tomu se říká Výhra hodná blondýny! :D

Tou dobou jsem coby dlouhovlasá, modrooká, dlouhonohá plavovláska nosila navzdory všem bezpečnostním pravidlům zdravého rozumu minisukně a svetříky s výstřihem dle módního diktátu a byla otrávená jak šváb, že se na mě furt lepí ty divný typy. Dva roky jsem odrážela útoky různých kočkolapů, vysvětlovala jim, že se ze zlatý karty na zadek neposadím a cvičenýho pudlíka nikomu dělat nebudu. Očekávání okolí, že když jako Barbie vypadám, budu se i jako Barbie chovat, se mi zajídalo čím dál víc. A jednoho dne jsem ztratila trpělivost a řekla jsem si DOST!

Smetla jsem Barbie ze stolu. Blond lokny jsem vyměnila za černýho ježka. Pidisukně nahradily černý džíny. Vykašlala jsem se na modeling a našla si jiný hobby. Účinek byl okamžitý a ohromující! Goldeny ověšení machýrci zmizeli jak pára nad hrncem. Místo nich se objevili mladíci, dvořící se mi pomocí zajímavých knih, muziky a filmů. Ti, pro které jsem předtím byla jen tupá blondýna, mi najednou byli ochotni přiznat mozek. Vlasy dělaj člověka!

Svou původní barvu jsem už nikdy nepřiznala, ale blondýna ve mně žije dál a občas se ozve. Moje dlouhé vedení je legendární, nejsem schopna naučit se jezdit na kole a brutálně si pletu napravo a ... é, co je to druhý?

Bacha na blondýny, jeden nikdy neví! Spousty z nich jsou původně tmavovlásky přebarvené na plavo a mají za ušima víc, než by se zdálo. A naopak dost těch echtovních si hřívu ztmavilo a žijou v převleku jako já. Kdo se v tom má vyznat?

Až vám zas někdy nechápavost nějaké blondýnky poleze na nervy, zatnětě zuby, buďte trpěliví a vzpomeňte si, jak jsme užitečné! Přeci:

Nebít nás, kdo by si za vás všechny pořát přál ten světový mýr? ;))