„Až budeš velká, tak to pochopíš.“

Tuhle větu jsem v dětství slyšela mockrát. Na 99 mých otázek maminka odpověděla vyčerpávajícím vysvětlením, ve stém případě použila tuhle větu. Občas to ve mně budilo pocit, že ji maminka používá jen proto, že se jí nechce mi něco vysvětlovat. A dnes, ve svých čtyřiceti, už vím, že to byl moudrý tah.

Maminčina věta „Až budeš velká, tak to pochopíš“ vlastně znamenala „Počkej pár let a udělej si vlastní názor sama.“ Mamka mi odmalička nechávala místo v hlavě pro použití dle vlastního uvážení.

Jako dítě mě třeba v každém městě, které jsme navštívily, brala do kostela. Sama nevím, zda mě tam maminka vodila proto, aby mě nenápadně seznámila s duchovnem, nebo proto, že je stavařka a kostely jsou nejlepší ukázkou dobového stavitelství a architektury. Každopádně pozitivní vztah mám k obojímu. Dobrá práce, mami :)

Stejné to bylo třeba s knížkami. Maminka do mého pokojíčku umístila knihovnu se všemi našimi knihami a dala mi je volně k dispozici. Nikdy mi neříkala „přečti si toho Kerouaca“ nebo „na toho Millera zatím nesahej“. Vystavila mi všechny ty knížky pěkně před oči a nechala mě, abych si k nim našla cestu sama. Tím došlo k tomu, že už ve dvanácti jsem neodolala titulu Není kouře bez ohýnku a stala se vášnivou čtenářkou Agathy Christie, ale jiné knížky jsem vlastně neotevřela dodnes. A maminka mi je nikdy nevnucovala.

Nevnucovala mi své názory na homosexuály, jehovisty, komunisty, západní cizince, veksláky, zlatokopky a jiné exoty prohánějící se před třiceti lety po našem městě, jen mě nenápadně vedla za ruku, abych nešlápla do louže a nepřišla k úhoně.

Větu „Až budeš velká, tak to pochopíš“ jsem přestala slýchat někdy v sedmnácti. Od té doby se se mnou maminka ráda podělí o názor na cokoliv, ale zase: Místo „Ježíš, jak jsi na takovou kravinu přišla?“ volí taktiku „Zajímavé! Já to tedy sice vidím spíš takhle…“ Má tolerantní a nemanipulativní maminka prostě vždycky věřila v můj zdravý rozum a netoužila udělat z mé mysli kopii své vlastní. Jsem jí za to neskonale vděčná.

Má maminka trpí neustálým mindrákem, že mou výchovu mohla zvládnout líp. Mami, prosímtě, neblázni už, ano? Díky, žes mě naučila spoustě užitečných věcí, třeba že nic není zadarmo. Díky, žes mě nikdy netlačila do „kariéry“, ale zároveň jsi mi stále nabízela dost podnětů, aby se ze mě nestal zevl. Díky, že jsi přede mnou nikdy nikoho nepomlouvala a neodsuzovala. Ale hlavně: Díky, žes mi vždycky dávala prostor pro vlastní názory.

Stejně jsem se dopracovala tam, kam sis přála, viď? ;)
Tak vše nej k tomu dnešnímu svátku, maminečko má moudrá, a velkou pusu k tomu!