Soužití různých etnik

Před chvílí jsem shlédnul jednu z reportáží v pořatu "Reportéři ČT". Reportáž se věnovala tématu soužití cikánského etnika s tím většinovým. A reportéři si opět vzali na paškál těžce zkoušený Varnsdorf, kde se část tamních cikánů přestěhovala z ubytovny do pronajatých bytů v paneláku. Potud tedy žádný problém. Ten přichází, když se jedni chtějí chovat možná jako na karnevalu někde v Riu de Janeiru (pravděpodobně bez rozdílu mezi dnem a nocí) a druzí chtějí mít doma svůj klid.

Ani temperament a ani klid není na škodu. Tedy pokud ono temperamentnější etnikum nezačne svými výlevy narušovat klid druhých. To pak jdou dobré sousedské vztahy stranou a začínají hádky v umírněnějším nebo rvačky ve vyhrocenějším případě. Zdá se ale, že tady jde o problém soužití etnik, která jsou postojem k životu, kulturou a tradicemi natolik rozdílná, že je společné soužití většího počtu příslušníků jednoho a druhého etnika v jedné lokalitě jen těžko myslitelné.

Situace je taková, že většinové etnikum tvoří Češi se svým poklidnějším způsobem života, zatímco temperamentnější cikáni tvoří menšinu. A menšina se vždy musí přizpůsobit většině a ne naopak.

Docela zajímavou perličkou reportáže bylo, když jeden ze starousedlíků se pokoušel debatovat s cikánkami, které tedy moc k diskuzi pána nepřipouštěli a od jedné z nich jsme se dozvěděli, že se před rokem demonstovalo za to, aby si cikáni našli lepší bydlení. Tak nevím, celou situaci jsem před rokem sledoval jen prostřednictvím televize, ale přesto jsem skálopevně přesvědčen o tom, že nešlo o nalezení lepšího bydlení nýbrž o nalezení práce. Okolo toho se to celé točí.

Takže se, milí cikáni, snažte přizpůsobit, pracujte nebo studujte, nezneužívejte všelijaké sociální dávky. Pokud se tohle naučíte, pak si klidně v rozumných mezích dál vyjadřujte svůj temperament, tančete, zpívejte a já nevím co všechno ještě.