Malý syrský chlapec se stal obětí hyenismu

Stejně jako mnoho jiných, včetně kolegů blogerů, tak i mne velmi šokovaly a rozesmutnily fotky mrtvého chlapečka ze Sýrie. Sám jsem tátou dvou dcer (jedné jsou 2 roky, druhé 7 měsíců). Slova k těm fotkám jsou zbytečná.

Jde o lidskou tragédii. O tragédii zbytečně zmařeného života malého chlapečka a mnoha dalších lidí. Slzy se mi derou do očí, protože od té doby, co jsem tátou, jsem na takovéto zprávy ještě více háklivý.

Ale bojím se, že prostřednictvím této i dalších podobných fotek se bude hrát proimigrantská karta. Bude se hrát na city, bude se v obyvatelích evropských států vyvolávat pocit viny, že není vůle dostatečně vřele vítat davy imigrantů. Že Němci, Francouzi, Italové, Řekové, Rakušané, Slováci a i my Češi v podstatě můžeme za takové tragédie, jako je i případ toho malého chlapečka. Obávám se, že se tragédie malého syrského chlapce stane politickou kartou. Přitom si nemyslím, že by za tragédie migrantů na jejich cestě mohla široká veřejnost v evropských státech. Pokud tito lidé utíkali před nebezpečím, mohli a měli se zastavit v nejbližší klidné zemi, neměli podnikat nebezpečné cesty přes moře, kde ztratili to nejcennější.

V souvislosti s těmi fotkami mám také pár postřehů, které mne při pohledu na mrtvé tělíčko napadly. Jsou novináři opravdu takové hyeny, že jsou ve prospěch dobrých prodejů svého periodika a zisku ochotni zadupat lidskou důstojnost do země? Já si totiž zveřejnění těch fotek opravdu vykládám jako hyenismus a snahu o uveřejnění fotek, které prostě prodávají. Z čistě ekonomického hlediska je to možná pochopitelné, z lidského hlediska je to na zvracení. Uveřejnit v denících fotku mrtvého člověka, tím spíše že jde o malé díťátko, jejímž prostřednictvím je sledován nějaký cíl, je ubohost. 

Napadlo mne i že na krátký život toho chlapce měla Evropa zásadní vliv i když při pokusu se sem dostat bohužel se svými blízkými zemřel. Pokud mu byly 3 roky, tak nepoznal pokojný život v míru. Válka v Sýrii trvá dlouho a to i díky nesmyslné podpoře, kterou evropské státy poskytovaly syrské opozici. Té syrské opozici, ze které vzešel také Islámský stát.

Ten Islámský stát, který ničí kulturní a historické bohatství, podřezává hrdla, stíná hlavy. Ta organizace, která pohrdá lidskostí, která se k ženám chová jako ke zvěři. Ta organizace, která se neštítí ničeho. Ta organizace, se kterou si světové společenství neumí poradit ... nebo snad ani nechce? Ptám se proč konvoje U.S. Army křižují střední Evropu, proč nejedou Tureckem směrem do Sýrie? Proč k zásahu v Iráku stačilo podezření, nakonec vyvrácené, na existenci zbraní hromadného ničení a proč se nyní zásahy proti Islámskému státu omezují jen na letecké útoky, které zjevně nestačí? Proč ze satelitních snímků sledujeme, co stačil Islámský stát zničit v Palmýře namísto toho, abychom sledovali, jak je tato zločinecká organizace ničena vojáky států NATO? Proč USA a Evropa neuznají chybu, nespojí se s vládními silami v Sýrii a společně nezničí tu bandu hrdlořezů? Nedělám si iluze o Asadovi, nedělal jsem si je ani o bývalém libyjském vůdci Kaddáfím. Ale kdyby západní státy nepodporovaly destabilizaci těchto zemí, mohlo mnoho nynějších migrantů žít ve svých zemích a nemuselo docházet k lidským tragédiím. A mohl třeba i žít ten malý chlapeček.

Je mi nesmírně líto vyhaslého života malého chlapečka. Za svůj krátký život tady na zemi zřejmě neužil moc klidu, radosti, smíchu, normálního dětského blbnutí. A ať už by byl vychováván ve víře v jakkoliv pojmenovanou nadpřirozenou bytost, tak doufám, že je teď někde, kde je mu dobře a kde se má lépe než na povrchu zemském a kde užívá radostí, které se mu zde nedostalo. Je mi nesmírně líto životů i všech dalších lidí, kteří na této nebezpečné cestě zahynuli a bohužel ještě zřejmě i zahynou.

Když se nad tím celým zamyslím, stále více docházím k závěru, že to celé, včetně těch mnoha lidských tragédií, někomu strašně vyhovuje. Nicméně viníky tragédií nejsme my, obyčejní občané, viníky tragédií jsou politici myslící si, že mohou destabilizovat některé státy a že to nebude mít žádný dopad.