Jsem srab

Jsem velký srab. Uvědomil jsem si to při četbě článku o umírání malých dětí, o hospicích atd. Ještě před chvílí byl tento článek na hlavní stránce idnes.cz, teď už tam je něco jiného.

Jsem tátou 16-ti měsíční holčičky, která je s mojí manželkou nyní v Jánských lázních. Nyní jsem tu s nimi, každý víkend sem jezdím. Problém mé dcery nebyl nijak vážný a je již v podstatě vyřešen. Ale o tom psát nechci. Extrémně špatně snáším odloučení, ale po přečtení zmíněného článku jsem se za sebe musel (a stále musím) velmi stydět. Při vědomí naprosté nicotnosti našeho problému oproti problémům rodin s nevyléčitelně nemocnými dětmi je všechno ostatní naprosto podružné. Vůbec si nedokážu představit, co rodiny s nevyléčitelně nemocnými dětmi prožívají. Je to pro mne nepředstavitelné a hluboce smekám před dětmi a jejich rodiči, kteří se s takovým osudem statečně perou. Musím se přiznat, že jsem váhal, jestli na onen článek (http://zpravy.idnes.cz/domaci-pece-o-umirajici-deti-dpm-/domaci.aspx?c=A141113_205405_domaci_zt) mám "ťuknout", protože už úvodní fotka mě prostě lidově řečeno "dostala". Naštěstí jsem si článek přečetl, byť se mi při tom hrnuly slzy do očí. Mít nevyléčitelnou nemoc je hrozné, u dospělých je to také tragédie, ale u bezbranných dětí jde snad o to nejhorší, co může být. Znám mnoho lidí. Někteří si života a zdraví váží, někteří bohužel ne. A některým, jako třeba nevyléčitelně nemocným dětem není zdraví bohužel souzeno. Moc bych si přál mít tu moc a nějakým kouzlem se postarat o vyléčení všech dětí, aby mohly prožít dlouhý, šťastný a spokojený život. Několikrát jsem přispíval na léčbu pro nejrůzněji nemocné děti i dospělé. Přispíval jsem i hospicům, aby právě nevyléčitelně nemocným bylo umožněno důstojné dožití. A budu v tom po přečtení tohoto článku pokračovat s o to větší rozhodností. Závěrem tohoto blogu bych chtěl popřát nevyléčitelně nemocným dětem i jejich rodičům mnoho sil, co nejvíce společně prožitých a pokud možno krásných okamžiků. Chtěl bych mít alespoň zlomek odvahy, kterou mají tyto děti, jejich rodiče a lidi, kteří jim pomáhají a se kterou se všichni společně perou s osudem. Jak dokáže být život krásnej, tak dokáže i pěkně krutej.