Zemský ráj to na pohled. Takhe se to zpívá v náší nádherné hymně. A asi to tak skutečně musí být, když je jednou z hlavních zpráv dne, že jeden poslanec druhého osočí nějakou nadávkou a jiní poslanci pak řeší, jestli se za to má nebo nemá omluvit.
Nechci se až tak vrtat v tom, že celý spolek s názvem Poslanecká sněmovna pak působí jako spolek kašparů řešící poslanecká bebíčka. To jistě vidí alespoň většina z nás.
Spíše mne zaráží, to neustálé vrtání se v minulosti, vyčítání si kdo co kdy a kde dělal. Jistě, pan poslanec KSČM byl příslušníkem VB a já z něj nechci nijak smýt vinu za to, jestli někomu na předrevolučních demonstracích ubližoval. Jde mi spíše o to, že se chladí žáha na těch, kteří zasahovali na tehdejších protirežimních demonstracích na něčí povel a právě ti, kteří rozhodovali a veleli zásahům, propluli nebo proplouvají většinou úplně bez povšimnutí. Ukazovat na malé ryby je možná pro někoho fajn, ale nám utekly ty velké, ty rozhodující ryby. Nedokázali/nestlihli jsme potrestat ty, kteří začátkem 50. let justičně vraždili, bez nějakého trestu odešli autoři zvacího dopisu "spřáteleným armádám" z období Pražského jara 1968 a dalo by se asi pokračovat. To je myslím si velký dluh spravedlnosti, který si naše země bohužel nese a nespraví se to honěním si trika na tom, že jeden poslanec nadává druhému do komunistických fízlů. Nota bene, když autorem invektiv je člověk, který ve velké části porevoluční éry měl v rukou politickou moc a mohl se zasadit o daleko lepší vyrovnání se s komunistickou minulostí a jejími křivdami.
Jednak si tedy myslím, že vrtání se v minulosti s výčitkami co kdo dělal, je čtvrtstoletí po revoluci zbytečné. Trestat se dle mého mělo hned v prvních létech po revoluci a mělo se jít po hlavních postavách komunistického režimu. Já se mohu jenom domnívat, proč se tak nestalo, jestli na to ve všech těch překotných změnách nebyl čas, nebo jestli na tom nebyl politický zájem. Těžko říct. Skutečně si ale myslím, že nadávky člověku, který byl tehdy pěšákem, už dneska nic nevyřeší. A tím spíš, když zazní z úst člověka, který se ani zdaleka ne poprvé chová a vyjadřuje jako sprostý hulvát.
To mne vede k myšlence, jestli by nebylo záhodno stanovit etický kodex chování poslance. Protože si myslím, že by se volený zástupce lidu měl alespoň na půdě institucí typu Poslanecké sněmovny chovat slušně a měl by zachovávat určité dekórum, byť třeba kolegu v poslanecké lavici může osobně bytostně nesnášet. Myslím si, že slušné vyjadřování a chování se ani nijak nevylučuje s vedením poměrně ostrých programových sporů na lince vláda versus opozice.
Závěrem si dovolím vyjádřit přesvědčení, že poslanci přestanou marnit penězi daňových poplatníků ve zbytečných sporech a začnou, ve světlé chvilce, řešit skutečné palčivé problémy naší krásné země a jejích občanů.
