Na konkurenčním internetovém fóru jsem si se zájmem přečetl příspěvky nejrůznějších ekonomických odborníků na téma "Jakým směrem se v EU vydá Česko". Přispívající se vyjadřují pro i proti užší integraci. Já jsem v zásadě proti jakékoliv snaze o užší integraci v rámci Evropy. Nesouhlasím se vznikem fiskální a měnové unie.
Věřím tomu, že bychom měli jako Češi pečlivě posuzovat, co je pro nás v rámci EU prospěšné a co nikoliv. Bohužel si myslím, že v současném stavu EU je pro naši zemi výhodných změn často vnucovaných EU mizivé procento. Můj názor ohledně důsledného zhodnocování prospěšnosti/neprospěšnosti aplikování "evropských" směrnic, regulací, snahy o integraci v České republice může být brán jako vychytralost v negativním slova smyslu (někdo by řekl i lidově vyčůranost). Ano, je to tak, je to vychytralost. A já ji v tomto beru jako věc pozitivní. Každý stát, každá organizace a každý jednotlivec by měl přeci zvážit pro a proti, než se k čemukoliv důležitému rozhodne. Dělá to přeci úplně každý stát.
Z mého pohledu to, čemu se dnes říká "evropská integrace" může na kontinentě, kde žijeme s mnoha jinými národy nadělat více zla než užitku. Integrace neznamená nic jiného než vznik evropského superstátu. A my všichni přeci víme, jak vypadá soužití více národů v jednom státu. Příkladem nám je Československo, Jugoslávie, SSSR ... dříve či později přijdou výčitky, že ten doplácí na támhle toho (jinak řečeno proč mají bohatší dotovat ty chudé). A pak už by to bylo jen na míře temperamentu, jestli by se spory vyřešily smírem nebo násilnostmi.
Mnozí z diskutujících na téma evropské integrace se někdy uchylují ke srovnání s USA. Podle mého se při srovnání USA s EU srovnávají jablka s hruškami. I USA jsou unií, ale jiného ražení a jiného historického vývoje než je tomu u EU. Spojené státy vznikly vybojováním si nezávislosti na Velké Británii a ve své současné územní velikosti a ekonomické moci existují vlastně teprve od minulého století. Tedy to není tak, že by se až teď páni ve Washingtonu rozhodli spojit 50 nezávislých států, vnutit všem americký dolar, vnutit bankovní a fiskální unii, podepisovat "Lisabonské" a jiné smlouvy. Ne, ten vývoj v Americe do její současné podoby trval několik set let a velice často nebyl zrovna lehký.
Vůbec mi přijde hrozně nebezpečné, že se výhodnost evropské integrace posuzuje jen podle ekonomických ukazatelů, že k tomuto problému často mluví pouze ekonomové. Velice by mne zajímal názor historiků či sociologů na možnost vzniku evropského superstátu. Jakoby se totiž z celé diskuse vytrácel fakt různých historických zkušeností (mnohdy i historických konfliktů mezi národy), kulturních tradic nebo i třeba životního stylu. Mám pocit, že zejména u evropských národů a jejich soužití funguje i něco, co nelze vystihnout v grafech, křivkách, ekonomických veličinách. Těžko to nějak trefně nazvat, možná snad jako touha po sebeurčení. Mezi evropskými národy takové tendence existují a to nehledě na dobu a její technické vymoženosti. Někde tato touha po sebeurčení končí chvála bohu pokojným "rozvodem" (Československo) a někde krutou válkou (Jugoslávie).
Když už jsem se dostal k životnímu stylu, vezměme si dnes a denně propírané Řecko. Vezměmě jejich životní styl, pracovní morálku a srovnejme ji třeba s Němci. Jsou si v těchto oblastech Řekové a Němci podobní natolik, že mohou mít stejnou měnu bez toho, aby jedni časem výrazně nedopláceli na jiné? Dle mého si podobní nejsou téměř vůbec. Vezměte "akurátnost" Němců a ležérní přístup Řeků. Mnohým z nás se při letních dovolených může zdát jejich řecký způsob života jako strašně fajn a na těch pár dní volna ho možná přijmeme, ale po návratu domů zase žijeme po našem. Proč? Protože jsme to prostě my Češi, se svými návyky, se svým životním stylem. To není nic proti nám, Němcům nebo Řekům, to je jen prosté konstatování faktů.
Zastánci evropské integrace také říkají, že je nutné, abychom neustále přispívali na úhradu dluhů Řekům a teď už i jiným státům. Dejme tomu, že by se mávnutím kouzelného proutku dluh Řecka smazal. Fajn, ale co by bylo dál? Vyřešil by se jen důsledek něčeho, nikoliv příčina. Jak dlouho by trvalo, než by Řecko opět natáhlo ruku k jiným státům pro další peníze? Pravděpodobně moc dlouho ne. Ale co s tím? Změnit Řeky? Změnit jejich životní styl? Těžko, nedali by se, stejně jako kterýkoliv jiný národ v Evropě.
Jak tedy dál s námi a evropskou integrací? Předně myslím, že bychom měli stát na vlastních nohách, spoléhat se co nejméně na kohokoliv jiného a to i vzhledem k našim historickýcm zkušenostem. Ti, kteří chtějí být více integrováni, ať tak učiní a ti kteří ne ať učiní zase po svém. Jsem přesvědčen, že jsme stejně jako ostatní svébytným národem schopným rozhodovat samostatně o dění v naší zemi a o tom, co pro nás je či není výhodné.
Nejhorší jsou takové výkřiky, že když nepřijmeme to či ono, tak budeme mimo dění, každý se na nás vykašle, bude to pro nás téměř cesta do pekel. Velké prdlajs, jsem přesvědčen, že když nebudeme vše slepě jen přijímat a dokážeme své názory jasně formulovat, můžeme tím v očích mnoha zemí získat kredit.
