Tak jsem se právě před malou chvílí dočetl o tom, že léčba Ukrajinců zraněných při protestech na tom kyjevském náměstí, pomalu finišuje. Dle zmíněného článku vystavila vláda České republiky daňovým poplatníkům účet za tuto akci na částku 18,5 milionu Kč.
Skvělé, úžasné, neskutečné. Lidé, kteří se účastnili násilných protestů se pak přijeli léčit do ČR téměř s gloriolou hrdinů. Ponechám stranou, co si myslím o protestech na Majdanu, protože to fakt není tématem tohoto článku. Ani nechci, aby můj literární výtvor vyzněl, že bych oněm zraněným nepřál uzdravení. Přeji jim uzdravení z celého srdce. Se zájmem jsem si přečetl, že jakýsi ukrajinský básník (jeden ze zraněných) stihl během léčby v ČR složit přes 140 básní a na Majdan dorazil, protože chtěl pomoci svým studentům, tedy dobrovolně. Další ze zraněných prý pak požádali o azyl a našimi úřady jim bylo vyhověno. Příběh se špatným začátkem a šťastným koncem, řeklo by se. Jenomže ono to má jedno obrovské ALE. A kolem toho ALE je ještě spoustu otazníků. Ani ne vůči oněm Ukrajincům, ti jen využili možnost, kterou jim někdo dal. To své ALE si dovolím na dálku poslat vládě České republiky.
Dnes odpoledne se mi dostal do rukou výtisk Týdeníku Strakonicko, kde je na jedné ze stran rozhovor s otcem dvou dětí. V úvodu článku je řečeno, že celá rodina je těžce zkoušená těžkými onemocněními. Rodičům zemřel prvorozený syn ve třech letech na leukémii, poté rakovinou prsu onemocněla matka. A již zmíněná dvojčátka trpí genetickou chorobou, při které selhává kostní dřeň. Podle informací z onoho rozhovoru je nemoc dvojčat následkem jakéhosi zmutovaného genu, který ztrácí schopnost ničit bujení nádorových buněk, dle jedné z odpovědí tatínka oněch dvojčat tak může i obyčejná rýma spustit nádorové bujení. Chlapečkovi museli vzít jednu ledvinu a je po dvou operacích. Holčička má nádory na mozku. Jenom ta představa je hrozná ... .
Toto onemocnění se prý u nás neléčí, protože s jeho léčbou nejsou dostatečné zkušenosti. Dvojčátka, a jejich rodiče, tak budou odkázáni na léčbu v zahraničí, konkrétně v Izraeli, kde zřejmě mají s léčbou tohoto onemocnění větší zkušenosti. Kdo by jen v koutku duše doufal, že se na úhradě nákladů za velmi drahou léčbu pro tato dvojčátka nějak podílí stát, dostal by z článku odpověď rovnající se velmi silnému proudu ledové sprchy. Od státu ani ho..o. Musela být vyhlášena veřejná sbírka, na kterou přispívají obyčejní lidé.
A teď se ptám na dálku vedoucích představitelů našeho státu. Proč náš stát dává peníze na léčbu lidí, kteří se mohli zranění vyhnout (na Majdanu přeci nemuseli být), kteří nejsou z ČR a asi náklady na léčbu ze svého hradit nebudou? A proč na druhé straně není náš stát schopen poskytnout peníze na léčbu lidem, občanům ČR, jejichž děti bojují s vážným onemocněním a nákladnou léčbu nutně potřebují?
Výše uvedený případ bohužel není jediným důkazem, že náš stát (jeho vrcholní představitelé) na své občany kašle. Např. v tomto rozhovoru je též zmíněna sbírka na pomoc holčičce, která má za sebou 13 (!) operací srdce.
Tak nějak stále doufám, nebo už asi jen žiju v nějakém bludu, že se třeba naši vrcholní političtí představitelé chytnou za nos a ze svých výšin občas shlédnou i dolů na obyčejné občany a pomohou jim. Prostě jen proto, aby obyčejný člověk věděl, že se na svůj stát může spolehnout, že ho ten nenechá na holičkách, když se občan dostane do krizové a těžké životní situace.
Závěrem ještě dodám, že jsem poslal peněžní částku na bankovní účet, abych i svými chabými možnostmi trošičku dvojčátkům pomohl. Onen účet je uveřejněn na internetové stránce, kterou zde zveřejním ihned, pokud k tomu dostanu samozřejmě svolení. Aby i další lidé mohli přijít s alespoň drobnou pomocí.
Dostal jsem povolení, abych zde uveřejnil internetovou adresu, kde lze nalézt mimo jiné i účet, kam lze na veřejnou sbírku poslat finanční dary. Tak tedy je to www.karesovi.cz.
