Tak jsme dnes prohráli hokejové semifinále se Slováky. Michal Dusík, komentátor dnešního hokejového přenosu poznamenal, že i na zítra prý máme dva celky, kterým můžeme fandit. Já to mám jinak, zítra už mám jenom jeden jediný celek, kterému budu fandit v boji o bronz. Tím týmem je samozřejmě reprezentace ČR. Jak dopadne finále je mi vcelku jedno, tam budu chtít vidět hezký a atraktivní hokej a jestli pohár zvednou nad hlavu Rusové či Slováci, to je mi vcelku jedno.
Soudím, že naši reprezentanti se nemají za co stydět. Byť jsme prohráli, prohráli jsme se ctí s celkem, ke kterému se v důležitých okamžicích přiklonilo tolik potřebné štěstí. Byť dva góly dal mně osobně krajně nesympatický Šatan, tak Slovákům obecně přeji, ať si užijí pocit, že jsou ve finále.
Netrpím pocitem česko-slovenské vzájemnosti, proto zítra budu při finále nestranným divákem. Narodil jsem se sice v Československu, v době rozdělení mi bylo čerstvě teprve 13 let, takže jsem společný stát zas tak dlouho nezažil a možná i proto se na Slovensko dívám jako na cizí stát. Stát, se kterým nás sice pojí část společně prožité historie a také unikátní jazyková příbuznost, ale který pro mě osobně je prostě zahraničím. Chápu, že mnozí lidé v Česku mají pocity jiné než já a ke Slovensku mnoho lidí od nás vážou citová a rodinná pouta. Na druhé straně nesnáším národnostní urážky, kor ve spojení se sportem. Je mi bohužel jasné, že si mnozí jedinci na obou stranách řeky Moravy budou zvyšovat své ego urážkami druhého národa, vyčítáním si toho nebo onoho. Dle mého toto dělají jen imbecilové, kteří si tím ve skutečnosti nahrazují svojí malost.
Takže pro Čechy i pro Slováky by mělo platit, že jde jen o sport, kde zvítězí tu jedna a tu druhá strana. Nejde o život a nemá cenu se kvůli tomu vzájemně urážet. Buďme si zdravými rivaly, přátelsky se navzájem špičkujme, ale hlavně dokažme pogratulovat druhé straně férově k vítězství.
A ZÍTRA .... ČR DO TOHO!!!
