Zápisky z rachoty 7: one man show na školení BOZP

„Na školení máte chodit včas, víte, co to znamená?“ vyletěl Neruda. „Chodit včas ... znamená být dochvilný?“ hádal Čárlí. „Pro Vás to znamená, že nás teď pobavíte, řeknete vtip, zazpíváte nebo zatančíte,“ pravil škodolibě Neruda. 

ZÁPISKY Z RACHOTY: ONE MAN SHOW NA ŠKOLENÍ BOZP

„A hlavně přijďte včas,“ nezapomněl na závěr krátké porady připomenout mistr Radim svým podřízeným, „myslete na Háháčko.“ HH nesnášel nedochvilnost.

Na další den bylo naplánováno velké školení bezpečnosti práce a všichni byli jak na trní. Na rozdíl od toho malého, které měl na triku mistr a zpravidla ho sfouknul za hodinku, tohle trvalo čtyři hodiny a vedla ho bezpečačka a přítomní byli zpravidla i lidé z managementu.

„Prosím tě, co znamená ta zkratka HH?“ zeptal se Čárlího mladý Leška.

Čárlí si vzpomněl, jak byl Leška posledně drzý na tety a tak na místo aby mu vysvětlil, že je to přezdívka holohlavý hovado použil fór, kterým kolegové kdysi napálili jeho.

„Home health, domů zdráv,” ochotně mu vysvětlil.

Před devátou hodinou dopolední už sedělo ve velké zasedačce asi padesát lidí a čekali na ředitele a bezpečnostní techničku. Samozřejmě nechyběl ani Neruda a HH, kterého pálila dlaň.    

A s bolavým zátylkem se v rohu zahanbeně krčil Leška, který při příchodu do místností prohlásil, „HáHá je úplně k hovnu.” Kdo naopak chyběl záměrně byl Čárlí, který nikdy nechodil včas.

Vešel až uprostřed ředitelova úvodního proslovu s pozdravem, „pomáhej pánbůh vespolek.“  

Doposud klidný Neruda vyletěl, jako když ho na nože berou, „na školení máte chodit včas, víte, co to znamená?“

„Chodit včas … znamená … být dochvilný?“ hádal Čárlí.

„Pro Vás to znamená, že pravidla platí pro všechny, takže nám teď řeknete vtip, zazpíváte nebo zatančíte, abychom se také pobavili,“ pravil škodolibě. 

Po ředitelově nesouhlasném zakašlání se opravil, „tedy samozřejmě až pan ředitel domluví.“

Jelikož ředitel byl stručný Čárlí dostal slovo vzápětí. Viditelně se v roli černé ovce stáda vyžíval. Nejprve řediteli lehce zatleskal, „chtěl bych poděkovat předskokanovi,“ ocenil jeho snahu, „a teď k tomu proč jsem tady. V jedné nejmenované tiskárně mají zaměstnanci setkání s ředitelem. Ten mluví o tom, jak firma expanduje, investuje do nových technologií, jaké byly zisky za minulý kvartál a tak dále a tak dále. Když skončí, osmělí se jeden zaměstnanec a přihlásí se, že má dotaz. To všechno co nám tady říkáte je hezké, ale ještě jsme nic neslyšeli o platech zaměstnanců. Jídlo, energie všechno pořád zdražuje a my už nedostali pět let přidáno. Ředitele ta otázka nezaskočí. Samozřejmě jsem na Vás myslel, nechal jsem si udělat průzkum, vyjet Vaše platy a co myslíte …“ luskl prsty Čárlí, „…nemáte pravdu! Když ty tabulky porovnám, tak všichni berete jednou tolik. Počkejte jak jednou tolik, nechápe ten smělý zaměstnanec, to srovnáváte s kterým rokem? S tím příštím, odvětí ředitel.“

Pár lidí se uchechtlo, ostatní koukali jak vyorané myši. Téma nízkých platů bylo ve fabrice tabu.

Čárlí dosáhl svého, „děkuji, byli jste výborné publikum,“ uklonil se a hrcnul si na židli.

„Z toho kouká kobereček a čtvrtá výpověď,“ okomentoval to jeden z jeho kolegů dělníků. Ředitel měl původně v úmyslu se zdržet déle, ale usoudil, že slyšel dost a zbytek dne strávil ve své prosklené rohové kanceláři.

Abych Vám vysvětlil Čárlího motivaci, která ho vedla k páchání na první pohled nesmyslných výstupů, musím se ve svém vyprávění vrátit do páté třídy základní školy. Čárlí se stavěl na stranu slabších, protože zažil šikanu. Žáci osmé třídy si vzali do parády jeho kamaráda a on se bál za něj postavit, aby nedostal taky nabančeno. Vyvázl, ale užíraly ho výčitky a tak se příště ozval. Dostal po tlamě, ale měl ze sebe mnohem lepší pocit. A stejné to bylo nyní, tihle panáci neměli svaly, ale moc a postavení a zneužívali ho stejně jako ti osmáci. Na druhou stranu si byl skoro jistý, že krom nulových prémií nic neriskuje. Pes, který štěká, nekouše. Tiskařů byl nedostatek a tak jejich vyhrožování výpovědí, bral na lehkou váhu.

Když se po pauze na oběd vracel Čárlí s Klárou a Ondrou na školení, zahlédli venku na kuřárně Nerudu, jak usilovně „balí“ Danielu ze zákaznického. I na dálku bylo zjevné, že z jeho přízně není právě nadšená.

„Ten slizoun po ní jede jak slepice po flusu,“ komentovala to Klára, „a to jsem ho včera viděla tokat s Fašistkou.“

„To potom, ale není slepice, ale spíš kohout,“ poukázal Ondramel na drobnou zoologickou nepřesnost.

„A já z něj udělám kapouna,“ dodal tajemně Čárlí.

Jakmile vešli do zasedačky, sundal Čárlí ze zdi hodiny nade dveřmi a přeřídil je o pět minut napřed. Jen co je pověsil zpět, dorazil HH. Tak to bylo o prsa mladý Vietnamky, oddychl si. Bezpečačka vzhlédla od monitoru počítače, „a už máme nejvyšší čas, tak se usaďte a začneme.“

Jakmile Neruda otevřel dveře Čárlí zahulákal, „pozdní příchod, deset minut, básničku písničku, taneček!“ 

„V mém případě šlo o pracovní záležitost a tudíž …“ hájil se Neruda, ale dál se nedostal.

„Výstřih slečny Daniely pokud vím, nespadá do vaší kompetence,“ nezaváhal upozornit přítomného technologa Míru, že mu leze do zelí.

Pár lidí začalo nespokojeně brblat a tak Čárlí přitvrdil. „Navíc pravidla platí pro všechny!“ připomněl mu jeho vlastní slova, „chcete tím snad říct, že jste něco víc?“ Odezva byla mnohem větší a tak použil Orwelowské, „všichni jsme si rovni, ale někteří z nás jsou si rovnější.“ Neruda se bránil, ale vlna nevole, která se vzedmula, byla nad jeho síly. Dokonce ani HH se ho nezastal.

„Ale já neumím vyprávět vtipy?“ namítl chabě Neruda.

„Nebojte, nikdo se vám nebude smát,“ rýpla si Klára.

„Tak jestli si netroufáte na vtip, tak nám odpovězte na hádanku,“ navrhl Čárlí.

„Hádanku?“ zopakoval s jistou nadějí Neruda, „a co když neuhádnu?“

„Nebojte, nikdo se vám nebude smát,“ zopakovala Klára.

Neruda neochotně přikývl, Čárlí se postavil, vyžádal si chvilku ticha a pak nahlas a zřetelně pronesl, „víte proč je Vaší manželce v ložnici při sexu zima?“

Navzdory Klářině ujišťování celá místnost lehla smíchy.

Teda až na Nerudu, ten stál jak opařenej. Poté co se všichni uklidnili a přenesli svou pozornost na něj, kapituloval. „To teda nevím?“ vyštěkl popuzeně.

„Protože je pod nulou,“ spáchal další profesní sebevraždu Čárlí.

Příště: Zaměstnanec měsíce

Všechny díly najdete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741