Zápisky z rachoty 17: operace zanícená *****

„Teď to trochu zabolí,“ upozornila Čárlího doktorka. „Na bolest jsem zvyklej,“ ujistil ji, „byl jsem ženatej.“ „Tak to pozor, my jsme tady všechny vdané,“ přidala se sestřička.„A určitě šťastně, že?" Jednotné odpovědi se nedočkal.

ZÁPISKY Z RACHOTY: OPERACE ZANÍCENÁ POCHVA

„Ale já zítra na odpolední přijít nemůžu,“ snažil se Čárlí vysvětlit Háháčkovi. Při nástupu na noční směnu už na něj holohlavec čekal u stroje a NE nebral jako odpověď.

HH se rozhodl, že na nový tiskový stroj prostě půjde, ať se mu to líbí nebo ne. Čárlí už zde párkrát zaskakoval, ale vždycky se rád vracel k Orce a Marťanovi. Byl zvyklý na dvanáctihodinové směny a zde se dělaly jen osmičky. Navíc z důvěrného zdroje věděl, že nemá jít jen o jednorázovou výpomoc, ale o trvalé přeřazení.

„Mám už dva měsíce nahlášenou dovolenou, protože jdu na operaci,“ připomínal mu Čárlí. Operace byla poněkud silné slovo, šlo pouze o chirurgický zákrok s lokálním umrtvením, ale Čárlí záměrně přeháněl, aby přidal svému argumentu na důležitosti.

„Jakou operaci?“ nevěřil mu HH.

„Mám zanícený pochvy?“ informoval ho, stejně jako před těmi dvěma měsíci, když mu dovolenou schválil. Jelikož ho HH obdařil nechápavým výrazem, dodal na vysvětlenou. „Zanícený šlachový pochvy na prstech.“

„Vy máte kundy na prstech?“ zasmál se vlastnímu vtipu HH.

Čárlí si vzpomněl na to, jak všichni zaměstnanci museli podepsat Protokol slušného chování na pracovišti.

Jak vidno ne všichni se jím, ale museli řídit.

„Udělejte to, jak chcete, ale prostě přijďte,“ nakázal mu HH, „sejdou se zde zástupci evropského vedení a já potřebuji, aby se na všech strojích tisklo.“

Po tomhle „srdečném uvítání“, následovalo školení bezpečnosti práce s mistrem. Zhruba kolem půlnoci Čárlí vytahoval dřevěnou paletu ze stroje a zarazil si do dlaně třísku. Úkon, který předtím prováděl nesčetněkrát, tak dostal zcela jiný průběh. Ucuknul rukou, paleta se mu vysmekla a spadla hranou na nárt jeho levé nohy. Ten nebyl na rozdíl od prstů chráněn kovovou špičkou a tak zbytek směny odpajdal a noha mu víc a víc natékala.

Z noční směny zamířil rovnou na chirurgii, kde ho ale sestřička nepřivítala zrovna s otevřenou náručí, „pane, sem mi nelezte, my máme naplánovaný zákrok prstů, pana Hampstena.“

„To sem já,“ nenechal se odbýt.

„Já myslela, že máte něco s nohou?“ poukázala na jeho kulhání.

„To mám, ale šmajdám sem se zanícenejma pochvama, … tedy zanícenými pochvami,“ opravil se.

Doktorka stejně jako druhá sestřička měli z té zkroucené postavy v andělíčku samo sebou legraci.

„Teď to trochu zabolí,“ upozornila ho doktorka, poté co si lehnul na lehátko a prsty mu ošetřily dezinfekcí.

„Já jsem na bolest zvyklej,“ ujistil je Čárlí a na vysvětlenou dodal, „byl jsem ženatej.“

„Tak to pozor mladý pane, my jsme tady všechny vdané,“ přikyvovaly jednotně.

„A určitě šťastně, že?“ otázal se Čárlí. Tentokrát už tak jednotné nebyly.

Doktorka mu ze třech prstů vypreparovala malé bílé „hrášky“ a pak ho pro jistotu poslala na rentgen s nohou.

Žádanku svíral ve svých zafačovaných prstech, a když ji podal sestřičce na příjmu do okénka, ta mu ji po krátkém prostudování vrátila zpět, „paní doktorka to popletla, máte tady rentgen nohy na místo ruky.“

Zlomeného naštěstí nic neměl a tak mu jen doktorka stáhla nohu kompresním obvazem. Kdyby měl fáče jen na prstech rukou, tak by asi do rachoty nešel, ale vzhledem k tomu, že měl obvázanou i nohu, nenechal si ujít příležitost HH pořádně vytočit.

Ředitel spolu z Háháčkem a Nerudou prováděli zahraniční delegaci po fabrice. Když spatřili Čárlího na stroji, vyměnili si nechápavé pohledy. Většina v duchu oceňovala jeho oddanost firmě, menšina naopak nechápala jak to, že mu dovolí v tomhle stavu pracovat. Tři delegáty dokonce napadlo, zde nejde o nucené práce.

„Člověče, Hampstene …“ zíral na něj nevěřícně HH, „co tady děláte?“

Čárlí mu nabídl pravici, „přišel jste mě přivítat osobně, to je od vás laskavé.“

Jelikož ho všichni bedlivě sledovali, Háháčkvi nezbylo než jeho gesto opětovat a po něm se k němu přidali i hosté ze zahraničí.

„This is our best employee,“ představoval ho Neruda.

Poslední přišel na řadu ředitel, „co to je zase za šaškárnu, co tím sledujete?“ vytýkal mu přes strojený úsměv.

„Já?“ upřímně se divil, „já měl nahlášenou dovolenou, ale pan Smolák mi ji zrušil.“

„Ale věděl jste, že tady bude exkurze?“

„Nevěděl,“ Čárlí lhal, jak když tiskne, „ale bylo mi divný, že jste poslali děcka od pásu domů.“ 

Děcka zde samozřejmě nepracovala a ředitel se dočkal uznání, jaké má oddané zaměstnance.

Čárlího deportace nakonec neměla dlouhého trvání. O jeho přeřazení zpět se postaral Marťan, jehož hlavní motivací bylo zbavit se Šebesty. Zabil tak dvě mouchy jednou ranou. Stachanovec Marťan líného, namachrovaného Šebestu stále nemohl vystát a tak ho při noční směně, když schvaloval nový výrobek, pověřil, ať zavolá mistrovi, který zrovna držel pohotovost.

„Šimone, zavolej Hynka, ať sem přijede, že ta zakázka neodpovídá předloze. Bez jeho svolení si to nelajznu tisknout, je toho čtyřicet tisíc.“

Šimon zvedl sluchátko a podíval se na A4 nalepenou na zdi. Byly na ní všechny důležité kontakty ve čtyřech sloupcích. Nejprve jméno, příjmení a funkce, poté dlouhá řada teček a pak telefonní číslo. Hned za tím další jméno, přímení a funkce, opět dlouhá řada teček a další telefonní číslo. Zhruba osmdesát kontaktů.

Šebesta, jak Marťan správně předpokládal, našel mistra Hynka v prostředním sloupečku, ale nedošlo mu, že kontakt je až na konci archu a vytočil číslo, které měl Hynek před jménem. A to patřilo generálnímu řediteli.

A ten dlouho otálel, než telefon zvonící uprostřed noci zvednul.

„Prosím …“ zamumlal rozespale do sluchátka.

„Čau, koukej přijet, ten nový výrobek neodpovídá předloze,“ zahlaholil Šebesta. Všem mistrům, bez toho, že by mu to nabídli, automaticky tykal.

„Ředitel se zmohl jen na další, „prosím?“

„Říkám ti, hejbni zadkem a koukej přijet nebo bude průser,“ nehodlal se nechat odbýt Šebesta.

„S kým mluvím?“ přicházel k sobě a byl vzteky bez sebe, generální ředitel.

„S kým asi, ty vole, tady Šebesta, Šimon Šebesta,“ představil se po bondovsku, netušíc, že si právě odstřelil svou kariéru v polygrafickém průmyslu.  

Předchozí díly najdete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741