Zápisky z rachoty 12: podrobná analýza a porno ze 70. let

„Kde máš formuláře z dnešní kontroly?“ chtěl vědět Hynek. „Já je nepsal,“ přiznal Čárlí. Ty ses jako dneska rozhodl, že se ti je nechce psát?“ „Já už je nepíšu půl roku a jestli mě práskneš, tak ti Marťan ukáže jakou mám sílu!"

ZÁPISKY Z RACHOTY 12: PODROBNÁ ANALÝZA A PORNO ZE 70. LET

Papíry, papíry a zase papíry,“ rozčiloval se Čárlí, když zjistil, že jim přidali další protokol k vypisování. Ke každé zakázce museli napsat do formuláře, kdo byl 1, 2, 3 tiskař, čas, od kdy do kdy zakázku tiskli, kolik vyrobili archů brutto a netto, jaký byl odpad při přípravě a při tisku. Plus každou půlhodinu vypsat deset kolonek, co bylo OK, a co NO. Do toho ještě na každou paletu ručně vypsat zelenou či červenou visačku. A před samotným tiskem změřit a vypsat denzity barev. A jakmile tohle všechno udělali ručně na papíry, museli část těch dat ještě přepsat do počítače.

„Pro samé papírování ani nevím, co mi do toho vykladače padá!“ rozčiloval se často Čárlí, že tím trpí kvalita tisku. Kdykoli však na poradě vznesl on, nebo některý z jeho kolegů návrh, že by se to papírování mělo omezit, vždy je ten omezenec Háháčko ubezpečil, že se nic měnit nebude. Protože všechny ty formuláře procházejí podrobnou analýzou.

„Tak, a teď zjistíme, jak pečlivě je analyzují,“ rozhodl se jednoho krásného dne Čárlí.  

Postupně začali s Orkou a Marťanem používat namísto pravých jmen přezdívky, později přešli na světové literáty, vědce, zpěváky, pohádkové postavy nebo pornoherce. Případně to kombinovali. Jen namátkou: Lev Nikolajevič Spongebob, Marie Curie Jackson, Francis Scott Rumburak, Sigmund Siffredi a Fiona Summer.

Fantazii uplatnili, i když došlo na pojmenování barev. Opět něco z jejich palety: sluníčková, hovínková, jablíčková, šmoulová a negerská čerň. A protože se nic nedělo, bylo zřejmé, že ty formuláře nikdo nečte. A tak je přestali psát úplně. Vypisovali pouze data do počítače, a to ještě s pomocí taháků, které měli uložené. Ctrl C a Ctrl V a bylo vymalováno. Prasklo to, až když jejich mistr Radim onemocněl a na směně za něj zaskakoval snaživý Hynek. Ten stejně jako Háháčko nedostatek odborných znalostí vykompenzovával rektálním alpinismem. Jen s tím rozdílem, že nešplhal tak vysoko.

„Kde máš formuláře z dnešní procesní kontroly?“ dožadoval se Hynek lejster před koncem směny.

„Já je nepsal,“ přiznal Čárlí.

„Ty ses jako dneska jen tak mírnyx tírnyx rozhodl, že se ti je nechce psát?“ lapal nevěřícně po dechu.

„Ne, já už je nepíšu půl roku,“ uvedl vše na pravou míru Čárlí. „A jestli mě práskneš, tak ti Marťan ukáže, jakou mám sílu,“ přidal mu na cestu varování.

Kupodivu mu to prošlo, ale o pár měsíců později u komentářů k prostojům už takové štěstí neměl. Pokaždé, když stroj z nějakého důvodu zastavil, musel Čárlí do počítače napsat proč. Tam už se to moc ojebat nedalo. Na stroj totiž nově namontovali čidlo a jakmile stál déle než dvě minuty, už se červeně rozblikal monitor a on musel napsat komentář, proč stojí a jak závadu odstranili. Zkroucený nebo chlupatý papír, křivý arch, špatná barva, papír na gumě a tak dále. Jednou chytli zakázku na kupovaný papír, který byl neskutečně chlupatý a prašivý a neustále se jim špinil fotobuňky a blokoval stroj. Čárlí už byl na pokraji fyzických a hlavně psychických sil a jak tak stále viděl rudě (blikat monitor) jako důvod prostojů, které v součtu trvaly přes hodinu, uvedl jadrné vysvětlení: papír chlupatej jak kunda v péčku ze 70. let.

Samozřejmě byl hned druhý den při poradě vedení pozván na koberec do velké zasedačky. Tam na něj Háháčko nejprve řval, že je zasranej potížista, jehož práci by zvládla i blbá uklízečka, a pak ho ředitel vyzval, ať se propříště v komentářích zdrží vulgarismů. Háháčkovy vulgarismy naproti tomu ponechal bez komentáře. Stejně tak i fakt, že pošpinil dvě pracovní síly jednou ranou. Posléze byl Čárlí z porady vykázán s dotazem, zda pochopil výtku? V předstíraném záchvatu kašle přikyvoval a mumlal nesrozumitelně směrem k holohlavému hovadu, „všichni jsme si rovni, ale někteří jsou plešatější.“

Samozřejmě si z toho vzal ponaučení. Když mu při další poruše stroje na monitoru zuřivě blikalo červené upozornění, že stroj už víc jak dvě minuty stojí, napsal do komentáře: páč mám zakázáno používat vulgární výrazy … nemám slov. Pak přivolal uklízečku a zcela konsternovanou ji s povzbudivými slovy, „nebojte se, teta, to zvládnete,“ postavil před stroj a odkráčel s jejím mopem leštit podlahy. Teta tam stála a nechápala vůbec nic.

Předchozí díly naleznete zde: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=125741