Na svatbě kamarádky Marti se mě její spolužáci ptali: píšeš ještě? Odpověděl jsem:10 let ani čárku. O flašku slivovice později mě napadlo: proč? A pár dní na to jsem během 16-ti hodinové šichty v rachotě napsal Až já jednou ...
NEDOKONČENÁ ..... ( 2003 )
-
Až mi čas – zlomí hlas,
až mi stříbrem vzkvetou skráně,
až kdejaký zhoubný zánět
bude tělo užírat.
-
Až se můj dech – na vyprahlých rtech
bude mísit s pachem dezinfekce,
až strávím všechny podrazy a lekce,
až budu rád, že jsem rád.
-
Dej Bůh ať řeknu si:
užil sis, litovat nemusíš
a když, tak jen toho co jsi nezkusil,
těch promarněných chvil.
-
Až mě zradí – hříchy mládí,
přivyknu bití kostelních zvonu,
až nahlédnu za oponu,
až slevím ze zásad.
-
Až mi ztvrdnou játra – mozek zchátrá,
až pozbudu paměť sloní,
co bylo včera, co vloni
až závěť budu psát.
-
Dej Bůh ať řeknu si:
užil sis, litovat nemusíš
a když, tak jen toho co jsi nezkusil,
těch promarněných chvil.
-
Až mě smutný smích – v očích tvých
naplní poznáním a nostalgií
rozpaky neuměle skryji,
za pár ironických vět.
-
Dej Bůh – ať na místo toho
řeknu jen ...
jsi na pomezí reality sen
záblesk ve tmě tmoucí
láska minulá
přítomná
i budoucí.
-
Až já jednou … 2017
-
Smrt do života vnáší – jistá pozitiva.
Bylo to tak vždycky – prostě odjakživa.
-
Až já jednou umřu, jó to bude gól.
Nebudu už muset, chlemtat alkohol.
Nebudu už muset, lézt na veliké hory .
Se syny hrát si na vojáky, se ženou na doktory.
Nezměkne mi mozek a neztvrdnou mi játra.
Nebude mě okrádat ta politická chátra.
-
Až já jednou umřu, tak to bude slávy.
Nebudu už muset, si dát ani prda trávy.
Nebudu už muset, držet přísnou dietu.
Dumat proč se Čína, sere do Tibetu.
A proč se vůbec vedou války, kvůli víře, ropě, bídě.
Vždyť zblízka i z dálky, jsme vesměs stejní lidé.
-
Až já jednou umřu, už aby to bylo.
Bance dlužím tři mega, kámošovi kilo.
Nebudu už muset, pak nikdy jako ty.
O půl čtvrtý ráno vstávat do rachoty.
S paličatostí berana, s kravaťáky nervy ztrácet.
Večer semletej jak sekaná, zas se domů vracet.
-
Až já jednou umřu, hej to bude boží.
Ňákej mladej floutek o tom jistě píseň složí.
Že jsem v sedle kola, patřil k horšímu průměru.
Byl vždy na špatným místě, když došlo k průseru.
S Tomem, Majkym, Jirkou, sváděl boje plné emocí.
Však proslavil se jen sbírkou, úrazů a nemocí.
-
Až já jednou umřu, jak v Hollywoodským bijáku.
Rozprašte můj popel, tam u nás na Kraličáku.
