La petite mort - Malá smrt (slangově orgasmus)

„Ježíši, ta je studená,“ vypískla Viky, když vlezla za Tomem do sprchy. „Neber jméno boží do úst nadarmo," pokáral ji, „já jsem žhavej víc než dost,“ Viky otočila kohoutkem doprava a do úst vzala to, co ona považovala za boží.

La petite mort  - Malá smrt (slangově orgasmus)

La petite mort, neboli „Malá smrt” je okamžik rozšířeného vědomí v okamžiku extáze. Je to kolaps, který zažíváme při kontaktu s něčím, co je daleko větší než my.

Udělal ji jednou, dvakrát, třikrát. Pot z něj stříkal na všechny strany, ale on musel dostát tomu, co jí slíbil, než před ní stanul. Minimálně pětkrát, holka. Počtvrté se rozběhl do sjezdovky lapaje po dechu. Nahoře už lezl po čtyřech, motala se mu hlava. Přišel ještě za tmy a běhal po jejím kraji, v postatě v lese, aby ho správce nevypral. Cestou dolů se vydýchal, tep se mu jakžtakž zklidnil. Na terasu hotelu vyšla dívka v červené péřovce a bílém kulichu. Alice. Zamávala mu a ukázala vztyčený palec. On jí ukázal svých pět prstů (i když to už trochu předbíhal) a vyrazil vstříc další bolesti, pálení svalů a překotnému tlukotu srdce. Protože věděl, že ho Alice bedlivě sleduje, dal do toho všechno, poslední zbytky energie. Nahoře se mu zase zamotala hlava. Tentokrát už ho nohy neunesly a skácel se do sněhu. Protože se nezvedal, Alice zburcovala správce a ten ji vyvezl na sněžném skútru na vrchol sjezdovky.

„Tome, Tomášku, jsi v pořádku?“ seskočila ještě než zastavil a klekla si vedle něj do sněhu. Měl zavřené oči i ústa jako by spal, ale byl mrtvolně bledý. Rozepnula mu bundu a zajela dlaní na hrudní koš. Ucítila zběsilý tlukot srdce. Otevřel oči a usmál se.

Alici vnímal jakoby v mlze, „Zrzečko, ovládej se trochu, nejsme tu sami,“ zavtipkoval.

„Sakra, ty seš ale osel,“ zepsula ho, ale jemu neušlo, že o něj měla upřímný strach. Možná jí přeci jen není úplně lhostejný.

„Zvládl jsem to?“ zajímalo ho, když mu pomáhala na nohy. Stále byl lehce dezorientovaný.

Když se vrátili do hotelu, zamířil na svůj pokoj. Viky ještě spala, a tak potichu položil láhev s ionťákem na kuchyňskou linku, vzal si předem namíchaný proteinový nápoj a zamířil do sprchy. V hluku tekoucí vody přeslechl, že si Viky přišla pro svou ranní dávku potěšení.

„Ježíši, ta je studená,“ vypískla, když za ním vlezla do sprchy.

„Neber jméno boží do úst nadarmo,“ pokáral ji naoko, „navíc, já jsem žhavej víc než dost,“ ujistil ji, přestože byl ještě dost malátný. Viky otočila kohoutkem doprava, klekla si a do úst vzala to, co ona považovala za boží. Její orgasmus přišel přesně v momentě, kdy měli zasednout ke společné snídani.

„Mládeži, máte zpoždění,“ pokáral je Viktoriin otec a významně si poklepal na hodinky Rolex.

Ke stolu usedali s ještě mokrými vlasy, „promiň, Viktore, zdržel jsem se na tréninku,“ kál se Tomáš.

„Dřel tak, až tam zkolaboval,“ zastala se ho Alice, ačkoli tušila, že důvod jeho zpoždění a evidentního vyčerpání není jen z běhání. A že těch vrcholů zvládl víc než jen pět věděla i proto, že měli s Ondrou sousední pokoj.

Ale Viktora tím neobměkčila. To on platil tenhle pobyt, vybavení, určoval pravidla. Tomáš byl mladším spoluhráčem jeho syna Ondřeje. Viktor si ho před léty vyhlédl, stal se jeho mecenášem, zařídil mu přestup do lepšího klubu. Tomáš byl talent i dříč bez prostředků a kontaktů. Ondra měl talent na dávání gólů, ale nic dalšího ho nezajímalo. Jen statistiky a ceny. Byl to oboustranně výhodný obchod, protože Tomášova máma by jeho kariéru z platu zdravotní sestry neutáhla. Viktorovým snem bylo, aby ti dva hráli v NHL. Pokud možno spolu, protože bez Tomášových nahrávek byl Ondra stěží poloviční.

„Večer se máme setkat s rodinou mého obchodního partnera, tak pevně doufám, že mi neuděláte ostudu,“ připomněl jim asi po sto prvé. Výtka to byla sice všeobecná, ale tím, z koho měl největší obavy, byla jeho princezna. To ona byla magnet na průsery a často sebou stáhla i Tomáše. To, že si ho vybere jako svého hřebečka, rozhodně v plánu nebylo. Po snídani mezi čtyřma očima neopomněl Tomášovi ještě důrazně připomenout, ať na Viky dohlédne.

První průser přišel hned dopoledne, když Viky přecenila své sjezdové umění a při pádu si přivodila lehčí otřes mozku a zlomila si ruku v zápěstí. Další následoval jen o pár hodin později. Tomáš s Alicí se právě vrátili z nemocnice a vydali se na krátkou procházku. Alice chodila s Ondrou už pět let a o tři roky mladšího Toma nejprve vnímala jen jako jeho vyjukaného spoluhráče a kamaráda. Byl stydlivý a málomluvný. Až později se poznali blíž a skamarádili se. Stali se z nich spojenci v tom světě velkých peněz a byznysu. I tentokrát si povídali o všem možném, vzájemně se svěřovali se svými plány a sny. Alice byla talentovaná houslistka, ale na místo, aby prahla po místu v nějaké filharmonii, které ji stále vnucoval Viktor, toužila jen učit děti na ZUŠce. A ve volném čase hrát v kamarádčině punkové kapele. Tomášovi to spojení punk a housle moc nesedělo, ale když si je byl poslechnout, rychle změnil názor. Zpátky na hotel se vraceli z druhé strany směrem od lesa, a tak v přístřešku u popelnic překvapili Ondru, který se tam muchloval se servírkou. Mezi odpadky ji jednou rukou prstil pod vyhrnutou sukní, zatímco ona svírala v dlani to, co obvykle schovával pod suspensorem. Jedinečná příležitost ztropit scénu, napadlo Tomáše. Jenže Alice jen sklonila hlavu, otočila se na patě a tiše odešla.

Tomáš samozřejmě věděl, že Ondra Alici zahýbá při každé příležitosti. Ale na soustředěních nebo turnajích to zůstávalo jen mezi nimi. Neschvaloval to, nepodporoval ho, ale ani neudělal nic, aby ho zarazil. Nespočet nocí proseděl na chodbě, zatímco on se v jejich společném pokoji pelešil s další pipkou, co mu spolkla návnadu i s navijákem. Tvrdil, že je to pro něj forma relaxace. Navíc netrvalo dlouho, a i Tomáš objevil kouzlo této formy uvolnění svalového a duševního napětí.

Tomáš doběhl Alici před vchodem do hotelu. Chytil ji zezadu za rameno, aby se otočila, ale ona se zapřela a nechtěla se hnout. Zezadu ji objal a obličej zabořil do záplavy rezavých vlasů, „je mi to moc líto,“ zašeptal.

„Věděl jsi o tom?“ otázala se stejně tiše.

„Nevěděl,“ dušoval se, „netušil jsem, že s tou servírkou … třeba to nebylo tak, jak to vypadalo.“

Po této naprosto nesmyslné argumentaci se vymanila z jeho sevření, otočila se a odstrčila ho, „měl prsty v její … a ona mu hnětla … a ty se mi snažíš namluvit, že jde o nedorozumění!“ řvala na něj jako smyslu zbavená. Termíny pro vnitřní a vnější pohlavní orgány Alice vyslovit nedokázala. Nikdy nemluvila sprostě. 

„Nebylo to poprvé, že jo?“ pokračovala. I v tom stavu rozčílení a ponížení mu připadala nádherná. Nikdy nebyla prvoplánová kráska. Dlouhé zrzavé vlasy, bledá pleť, takřka žádný make-up, samá ruka, samá noha a prsa jak dvě lentilky pod kobercem. Ale pro Tomáše byla nejkrásnější dívkou pod sluncem, přestože se mu celý život kvůli alergii, úzkostně vyhýbala.

Ačkoli Alice čekala na odpověď jen pár sekund, připadalo jí to jako věčnost. Tomáš jako by hleděl skrz ni. „Já nevím,“ zalhal, ale hned mu došlo, jak nepřesvědčivě, protože Alice ho měla přečteného.

„Ale víš,“ opět do něj strčila, „řekni mi pravdu, kolik jich bylo?“

„Já nevím.“ Tentokrát nelhal, protože tak dobrej v matice, aby je všechny spočítal, skutečně nebyl.

„Jestli mě máš rád, tak mi to řekneš,“ naléhala. Pak ale zničehonic přehodila výhybku a změnila povahu dotazu, „děláš to taky, zahýbáš Viktorii?“ Tomášovi to v tu chvíli nedocvaklo, ale tady už nešlo o ni a Ondru nebo o něj a Viky.

„To je přece něco úplně jinýho,“ podřekl se, „já jsem nikdy Viky nesliboval věčnou lásku, a když to chceš vědět …“ sbíral veškerou odvahu, „tak tě mám rád.“

Alice už se přívalu slz neubránila, rozklepala se jí brada a utekla do hotelu. Tomáš se ji nesnažil zastavit, utěšit. Doufal, že si promluví později, až se maličko uklidní. Třeba po večeři.

„Kde máš Alici?“ předběhl ho s dotazem Viktor, když Ondra přišel večer ke stolu sám.

„Ale, něco na ni leze,“ odbyl ho bez špetky empatie Ondra, „slabší kusy nic nevydrží,“ zasmál se a Tomáš měl co dělat, aby nepřeskočil stůl a nedal mu co proto. Na ni nic neleze, zato ty vlezeš na všechno co má díru a hejbá se! řval na něj v duchu. Ovládl se jenom proto, že nechtěl Viktorovi kazit renomé.

S rodinou jeho obchodního partnera už jednou měl tu „čest“. To bylo ovšem ještě v době, kdy on sám nepatřil „do rodiny.“ Z tehdejších rozjívených puberťaček Elišky a Natálky vyrostly pěkný šťávy, ale na rovinu ani jedna nebyla jeho typ. Blonďatá a blonďatější, obě měly šik luxusní značkový hadry a thymolinový úsměv. Eliška byla přes všechno to pozlátko normální a vlastně i sympatická, ale mladší Natálie byla rozmazlená fňukna, co byla zvyklá dostat vše, na co si vzpomene. A během večeře si umanula, že chce Tomáše. Házela po něm vyzývavé pohledy a flirtovala s ním tak okatě, až mu to bylo trapné. Po večeři se snažil nenápadně zdejchnout, ale Natálie mu byla neustále v patách.

„Promiň, ale já musím jít spát, ráno brzy vstávám,“ odmítl slušně její žádost, aby ji doprovodil na diskotéku, která se konala v přízemní části hotelu.

„Jak spát?“ žasla, „noc je mladá, jeden drink, jeden taneček?“ chytla ho za ruku a táhla za sebou.

„Ráno dávaj hokej, finále,“ snažil se jí vysvětlit, ale pak seznal, že odpor je marný a nejlepší bude uchlácholit ji a po jednom drinku a tanci se vytratit. Jenže než se nadál, z jednoho drinku byly dva a tři, a i taneční kreace, které předváděl, rozhodně nepatřily do jeho obvyklého repertoáru. Čím víc Tomáš pil, tím byl žíznivější a bylo mu větší vedro. Natálie už dávno nebyla tak nesnesitelná a to, že se na něj lepila jako vosa na bonbón, mu už vůbec nepřipadalo nepatřičné. Při tuc tuc hudbě a pod stroboskopickým osvětlením se bavil prvně v životě a skrze svou zatemnělou mysl došel k překvapivému zjištění. Že ho Natálie přitahuje. Nebylo mu jasné, kdy změnil názor, ale zpola ztopořený penis v džínách se dožadoval svobody. Chtěl na čerstvý vzduch. Za tou změnou postoje nebyla Natáliina náhlá transformace v lidskou bytost, ale tekutá extáze, kterou mu nenápadně zamíchala do pití. Než se Tomáš rozkoukal, z polohy stojící, křepčící na parketu, přešli plynule do polohy ležící, kopulující v jejím pokoji. Na zápěstí měl pouta s růžovým kožíškem a Natálie se o něj třela podbřiškem. Na místo slasti a vzrušení se ho ovšem zmocnila panika. Stejně jako ráno na sjezdovce se mu špatně dýchalo a motala se mu hlava. Natálie se nad ním slastně vzpínala, hladila se a krátce poté co dosáhla orgasmu, dospěl k osvobozujícímu vyvrcholení i on. A hned na to omdlel.

Probudil se po opravdu dlouhé době. Nahý, dezorientovaný, ve tmě tmoucí, kterou částečně narušoval jen pramínek světla vkrádající se do pokoje přes okraj závěsů. Hluk aut za oknem mu připadal nesnesitelný.

Co tady blbnou uprostřed noci, nechápal, která bije. Sakra, už není noc, ale ráno, zděsil se. Snad jsem neprošvihl to olympijské finále s Ruskem, zděsil se a posadil se na posteli. Šlo to překvapivě ztuha. Už ho neomezovala pouta, ale cítil se zesláblý, bez energie. Měl pocit, že jeho tělo váží snad metrák. Vedle něj někdo chrápal.

Natálie, vzpomněl si na úlet z předešlého večera.  

„Co je, zas nemůžeš spát?“ oslovil ho cizí chraplavý hlas, který podle všeho nepatřil Natálii.

Naučeným pohybem nahmatal vypínač od lampičky, rozsvítil a zařval zděšením. Okamžitě si přitáhl deku před tělo.

„Kdo jste?“ chtěl ihned vědět. Vedle něj v posteli ležela stará, ošklivá, tlustá matrona.

„Co blbneš, Tomino?“ chtěla pro změnu vědět ona, „zase se ti zdá o chlastu, víš, co říkal doktor o suché recidivě?“ Natáhla k němu konejšivě ruku, ale on vyskočil z postele, držíc před sebou deku jak ochranný štít.

„Kdo jste a co děláte u mě …“ Tomáš se zarazil, rozhlédl se kolem a musel se opravit, „pardon, co dělám já u vás?“ nechápal, kde se tam vzal.

„Ty vole, ty tady bydlíš, se mnou a našimi dětmi, už přes deset let.“

Jako na zavolanou do pokoje nakoukl zhruba osmiletý klučina s vypelichaným medvídkem pod paží, „stalo se něco?“ Tomáš toho medvěda hned poznal. Dostal ho od mámy, poté co je otec opustil.

Nechápal, co se děje, kdo jsou ti lidé. „Tohle musí být sen, vy se mi zdáte,“ opakoval si polohlasně. Poté si všimnul svých rukou svírajících deku. Byly oteklé a vrásčité. Kde jsou svaly z posilovny? Žasnul. Odtáhl deku, a když se dostatečně předklonil, přes pivní mozol zíral na svraštělý penis a šedivé ochlupení. Takřka stejný obrázek mu později nabídlo zrcadlo v koupelně. Obličej měl zjizvený, zarudlý s mnoha pupínky a žilkami a dominoval mu květákovitý frňák. Vedle něj dokonce i ta matrona v ložnici vypadala jako krasavice. Postupně se mu začal vybavovat jeho život. Zranění kolene, které ho vyřadilo z juniorské reprezentace, kopačky od Viktorie, jeho opilecké excesy, autonehoda, při které proletěl předním sklem a zabil dvě dívky. Postupné odcizení mezi ním a Alicí. Stála při něm v dobrém i zlém, pomáhala mu a on byl na ní čím dál hnusnější, až i ona nad ním nakonec zlomila hůl. Pak se objevila Naďa, stejný outsider jako on. Jejich vzlety a pády, hádky a usmíření, z kterých vzešli junior a Ála.

Velká Alice mezitím koncertovala po celém světě, zatímco Ondra se uchytil jen v extralize. Moc jim to ale neklapalo, protože žárlil na její úspěch, takže se po pěti letech rozvedli. Tomáš si postupně vybavil celý svůj život, od chvíle, kdy ejakuloval do Natálie, ale přišlo mu, že ho neprožil on, ale někdo cizí. Cítil hroznou bezmoc z toho, jak zbytečně ho promrhal. Všechny ty vzpomínky se mu vybavovaly postupně během několika dní, a tak stále musel čelit dotazům svých „blízkých“ zda je v pořádku.

Obzvlášť často opakovaná výzva, „dejchni na mě“ ho dováděla k šílenství.

Zajímavé bylo, že jediné, co si zpětně nevybavil, bylo to olympijské finále v Naganu. Když se díval na záznam, prožíval to stejně jako diváci před 25 lety. Jeho zklamání z toho, že naši padli 0 : 1 pár sekund před koncem prodloužení, když už národ očekával další nervy drásající bitvu v nájezdech, bylo obrovské. Mrzelo ho to možná víc než jeho vlastní zpackaný život. Ještěže ti hokejisté, ke kterým v dětství vzhlížel, byli vesměs úspěšní i po odchodu do sportovního důchodu. Hltal zprávy o nich, stejně jako dřív chlemtal alkohol. Ostatně měl k tomu spoustu příležitostí. Všechny sdělovací prostředky omílaly pořád dokola, že úřadující prezident Dominik Hašek sezval všechny své spolubojovníky na Pražský hrad, kde měli 28. října převzít Medaili za zásluhy I. stupně. Účast už předem přislíbili gólman číslo II. úspěšný podnikatel Roman Čechmánek, rovněž kapitán týmu Vladimír Růžička, který se svým přítelem Miroslavem Palaščákem provozoval Akademii talentované mládeže, pro děti z nemajetných rodin. A samozřejmě i další Tomášovi tehdejší oblíbenci. Raichel, Ručínský, Procházka, Patera. Nikdo neodmítl. Otazník visel jen nad účastí Jaromíra Jágra, který ze všech medailistů ukončil kariéru jako první a v termínu státního svátku očekával narození potomka. On i jeho manželka Lenka, bývalá učitelka v mateřské školce, doufali, že na pátý pokus by to mohl být chlapeček.  

Sakra, když to dokázali tihle chlapi, tak já to přece zvládnu taky, povzbuzoval sám sebe Tomáš a k překvapení mnohých skutečně šel do sebe. Nešlo to hned, nebylo to vůbec snadné, ale jeho život se pomalu obracel k lepšímu. Našel si práci a sblížil se s dětmi, o které, což bylo bolestné zjištění, předtím nejevil přílišný zájem. Po čase, když už se ho nebály, se mu dokonce svěřily s tím, co by chtěly dělat. A tak Alice začala hrát hokej a Tomáš chodil do divadelního a výtvarného kroužku. V úterý 21. 2. 2023, když jel vyzvednout Alici z tréninku, dostal na zmrzlé vozovce smyk a přejel do protisměru, kde se střetnul s kamionem. Před očima se mu nepromítnul celý život. Pouze jeho část.

„Tome, Tomášku, jsi v pořádku?“ strachoval se o něj povědomý hlas.

Otevřel oči. „Musím zavolat Nadě, že jsem nevyzvedl děcka z kroužku.“

„Cože?“ Alice nevěděla, jestli se má smát nebo se o něj ještě víc strachovat.

„Zrzečko, ty jsi vůbec nezestárla,“ překvapeně konstatoval, poté co se na ni nemohl vynadívat.

„Dík, od včerejška jsem se fakt moc nezměnila,“ dala mu svým způsobem za pravdu. 

„Nemá otřes mozku?“ strachoval se správce.

„To by musel mít mozek,“ nesdílela jeho pochybnosti Alice, která mylně předpokládala, že Tomáš zase šaškuje.

Dokončení příště