- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
JÁ, RETARD
Mentální retardace, neboli mentální postižení, je trvalé snížení inteligence v důsledku organického poškození mozku.S mentální retardací souvisí vždy další poruchy, ve většině případů ji doprovází vady řeči.
Já sice, v rozporu s titulkem, retard nejsem, ale občas se tak chovám a v posledních měsících je na mě tak i nahlíženo. (Ostatně kdybych retard byl, tak přece nemůžu psát blogy …? Pardon beru zpět, to nebyl ten nejlepší příklad).
Na počátku všeho byla má záliba v mystifikování. Uvedu příklad. Před mnoha lety jsem se po náročném tréninku na kole v nesnesitelném horku stavil u kamaráda Jirky. Pobýval u přítelkyně v Ústí a já z ulice volal do otevřeného okna jejího bytu, ať mi jde otevřít. Jakmile seběhl z prvního patra a otevřel mi vchodové dveře, šel jsem do vrtule a s chroptěním se skácel do jeho náruče. Sliny v koutku úst a nepřítomný výraz. Nebylo to nic plánované, prostě spontánní nápad. Vyděsil jsem ho natolik, že když jsem pak „zázračně ožil“, týden se mnou nemluvil a osmý den mi vynadal, že na ty svoje prdýlky jednou dojedu.
„Až budeš doopravdy potřebovat pomoc, všichni se na tebe vykašlou,“ nastínil mi, jak narazím. No … popravdě řečeno, vlastně řekl, vyserou, ale nechci z něj dělat sprosťáka.
Ostatně Jirka byli svědkem toho, jak jsem na Mravenečníku v Jeseníkách zdravil máminy známé (manželský pár), které jsem léta neviděl, a ti na mě tázavě hleděli. Evidentně si mě nedokázali zařadit.
„Já jsem syn Aničky Snítilé,“ přihodil jsem indicie vedoucí k odhalení mé totožnosti.
„Aha, David … my tě bez těch vlasů nepoznali,“ okomentovali mou strojkem vyholenou lebeňu.
„No to víte, teď po té chemoterapii …,“ prohrábl jsem neexistující porost a nepatřičně zavtipkoval, netušíc, že má slova budou brát smrtelně vážně.
Kamarádi, stojící opodál, stěží zadržovali smích. Co čert nechtěl, uběhlo jen pár dní a staří známí potkali mou, nic netušící máti ve městě. Hned jí samozřejmě projevili účast a divili se, že jim nic neřekla o těžce nemocném synátorovi. S odstupem čtvrtstoletí uznávám, že jsem se choval jako idiot, ale tenkrát mi nic nebylo svatý. Když jsem nejezdil na kole, tak jsem byl v lihu a když jsem nebyl v lihu, tak jsem střízlivěl.
Momentálně se již devatenáctý rok peru s poruchou prokrvení mozku a jedním z nových, vedlejších symptomů je občasná porucha řeči. Během pandemie covidu, kdy jsem nemohl chodit na akupunkturu, se z občasných problémů staly časté. Ze dvou dnů v měsíci, kdy jsem nedokázal artikulovat, se staly dva dny v týdnu, kdy jsem mluvení zvládal. Hubu jsem měl pořád v křeči a zuby mi cvakaly, jako kdybych právě vylezl z ledové řeky.
Cožpak o to, doma už na to byli celkem zvyklí a hlavně desetiletý Majky z mého „hendikepu“ dokázal těžit.
Já: Ma .. ky, em i eit a eme eat u oy (Majky, vem si sešit, jdeme dělat úkoly).
Majky: tatínku, já ti nerozumím (Normálně mi tatínku neříká).
Já: ikám e de me eat u oy (říkám, že jdeme dělat úkoly).
Majky (vytlemenej jak lečo): tatínku, já ti ale vážně nerozumím.
Já: y smade eden (tady už překlad netřeba).
V práci si na to rovněž zvykli poměrně rychle. Kolegové si nebrali servítky a zdravili mě hláškou pana Kemra z Čtyři vraždy stačí, drahoušku: dej fem ten fek nebo fi finem smti. Případně na mě pokřikovali nesrozumitelné skřeky a zuřivě u toho gestikulovali.
Kolega Karel, co končil noční šichtu, když viděl po ránu mou rozklepanou držku, spustil: chtěl jsem se zeptat, jak je venku, ale koukám, že zima.
Nebo naopak, když mě nadřízení poslali domů předčasně: tak to s námi vydrž. To už nějak doklepeš.
Lidová tvořivost v praxi. Ale aby bylo jasno, nemám jim to ani trochu za zlé, pořád lepší než kdyby mě litovali.
Trošku větší šok to byl pro administrativní pracovníky a nejvyšší vedení. Když kráčela kolem stroje po schodech Leprikonka (účetní) stáhla si roušku a vyplázla na mě uličnicky jazyk.
Já: ate einý eští e ás eůžu askout (Máte jediný štěstí, že vás nemůžu prásknout) pohrozil jsem ji na oko s křečovitým úsměvem. Samozřejmě si myslela, že je to jen další moje kulišárna.
Řediteli jsem na dotaz, jestli je všechno v pořádku, odpověděl: epeichue ám on op (nepřepichuje nám non stop).
Rychle mu došlo, že nejen stroj není v pořádku. Když pak prováděl po dílně exkurze, tak se mému pracovišti vyhýbal širokým obloukem. Nemusí přece všichni vědět, že tu máme Chráněnou dílnu.
Na častý dotaz, co s tím hodlám dělat, jsem odpovídal, že: ením aestnání. Udu eat iskoyho uhčího (změním zaměstnání, budu dělat tiskovýho mluvčího). Švára to později ještě vylepšil na logopeda.
Drobné zlepšení a uvolnění jsem zaznamenal, když mi fyzioterapeutka na rehabilitaci prováděla masáž žvýkacích svalů. Zvenku i zevnitř. Ležel jsem na zádech a ona se ke mně nahýbala tak, že mi tiskla ňadra k hlavě. Teda napětí tam bylo stále, ale v úplně jiných partiích. Při další návštěvě jsem měl po mnohaleté pauze, další krátkodobou ztrátu vědomí.
Samozřejmě jsem dostával i zaručené rady typu jeden pán povídal.
„Tomáš z toho, jak furt myslíš na sex. Krev se ti nalije do péra a chybí v mozku.“
„A o s ím?“ (A co s tím) zajímalo mě.
„Nech si ho zmenšit o půl metru,“ měl mylné představy o mých přednostech kolega zvaný Bejk.
„Y ole ejku, o už ych el va i nu.“ (Ty vole, Bejku, to už bych měl vagínu) ubezpečoval jsem ho, že tudy řez vést nebudeme.
Paradoxně u cizích lidí mi bylo úplně jedno, že mluvím retardštinou a každou svou repliku musím minimálně jednou zopakovat. Neměl jsem potřebu nikomu nic vysvětlovat.
Tu samou potřebu jsem naopak cítil, pokud šlo o moje nejstaršími a nejlepší kamarády. Jelikož se rozprchli do různých koutů republiky a v době lockdownu jsme se nevídali, tvářili se (to si domýšlím) podezřívavě, když jsem přijímal hovor se slovy:au ekhe (čau, negře). Dlouho byli přesvědčeni, že jde jen o další z mých excesů.
Inu … s čím kdo zachází, s tím také schází.
Nic to ovšem nemění na mém životním postoji: sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli.
Mé předchozí zážitky z léčebného procesu naleznete zde:
https://snitily.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=760963
Další články autora |
Torrevieja, Španělsko
3 605 189 Kč