Hovory s t. g. m. (tápajícím genetickým materiálem).

„A proč ty máš penis a já jen pinďu?“ vytrhnul mě ze vzpomínek Dáda.  „To je to samý, malej penis je pinďa a velkej je prostě penis." „A mamka nemá penis?“  „Ne mamka nemá penis,“ ubezpečil jsem ho. „Tak ji nějaký koupíme!“ navrhnul.

Hovory s t. g. m. (tápajícím genetickým materiálem).

U malých dětí obvykle platí co slovo to perla a jejich neutichající a proč často přivádí rodiče k zoufalství. Nejinak tomu bylo i u nás.

V době když jsme přechodně bydleli s malým Dádou v jedna + nic a byli nuceni se dělit o koupelnu, záchod a kuchyň s vrtošivou starou bábuš, zaměstnávala jeho dvouletou mysl, krom jiného, rozdílnost pohlaví. Že má mamka prsa a v nich mléko mu samozřejmě neušlo, ale jak je to s tím penisem, přemítal, když jsem ho večer koupal.   

„Já mám pinďu?“ ujišťoval se asi po sto první. Jak správně poznamenala kamarádka Zdenča, matka dvou synů. Začnou si s ním hrát jako malý a nikdy nepřestanou.

„Jo ty máš pinďu.“

„A ty máš taky pinďu?“

„Ne já mám penis,“ oponoval jsem.

Nedávno jsem si byl totiž nechat udělat nový doklad totožnosti a úřednice, z které jsem si dělal dobrý den, přistoupila na mou hru a povídá mi, „pohlaví asi male, že?“

Samozřejmě jsem se cítil krajně uražen, „jak malé?“ a nebyl jsem dalek k tomu, abych si stáhl kalhoty a přesvědčil ji o opaku.

„Ne malé, ale male,“ uváděla věci na správnou míru, „to je francouzsky samec.“

„A proč ty máš penis a já jen pinďu?“ vytrhnul mě ze vzpomínek Dáda. I on cítil rozdíl v tom, jak to zní.

„To je to samý, malej penis je pinďa a velkej je prostě penis. Až budeš velkej, tak budeš mít taky velkej penis.“ Že existují i jiná pojmenování (moje chlouba, utahovák, nádobíčko, vercajk, kokot, ocas, kladivo na čarodějky, jeho excelence, jitrnice, udice, brko, pták Ohnivák, fujara nebo můj oblíbený Kraken - viz Souboj Titánu: vypusťte Krakena) jsem si nechal raději pro sebe. Už takhle v tom měl guláš.

„A mamka nemá penis?“ napadlo ho po chvíli.

„Ne mamka nemá penis,“ ubezpečil jsem ho.

„Tak ji nějaký koupíme,“ navrhnul Dáda. S jeho nápadem jsem se samozřejmě nebyl ochoten ztotožnit. K čemu bych pak byl dobrej?

„Vlastně ...,“ docvaklo mi nahlas.

„Co?“ visel mi na rtech Dáda.

Vzpomněl jsem si, že jeden na baterky má, ale to není nepřítel, to je spojenec.

„Ale nic, měl bys už vylézt z vody, nebo Ti narostou žábry,“ odváděl jsem jeho pozornost jiným směrem.

„Proč mi vyrostou žáby a kde?“ zasypal mě další spoustou otázek.

Jelikož o penisu už nepadlo ani slovo, měl jsem za to, že má výchovně anatomická přednáška byla úspěšná. Jak moc, jsem se přesvědčil hned druhý den u pokladny ve zdravé výživě, kde krásnou, mladou prodavačku informoval s dětskou bezelstností, „já mám pinďu a taťka penis.“

Pohlédla na mě a já v jejích očích četl, to máte nacvičený?

„Dádo, okamžitě se omluv, co jsem Ti říkal?“ připomněl jsem mu, že penis není vhodné téma ke společenské konverzaci.

„Promiň,“ kál se Dáda, „říkal jsi, že máš velkej penis.“