Bratrstvo balícího svetru aneb Velká sexuální loupež

„Sex bude až po svatbě," vysvětloval Petr, jaký má Jana postoj. „Já nemám ani ten příslib sexu,“ vzdychl Luky. „Proč kupovat krávu, když mléko můžeš mít zadarmo,“ nechápal proutník Marvin. „Já mám na mléko alergii," připomněl Luky

BRATRSTVO BALÍCÍHO SVETRU ANEB VELKÁ SEXUÁLNÍ LOUPEŽ

V roce 1986 šel devítiletý Petr se svým o dva roky mladším bratrem Lukášem do kina Jas na animovaný film Velká sýrová loupež. Cestou přes sídliště natrefili na Petrova spolužáka Matěje, který zevloval na dětském hřišti. Slovo dalo slovo a Matěj, ač měl boty i tepláky od trávy a od hlíny, s nimi vyrazil za kulturou. Matějův otec byl vdovec a zedník, co po práci chodil na melouchy a z melouchu rovnou do hospody. Matěj proto vyrůstal jako dříví v lese. O jakouž takouž výchovu se, zpravidla marně, pokoušela jen babička. Uhlídat ho ale bylo nad její síly.

„Ti myšáci jsou jako my,“ spustil nadšeně Matěj, když film skončil a v sále se rozsvítila světla.

„Asi vím, kterej jsem já.“ připojil se obrýlený Lukáš.   

„Takže ty seš Marvin, brácha Raymond a na mě zbyl Tlouštík,“ dovtípil se Petr a smutně pohlédl na své faldy pod vzdouvajícím se tričkem.

„Omyl,“ opravil ho Matěj, „já jsem velkej, tvrdej Marvin a jestli nechceš bejt Tlouštík, tak pojď se mnou zítra na basket.“

O devět let později ti tři stále drželi pospolu a jediný komu zůstala myší přezdívka, byl Matěj, alias Marvin. Teda velkej, tvrdej Marvin. Petrovy basketbalové tréninky skutečně prospěly. Z bývalého cvaldy vyrostl vysoký, svalnatý hráč. V oddíle basketbalu nenašel jen kamarády a sebevědomí, ale taky přítelkyni. Janu poznal ještě jako Metráček a do 14 let spolu jen kamarádili. Pak si na jednom soustředění uvědomili, že jsou spolu rádi i jinde než jen na palubovce a vzdor všem posměváčkům začala velká sportovní láska. To že je Jana věřící mu ve čtrnácti, patnácti nijak zvlášť nevadilo. Ale v šestnácti, sedmnácti, když se kamarádi chlubili prvními sexuálními zkušenostmi, už na jejich dotazy reagoval podrážděně. Jediný, kdo se ho vehementně zastával, byl právě Marvin, který sám měl zářezů na pažbě nepočítaně. Marvin měl Janu rád a uznával ji jako hráčku. Na hřišti nikdy nikomu nic nedarovala. Vlasy měla ostříhané nakrátko a proto si ji, než jí vyrostly prsa a zadek, mnozí pletli s klukem.

„A to fakt nemůže změnit názor?“ zeptal se Petra, když se courali z tréninku.

„To je otázka víry, ne názoru,“ snažil se Márvinovi vysvětlit Petr.

„A vydlachní ti ho alespoň nebo tě vykouří?“ vrtalo mu hlavou, jestli má nárok alespoň na cenu útěchy.

„To první,“ připustil Petr, „ale sex se vším všudy bude až po svatbě.“

Lukáš, který byl rovněž členem oddílu, se za nimi táhl jak ocásek a měl nastražené uši, aby mu nic neuniklo, „ty máš alespoň příslib sexu, já nemám ani to,“ oddával se sebelítosti, neboť na rozdíl od bratra a Marvina z něj korba nevyrostla. Pořád byl jak za groš kudla a holky ho přehlížely. Což bylo částečně dáno tím, že namísto toho, aby s nimi chodil do posilovny a honil svaly, radši jezdil na silničním kole stokilometrové štreky.

„Teda jestli příslibem sexu myslíš svatbu, tak mu nemáš co závidět,“ poučoval Lukáše Marvin, „proč si kupovat krávu, když mléko můžeš mít zadarmo.“

„Já mám na mléko alergii,“ připomněl mu Lukáš.

Marvin obrátil oči v sloup, „panebože za co … proč já se s váma ještě kamarádím?“

Byla to pouze řečnická otázka, protože Petr s Lukášem byli jako bratři, které nikdy neměl. Trávil u nich víc času než doma a jejich rodiče oslovoval strejdo, teto.

Následující léto mělo být jejich poslední. Na Marvina čekala služba vlasti mezi zelenými mozky a na Petra Fakulta tělesné kultury. Stejně jako o rok dříve spojili příjemné s užitečným a vyrazili na brigádu k Lukášově a Petrově tetě, která provozovala letní koupaliště s restaurací. Teta Blanka taky nebyla skutečná teta v příbuzenském slova smyslu, pouze osm let žila s jejich strýcem Lukášem, který před čtyřmi lety zemřel na rakovinu žaludku. U Blanky na ně čekala malá špeluňka na spaní se třemi patrovými postelemi a rozmanitá nabídka práce, od obsluhy friťáku přes roznášení jídla až po prodávání zmrzliny. A protože měli krom potravinářského průkazu i kurz plavčíka, mohli občas uniknout dusnu kuchyně a několik hodin pozorovat spoře oděné krásky. O tuto činnost byl samo sebou největší zájem a Blanka ji přidělovala za odměnu. Nejvíc času u bazénu trávil poctivec Petr, ale Marvin přišel na to, jak ho vyšplouchnout. Když párkrát připálil hranolky „povýšila“ ho Blanka na číšníka. Jenže hosti si stěžovali, že jim nejprve nosí hlavní chod a až potom polévku. Nebo jim přinese jídlo a nedodá příbory, takže jsou nuceni smažený sýr a hranolky jíst rukama. Lukáš, na rozdíl od svých kumpánů, po službě plavčíka nijak zvlášť netoužil. V kuchyni měl totiž celý den na očích Blančinu starší dceru Páju. Po mámě zdědila tmavé vlnité vlasy a krásu, která nenechala žádného muže a chlapce v klidu. Lukášovi připomínala herečku Rachel Ward, známou ze seriálu Ptáci v trní nebo z filmu Mrtví muži nenosí skotskou sukni. Páje samozřejmě neušlo, že k ní Lukáš vzhlíží jak ke svatému obrázku. I ona ho měla ráda, ale jen jako spolehlivého kamaráda. Byla sice jen o dva roky starší, ale mnohem vyspělejší. Navíc jí neušlo, že po něm jede její čtrnáctiletá sestra Sára.

Kluci se o svou cimru dělili s dalšími třemi holkami (spolužačky Páji) a obzvláště v noci tady bývalo rušno. Dopřávali si po práci legraci, nějaký ten alkohol a trávu. Aneta s Terezou s nimi táhly za jeden provaz a byly pro každou špatnost, jen Gábina, premiantka třídy, byla trochu úzkoprsá. Vždycky nejpozději v jedenáct večer si narvala špunty do uší a šla spát. Ráno se pak budila svěží, ale s namalovaným knírkem nebo černě nalakovanými nehty. Nepsanou dohodu, že spolubydlící spolu nenavazují sexuální či milostný poměr, porušil předchozí léto Marvin s Katkou. On jejich poměr považoval za čistě sexuální a ona za milostný. Když vyšlo najevo, že každý z nich to cítí jinak, bylo z toho pořádné dusno. Katka s prací okamžitě sekla a jemu přibyly směny navíc. Poučen z předchozích nezdarů, proto toto léto navazoval známosti pouze s rekreantkami, které si na tábořišti pronajímaly stany s podsadou. Případně si rozbily své vlastní.    

„Děcka tohle je Šárka,“ představil partě, sedící večer po směně kolem ohně, svou novou oběť.

„Má cenu si to jméno zapamatovat?“ šlehla po něm sarkasticky Gábina.

Petr, který se ten den necítil nejlíp, měl zimnici a Marvinův slabý svetr, na ní mohl oči nechat. Dlouhé blond vlasy, háčkovaný vršek od bikin v cihlové barvě a džínové kraťásky. Pokud mu doposud byla zima, tak při pohledu na ni se řádně zapotil.

„Jseš v pořádku, brácho?“ otázal se starostlivě Marvin.

„Jasně Marvine, je mi fajn,“ ujistil ho Petr a na sucho polkl, když si Šárka sedla naproti němu a pohladila se po vnitřní straně stehen.

„Máš pěkný kozy, holka,“ pochválila ji Tereza a nabídla jí jointa. I ona si přitáhla nabíječe z řad rekreantů.

„Dík, ty máš … dobrej vkus,“ nezdráhala se a jointa přijala. Zda měla na mysli dobrý vkus na prsa či na výběr partnera, nebylo zcela zřejmé. 

Ten dialog pobavil všechny až na Gábinu, která se šla radši projít, a Lukáše, který byl duchem nepřítomný. Stále doufal, že dorazí Pája, ale ta na jeho pozvání odpověděla neurčitě. Měla na večer jiné plány se svým motorkářem Tondou. Jen nevěděla, jestli ty samé plány má on s ní. Neměl, a tak když se později i ona objevila u ohně, rozzářil se jak měsíček. Marvin byl po celodenní exhibici na slunci řádně vyprahlý a k doplňování tekutin přistoupil natolik zodpovědně, že před půlnocí byl na kaši.

„Prej potěším tě jazykem,“ posteskla si též řádně podroušená Šárka, když Marvina dovlekli na pokoj a uložili do postele.

„Taky bych tě potěšil jazykem,“ zkusil štěstí Petr. Jen co ta slova vyslovil, tak se jich zalekl a překvapivě pohotově dodal, „teda jako, že bych ti něco hezkýho řekl.“

Šárka ho vzala za slovo, chytila do dlaně Marvinův svetr, přitáhla si Petra k sobě a začala ho líbat. 

Zhruba v té samé chvíli vyprovázel Lukáš Páju domů. Jejich dům byl od tábořiště co by kamenem dohodil, a tak moc času na to, aby jí vyznal lásku, neměl.

Pája jeho nesmělý, zmatený tok myšlenek utnula dřív, než se dostal k meritu.

„Luky, seš moc milej kluk … mám tě ráda, ale jen jako kamaráda.“

Tohle Lukáš samozřejmě slyšet nechtěl, a jelikož to stále nebyl schopen pobrat, řekla mu, že je pro něj moc stará.

„Dva roky rozdíl a prej moc stará,“ opakoval si jako mantru Lukáš pořád dokola, když se vracel k ohni.

Anetě, která tu zůstala sama s Terezou a jejím objevem, vytrhl z ruky láhev Puschkina a se slovy, „Vladimíre Iljiči Puškine, vyzývám vás na souboj,“ ji dorazil. Nikdo z přítomných se nepozastavil nad tím, že spároval komunistického politika s básníkem a prozaikem a že v rozporu s historickými fakty tentokrát Puškin vyhrál. Netrvalo dlouho a Lukáš padl k zemi jak podťatý. 

Marvin se zničehonic probral a usoudil, že má delirium tremens. Ležel na spodní části patrové postele, kam ho uložili Petr s Šárkou, a zdálo se mu, že ho v tom úzkém prostoru někdo ojíždí. A že tím někým, kdo na něm rajtuje, je slušňačka Gábina.  

Lepší než bílý myšky, pomyslel si a zase vytuhnul.

Ráno bylo pro všechny hodně kalné a rozpačité. Lukáš se úzkostlivě vyhýbal pohledům na Páju a makal jak šroub, aby si pro příští den vysloužil práci plavčíka. Marvin naopak Gábině věnoval víc pozornosti než kdy dřív.

Podezřívavě si ji prohlížel a dumal, jestli ho ta nikterak atraktivní šprtka (šedivá myš) skutečně mohla „znásilnit.“

„Co je, máš problém?“ vyštěkla na něj Gábina. Nesžíral ji pocit viny. Jediné čeho litovala bylo, že mu nebyla schopná natáhnout kondom. Do Marvina byla platonicky zamilovaná už od loňska a příležitost, jak známo, dělá zloděje. Vzala si to, co on rozdával všem těm Barbínám na potkání.

Zásadní morální dilema se ale dobývalo do stanu Hannah, kde se ráno probudil Petr vedle nahé, spící Šárky. K prvnímu sexu přišel jak slepý k houslím. Bylo to krásné a setsakra rychlé. Druhý a třetí pokus už byl trochu lepší. Myslel na Janu, s kterou strávil posledních pět let a prsty přitom přejížděl po bocích a stehnech dívky, s kterou byl posledních šest hodin. V hlavě měl guláš. Před tím, než si natáhl červené plavky plavčíka, stihl ještě jednu exkurzi v přívětivém klíně probudivší se krásky. Šárka si žádné výčitky nepřipouštěla. Byla zvyklá si brát a dávat podle potřeby. Tenhle kluk (jméno se jí vykouřilo z hlavy) nebyl žádnej virtuos, ale celkem snaživej šmrdlal.  

„Asi se budu muset s Janou rozejít,“ přiznal večer klukům, co se mu honí hlavou.

„To ses posral v kině, ne?“ nechtěl o tom ani slyšel Marvin. Že se Petr nedopatřením vyspal s jeho zamýšlenou obětí, mu bylo putna, ale aby kvůli jednomu šťouchu přišel o životní lásku. 

„Bylo to čtyřikrát,“ opravil Marvina, „a Šárka nebydlí zase tak daleko, abych tomu vztahu nedal šanci.“

„Jakýmu sakra vztahu?“ lamentoval dál Marvin, „opakuji, šlo jen o sex.“

„A kdy se dočkám já?“ lámal si marně hlavu Lukáš, kdy se on stane mužem.

 „Vezmi si tenhle kouzelnej svetr,“ dodal Marvin Lukášovi část oděvu, kterou mu předtím Petr vrátil. „Ten, kdo ho má na sobě, zaboduje.“ Marvin to samozřejmě myslel ironicky, ale to Lukášovi nedošlo.

O čtyři dny později přijela za Petrem Jana. Bez předchozího varování. Z rodinné dovolené se kvůli máminým zdravotním problémům vrátili dřív, a tak se rozhodla, že Petra překvapí. A ten skutečně nevycházel z údivu. Poté, co jí v rychlosti ukázal jejich špeluňku, kuchyň a restauraci, narazili na chodbě u zmrzlinového stánku na Šárku.

Stáli na opačných stranách chodby a ve vzduchu se vznášel příslib souboje na život a na smrt. Šárka samozřejmě neměla o Janině existenci ani páru, a přestože jí k Petrovi žádný citový závazek nepoutal, cítila se najednou podvedená, veřejně zesměšněná. Ještě, než stihla ztropit scénu, vložil se do toho naštěstí Marvin, kterého pohotově přivolal Lukáš.

„Tady seš, poklade,“ bafnul Šárku zezadu kolem pasu, otočil k sobě a políbil. „Máš u mě flašku, když to dobře sehraješ,“ zašeptal ji do ucha, když vyndal jazyk z její pusy.  

„Jano, kde se tady bereš?“ dělal posléze překvapeného, když Jana s Petrem došli až k nim. Šárku Janě představil jako svoji novou přítelkyni, ale ať se Jana snažila sebevíc, něco se jí na té holce nezdálo.

Následující večerní posezení u ohně už postrádalo předchozí uvolněnost a spontánnost. Marvin, Šárka i Petr věděli, že Jana něco tuší. Gábina přemýšlela o možných následcích svého nechráněného styku a Aneta s Terezou se nedokázaly rozhodnout, na čí straně vlastně jsou. Mají držet basu s tou mužskou chátrou (Petr byl jinak hodný kluk) nebo stát na straně sestry neposkvrněné, která mu odpírá to, po čem kluci touží. Marvin to překvapivě zapíchl jako první a aby se pro jednou dobře vyspal, půjčil si od Gábiny její špunty do uší. Zdál se mu divný sen. Seděli s Petrem u stolu, pojídali hroznové víno a sepisovali dohodu o výměně partnerek. „Já níže podepsaný se vzdávám přítelkyně Jany ve prospěch svého přítele velkého, tvrdého Marvina.“ Marvin zalitý potem a vyděšený se probral a zjistil, že nepojídá hroznové víno, ale přežvykuje ty špunty do uší. A miluje Janu.

„Proč se furt potíš v tom starým svetru?“ nechápala Pája, že si Lukáš večer co večer bere tu příšernost na sebe.

Samozřejmě jí nemohl vysvětlit, že to je balící svetr, na který ji má ulovit. Obzvlášť když zatím byla proti jeho kouzlu imunní. Na páteční večer připadla rozlučková párty spojená s oslavou Lukášových šestnáctých narozenin. Jejich měsíční pobyt zde končil a Lukáš se upínal k poslední možnosti zabodovat. Jenže Pája dorazila s Tondou a jediná dívka, která po něm házela okem, byla její sestra Sára. Petr se během oslavy vypařil a Šárka ho ne zrovna nenápadně následovala. Jana pro změnu následovala Šárku a Marvin propadl trudomyslnosti. Lukáš nepronásledoval nikoho, ale chtěl být se svým zármutkem sám, tak zamířil do prázdné a opuštěné kuchyně. Na to samé místo se se svým smutkem uklidila i Blanka, která se ani po čtyřech letech nedokázala vyrovnat se ztrátou Lukášova strýce. Pořád to byla krásná žena, ale všechny nápadníky rázně odmítala. Dvě raněné duše a jedna láhev vína, noční vyprovázení domů, stisk ruky a opožděná pusa k narozeninám. Jedno vedlo k druhému.

Ten balící svetr asi funguje, pomyslel si Lukáš, když od „mateřské“ pusy přešli k líbání a k nim domů, kde mu ho přetáhla přes hlavu. Na podlaze neskončil jen svetr, ale i jeho kraťasy, tílko a trenky. Stál před Blankou nahý, zatímco ona si sama rozepínala šaty a nechala je sklouznout z ramen přes boky ke kotníkům.

Mysli na basket, opakoval si v duchu, protože vzrušení, které pociťoval, když uzřel její ňadra a klín bylo ochromující. Hlavně tu hru v poli prodlužuj, ne že uděláš dvojtakt a zaskóruješ, připomínal si Marvinovy rady, které dříve rozdával méně zkušeným spoluhráčům. Deset minut čistého času sice nevydržel, ale poločasovou přestávku měl zase kratší a rychle se vrhl znovu do hry. V přátelském utkání nebyly vítězové ani poražení.

Zatímco Lukáš přicházel o nevinnost, Jana přišla o iluze, když na trávníku v rohu koupaliště uzřela Petrův zadek rytmicky se pohybující mezi Šárčinými stehny. Aniž by ztropila scénu a přerušila milostné poblouznění, uchýlila se uplakaná do náruče druhého domnělého podváděného, Marvina.

Nahý Lukáš, s uzlíčkem svých věcí v náručí, opustil ráno spící tetu Blanku, a když za sebou opatrně zavřel dveře ložnice a rozhlédl se po chodbě, spatřil svou platonickou lásku Páju, která právě dorazila z jeho oslavy narozenin. Byl natolik bystrý, že mu okamžitě došlo, že jakákoli budoucí romance mezi nimi je teď definitivně pasé. Pája na něj zírala s pusou dokořán a nechápala, jak se v něm mohla tak splést.

Lukáš využil jejího úžasu, a když kolem ní procházel, s hranou suverenitou pravil, „a ty sis myslela, že jsi pro mě moc stará.“ 

Když se vracel do tábora, cítil se jako muž. Stejně tak se cítil i jeho bratr Petr poté, co Šárka v touze po repete vzala jeho ochabující penis do úst. Marvin se necítil jako muž. Cítil se jako bídák. Chlácholivě tiskl ubrečenou Janu na svou hruď a hladil ji po krátkých vlasech.   

Příště: Velká sexuální loupež po 24 letech.

Předchozí Všehochuť povídky: https://snitily.blog.idnes.cz/?us=123558