Nebuďme v šachu VI.

Poslední díl minisérie o životě člověka a životě šachu, které spolu mají mnohem víc společného, než se na první pohled zdá. Úplně nakonec a symbolicky se dostává ke slovu nejdůležitější a zároveň nejzbytečnější figura celé hry. 

Ano, řeč je samozřejmě o králích. Kvůli nim to všechno začalo a u nich to také končí. Často marně přemýšlím, zda si tolik pozornosti a energie vůbec zaslouží - a to jak v šachu, tak v životě. Celou dobu se hraje o krále - bráníme ho, střežíme, hlídáme, ochraňujeme, cítíme se vázáni povinností a bojujeme za něj do posledního dechu. A proč? Abychom padli s ním a nebo s ním zvítězili. Když zemře poslední pěšák, zemře z drtivé většiny i sám král. On potřebuje svoji družinu, která je ochotna za něho položit život. Ideální situace vypadá tak, že vojsko zvítězí ještě dřív, než se vládce sám dostane do hry. Protože obnažený, zranitelný král nemá proti soupeři velkou šanci - vždy je zahnán do hluboké defenzivy a pod palbou dámy, střelce a věží se ocitá ve smrtelném nebezpečí. 

Co je zač? Jaký člověk si zasluhuje, aby za něj druzí položili život? Marně si lámu hlavu nad tím, zda je to fér, že někdo je pěšák a jiný král. A je král dobrý nebo špatný? Jistě, jako nic v životě, ani zde nejsou věci černobílé. Ovšem existují dva protikladné typy králů, které stojí za to zmínit. 

První typ je člověk, který toho za svůj život už vykonal tolik, tolikrát riskoval a tolikrát musel překonat překážky, že si zcela zaslouží mít v jistém ohledu "hotovo". Mravenčí pílí, odhodlaností a odvahou dokázal, jak silný je a jaké má morální zásady. Kolika lidem už ve svém životě pomohl a mnohdy doslova zachránil kůži! Takový jedinec má nárok na svoji armádu, na tým lidí, který kope za něj, udělá špinavou práci, odklidí mu z cesty překážky a bude ho chránit. Poněvadž skoro každý z nich je mu něco dlužen. Nepracují však pro něj proto, že by jim to přikázal, tlačil na ně a nebo se dožadoval protislužby. Ne, ti lidé zkrátka chtějí. Váží si ho, mají jej rádi a hlavně v něm vidí svůj vzor. Bojují z vlastního přesvědčení, protože věří, že pro tohoto člověka to má smysl. A on je takovým jejich mozkem. Přichází s novými nápady, vymýšlí strategie, řídí práci a rozdává úkoly. Takže i když to na první pohled vypadá, že na šachovnici jen stojí a nic nedělá, opak je pravdou. Je středobodem operace a bez něj by se celý systém rozpadl. 

Tenhle "král" může být hodně starý, extrémně inteligentní a sečtělý, velmi životem zkoušený, výjimečně nadaný nebo abnormálně odvážný a silný. Může být špičkový chirurg, který kolem sebe viděl hodně smrti a utrpení a přesto pomáhá dál. Co na tom, že svou duši utápí v alkoholu. Nebo válečný veterán, který zažil věci, jež si my ostatní ani nedokážeme představit a nezbláznil se z toho. Pronásledují ho však nekonečné noční můry. Může to být zasloužilá matka, která své ratolesti živila a vychovávala sama a ještě k tomu kolem sebe šířila radost a pochopení. Co záleží na tom, kolik nocí proplakala a kolik strachu prožila. Stařík, jehož každá vráska symbolizuje něco, co prožil, a který teď rozdává moudrost, aniž by někoho soudil. Dítě z dětského domova, které přes fakt, že rodiče byli narkomani a jeho startovní pozice byla daleko za ostatními, vystudovalo školu, našlo si práci a má spokojenou rodinu. Člověk, který se díky své inteligenci a píli z bídy a nouze vypracoval na vysokou pozici a ještě mu zbyly nějaké morální zásady. Někdo, kdo překonal vážnou nemoc nebo navzdory svému postižení dokázal nemožné. Všichni tito, ač tolik odlišní lidé, mají něco společného. Ano, jsou králové. V nějakém ohledu obdivuhodní.

Samozřejmě, ani sebelepší družina někdy nedokáže svého vůdce ochránit. Když všechno selže a obráncii jsou poraženi, musí nastoupit do boje zase sám panovník. Obnažený, pod palbou přesily, bohužel nemá moc šancí. Ovšem dokud zbyli pěšci, pořád žije naděje, že se promění v dámu, která se za svého krále zase bude bít do posledního dechu. Nebo věže ještě seberou sílu k poslednímu útoku. Či snad dokonce král svými zkušenostmi a důvtipnou taktikou dokáže uhrát remízu a zachránit si kůži.

Druhým případem "králů" jsou na druhou stranu velmi pochybné existence, kteří se na svůj post rovněž dostali velmi pochybným způsobem. Například zdědili tatínkovu prosperující firmu (přitom podnikání rozumějí jako koza petrželi) a jako falešná honorace rozdávají příkazy a povely. Co na tom, že společnost co nevidět svým přístupem přivedou na buben? Rozmazlený synáček domlouvá s potenciálními klienty statisícové, pro firmu velmi nevýhodné obchody. A tatínek pak musí jít a situaci zachraňovat, aby jeho pracně vybudované dílo za půl roku nezkrachovalo. Pak jsou tu dále třeba politici, kteří při cestě vzhůru nejednou použili své "pružné" morální cítění, obchodníci, jež jsou schopni vymámit z jalové krávy tele a ubožáci živící se z ubližování druhým. 

Často se stanou vůdci i lidé, kteří nic extra neumí, v ničem nevynikají, nejsou ani chytří ani nadaní ani zajímaví, jen jsou prostě nevídaně sebestřední a arogantní. Tihle jedinci umějí přesvědčovat, zahrát v pravou chvíli to, co je potřeba, říct, co se očekává a výborně taktizovat. Takže vlastně svým způsobem ovládají něco nadprůměrného... ovšem jak vysokou morální hodnotu to má? To ať si každý zhodnotí sám, ovšem většina lidí, která ho pozná takového, jaký opravdu je, od něj dříve nebo později uteče. A kdo nechce nebo nemůže utéct, ten si aspoň do konce života sype popel na hlavu, koho že si to proboha vzal/ vybral za kamaráda, zaměstnance, spolupracovníka nebo finančního poradce. Spoustu lidí je nuceno být na jeho straně, protože se bojí - on na něco ví, může jim udělat ze života peklo, zradit, ublížit jim i jejich blízkým, zničit je, zabít. Pro takového "krále" totiž z vlastní vůle pracují jen prospěcháři, kteří věří, že jim z onoho komplotu něco kápne, nebo slaboši, jež zase věří tomu, že se bez něho neobejdou. A nebo ještě ti, kteří ho zatím neprokoukli. Zatímco on spoustu lidí vydírá, ponižuje, vyvíjí nátlak, lže a manipuluje, najde se pořád dost takových, jež mu bezmezně věří. 

Existují na světě lidi, kteří vás dokáží přesvědčit, že červená je zelená, že ten nový mobil prostě potřebujete, že zlato vám nesluší a také, že jsou lepší než vy, bez jejich rady a hlavně přítomnosti se neobejdete, že děláte jednu chybu za druhou a měla by být pro vás čest se s nimi stýkat. Ani se nenadějete a zjistíte, že se z vás stal otrok zcela závislý na jejich vůli.

Proč zlo tak často vyhrává nad dobrem? Protože bojuje VŠEMI prostředky. 

Ale i tak se dá proti tomuto typu králů účinně bránit. Pamatujte si, že on je bez svého arzenálu nohsledů prakticky bezmocný. Nejistý, slabý, nervózní, labilní. (Je takový i s nimi, ale dokáže hrát hrdinu, když se schovává za střelci, koňmi a pěšáky). Takže pravidlo první: zbavit jej armády. Pravidlo druhé: nenechat se zastrašit a zachovat si chladnou hlavu. Pravidlo třetí: vnutit mu svoji hru. Leckdy nakonec zjistíte, že ten člověk vůbec není silný a porazit ho bylo lehčí, než vás napadlo. 

Závěrem nutno podotknout, že celý život budete narážet na "dobré" i "špatné" krále. Ovšem pamatujte na to, že i špatný král může být k někomu dobrý a naopak. A v neposlední řadě si uvědomujte také to, že lidé se mohou změnit. Sice pomalu a těžko, ale mohou.