Jak mi zmodernizovali komunistický bazén

Já, jako stará, zkostnatělá konzerva, jsem nebyla zrovna nadšená, že nám budou rekonstruovat sprchy a šatny v místním bazénu. A to nejen proto, že více jak dva měsíce fungoval s omezeními. Dám tomu šanci, řekla jsem si posléze... 

A jak to dopadlo? Za mě čistý paskvil. Totiž - ani ryba ani rak, protože když už moderna, tak se vším všudy a ne toto. Situace vypadala asi následovně:

Před

Starý, dřevěný skříňky na klasický zámeček s číslem, ovšem - dostatečných rozměrů, aby se mi do nich vešel i velký batoh. Pod hlavním prostorem se navíc nacházela ještě oddělená přihrádka na boty, takže se nestávalo, že bych si musela batoh položit tam, kde měl předtím někdo špinavý kecky. Vevnitř byly normální háčky, plus ještě štendr s ramínkem pro ty, kteří by si chtěli pověsit kabát. Bonus navíc - pokud vám pokladní přidělila skříňku hned vedle člověka, jenž přišel zároveň s vámi, tak jste si v klidu mohli zámeček připevnit na kteroukoli jinou, abyste se na sebe nemuseli s dotyčným mačkat. Jasně, když baba uklízečka nebo baba pokladní přišly na to, co jste provedli, tak remcaly. Ale to bylo všechno, co mohly. Protože ta věc na zámečku byla prostě jen číslo, které neznemožňovalo jinou skříňku reálně použít. 

Po

Ke skříňce dostanete hodinky, který na první pohled vypadají jako čipový. Ovšem kouknete-li  se pozorněji, všimnete si mini klíčku - a přesně tím se zamyká a odmyká. Problém - nelze ho použít na žádnou jinou skříňku, než tu vaši (pochopitelně), takže pokud se vám pokladní zatouží pomstít, protože jste platili dvoutisícovkou, a přidělí vám číslo vedle lidí, kteří přišli zároveň, máte smůlu. Problém navíc - skřínky jsou tak úzký, že do nich svůj objemnější batoh musim dostat násilím (rozuměj, pěstí a nebo rovnou nakopat), stejně tak i vatovaný kabát, jelikož leze ven všemi dostupnými otvory. Samozřejmě o tom, že si VŽDY ten batoh musíte položit tam, kde měl někdo špinavý boty, se rozpovídávat nebudu (jo, chybí háček, kam by se dal pověsit, kabáty se dávají na prapodivné, plastové ramínko nahoře ve skříňce - což je taky pěkná kravina, protože z toho ramínka všechno klouže). Komu to nestačí, máme ještě super bonus - část skříněk je poloviční, takže pokud pokladního naštvete, smiřte se s tím, že si ve špíně budete šmrdlat nejen batoh, ale i bundu. 

Před

Oprejskaný, zrezivělý, zatuchlý sprchy obložený křivými, kluzkými dlaždičkami, ovšem - na jedno stlačení tekly příjemně dlouho. Navíc voda ideálně vyladěná, ani moc teplá ani moc ledová. Bonus navíc - studená sprcha jasně oddělená zdí, takže vás nemohli otužilci v žádným případě zlejt.

Po

Dlaždičky, který nekloužou - palec nahoru. Prostor sprch esteticky celkem povedený - palec. Nikde to nesmrdí - další palec. A tím bych asi skončila. Jo, ještě, že voda se spouští na fotobuňku, takže nemusíte na nic sahat, což je pro mě jako vysoce hygienickýho jedince nezanedbatelný plus. Problém - jeden "fotobuňkový cyklus" trvá přesně deset vteřin (včera jsem to počítala) a voda je dost horká, .  což v situaci, kdy si nemůžete navolit teplotu, nepotěší asi nikoho. Naštěstí v současné době už trochu ubrali - asi po opakovaných stížnostech, protože když ta voda byla horká i na mě, ostatní se museli už vařit. Podělávka navíc - jedna z pěti sprch, které se nacházejí vedle sebe, je ledová. Ovšem to zjistíte, až když si pustíte vodu. A ne, nenapadlo mě, že vedle ochlazovacího kyblíku namontují studenou (dřív to tak nebylo). Ale asi nejsem jediná, protože se u ní nedávno objevil tučný nápis "STUDENÁ SPRCHA". Malá poznámka na závěr - když se myjete vedle (v teplé), tak na vás z otužilců ta studená ze strany stříká...

Obecně nesnáším, když ze zařízení přímo bije do očí, že ho uzpůsobili tak, aby v něm člověk strávil co nejkratší dobu a tedy se ušetřilo. To se pak ve mně probouzí touha po bojkotu, což se mi tady daří. Úplnou náhodou jsem totiž zjistila, že když před tou fotobuňkou držím dost blízko neustále ruku (nebo jinou část těla), voda teče tak dlouho, dokud to tam držím. Takže si užívám a sprchuju se dvě hodiny. 

Před 

Barvy na způsob "padesát odstínů šedi", pak bílá (tedy zašlá), béžová a jako největší výstřelek modrá. Mně to nevadilo, aspoň nehrozilo, že při každý návštěvě proběhne pokus vypálit mi sítnici. Bonus navíc - prostě jdete plavat a nic vás nerozptyluje. 

Po 

Šatny vyvedené do křiklavě žluté, kombinované s bílou a šedou. No, z té žluté přechází zrak, jak už jsem řekla, ale tóny ve sprchách vás uklidní. Mimochodem, je to nějaká móda nebo dohoda mezi bazény? Na tu žlutou už jsem totiž narazila víckrát. 

Poznámka - co se týče designu, člověka totálně praští do očí kontrast mezi zrekonstruovanými, hypermoderními šatnami a samotným prostorem bazénu. Modře natřená vana (jejíž rekonstrukce už poněkolikáté spočívá právě v obnově onoho nátěru), nad ní různě poblikávající starodávné zářivky, stěny, strop a okna jako esence socialismu a rázem nevíme, v jakém století se právě pohybujeme. 

Před

Fén - kapitola sama pro sebe. U stropu zavěšené dva obrovské fukary, které vlasy moc nevysušily. Ovšem - sloužily perfektně k prohřátí těla a já je milovala (no dobře, velkou roli tu hrála nostalgie, protože se mi pokaždé vybavilo, jak si mě a bráchu táta vysazuje na ramena "na koně", abychom se i my prckové mohli vyfénovat). 

Nenostalgické osazenstvo si mohlo přinést vlastní fén a použít několik zásuvek k tomu určených, sice poněkud polorozpadlých, ovšem - nebyl problém sušit si vlasy libovolně dlouho. Bonus navíc - svým oblíbeným a vyzkoušeným zařízením.

Po

Fény totálně zabili. K použití tři erární zařízení, které fičí vzduch pod takovým tlakem, že se vám po minutě zacuchají vlasy do jednoho velkého cucku (nepřeháním), oči musíte mít aspoň přivřený a ideálně si nosit špunty do uší, jelikož přímý zásah v kombinaci s šíleným hukotem, co z fénu vychází, představuje slušný nápor na ušní bubínky. Zezačátku je proud docela dlouho studený, pak zase horký. Zkrátka to zase vymysleli tak, aby se uživatelé cítili co nejnepříjemněji. Problém - z celého prostoru odstranili všechny zásuvky pro použití vlastního fénu. Tudíž jediné možné řešení spočívá v tom nenamočit si vlasy. 

A - ano - z tohoto zařízení čiší snad ještě víc, než ze sprch, ona křečovitá snaha dosáhnout toho, aby ho lidi použili co nejkratší možnou dobu, ideálně vůbec. Ovšem, jak už vás asi napadlo, zavřu oči a uši a fénuju tak dlouho, jak jen potřebuju. 

Před

Šatny - oddělený chlapi a ženský. To je celý. Jednoduchý. Praktický. Bonus - pohoda, klídek, převlíkáte se u skříňky a okolí si nevšímáte. 

Po

Šatny chlapi-ženský dohromady. No i v tomhle jsem staromódní. A hlavně je to nepraktický, zavírat se do převlíkací kabinky, pokud nechci špulit zadek na kdejakýho chlapa, všechno tam ze sebe sundat a s těma věcma se vydat ke skříňce, když jsem se mohla převlíct rovnou u ní? Opruz prostě. A i když už jsem tam byla od rekonstrukce hodněkrát, vždycky se znovu zarazím, když na chlapa narazím. Přijde mi to nepatřičný a nečekaný. Samozřejmě, ty mužský za to nemůžou...  

Ještě nutno podotknout, že moderní bazén se stává moderním především díky přístupu personálu a ne díky novým kachličkám ve sprchách. Což znamená, že i po rekonstrukci probíhá návštěva nějak takhle - bazén má mít otevřeno ve všední dny do devíti večer, což v praxi znamená, že po vašem příchodu dvě minuty po osmé už baba na pokladně remcá, že jdete pozdě a neměla by vás tam pustit (jako pozdě na co, to snad nechtějí moje peníze, když jsem ochotna si ukrojit dobrovolně z doby strávené v jejich zařízení, ovšem zaplatit plnou cenu?). Navíc není snad úplně jedno, jestli přijdu v půl osmý nebo v osm, když odcházím tak jako tak ve tři čtvrtě na devět? Očekávám snad příliš, když chci hodinu před zavíračkou stejný podmínky jako kdykoli jindy a ne, že si po půl deváté už můžu o sauně nechat zdát? 

Dále to také znamená, že se cca touto dobou začíná všude uklízet a připravovat na zavření, tj. vypnou vám saunu doslova pod zadkem a plavčíci začínají odebírat rozdělovače drah (nebo jak se tomu říká) návštěvníkům pod rukama, sbírat okolo bazénu vlasy a další věci, stříkat kolem sebe hadicí stylem, že si radši pro plavání vyberete jednu z prostředních drah, abyste neschytali nevyžádanou sprchu. A v půl deváté a pět minut vám ve sprchách baba uklízečka nakvašeně sdělí, že:" Z vás teda teče vody! A já už tam vytřela a ještě musim do pánskejch a do devíti mít hotovo. No, tak se slíkněte ňák, aby pod váma nebyla louže, už tam znova nepudu." No, světe, div se, teče ze mě voda. Né asi, když sme v bazénu.

Závěrem pro případný rejpaly - a proč do toho hroznýho zařízení vlastně furt chodím? Je to jednoduchý - pět minut od domova, padesát pět korun na hodinu, sauna included (i když od půl devátý... však vy víte), žádná konkurence na obzoru. Takže tak. Howgh.