Chléb náš vezdejší - budiž kvalitnější!

       Voda a chléb - dvojice symbolizující pokrm a hmotné bytí člověka. Kvalitě vody je věnována značná pozornost. Na etiketě balených vod můžete číst jejich přesné složení. Nikomu nepřipadá divné, když v samoobsluze takovou etiketu studujete, a když podle ní vodu opravdu vybíráte. Koupili byste si vodu balenou v plastové láhvi, která je označena pouze datem balení? Asi ne. A přitom podobně nakupujete neméně důležitý produkt - chléb. A také další pečivo.

       V prodejně Albert v našem městě - bylo to asi před dvěma lety - v koutku pečiva (ale opravdu v koutku!) visel za šňůrku štos papírů. Byl to seznam všech druhů zde prodávaného pečiva, s popisem jeho složení. Byla jsem jedna z mála, kdo se šel do tohoto štosu podívat. Poněkud s obtížemi se tam dalo vyhledat složení konkrétního pečiva - většinou jste si ale nebyli jistí, zda jde přesně o druh, který máte na mysli, a který leží tamhle o dva metry dál na polici... Jakoby byl problém umístit složení přímo k výrobku, kterého se týká.

       Dnes už v dotyčné prodejně takový seznam nevisí vůbec. V ostatních prodejnách v našem - kdysi okresním - městě nikdy ani nevisel. Proč? Nezáleží snad na tom, z čeho je chléb upečený? Ale to víte, že záleží! A jak!!! To jen v našem státě je většinou považovaný za divného každý, kdo se o takovou - údajně samozřejmou (bezvýznamnou? malichernou?) - věc zajímá. A že byste se přesnému složení chleba někdy opravdu divili!

       Pak je zde ještě něco, co značně vadí mně osobně, a také mým klientům: téměř veškeré pečivo je ze dvou obilovin - z pšenice a žita. Nepřekonaná uniformita. Pečivo je: pšeničné, žitno-pšeničné, pšenično-žitné, vzácněji pak žitné.

       Jako zvláštní přednost je pak vyzdvihována přítomnost celého zrna, tzn. "celozrnnost". Ta je doslova v kursu. Namítnu však: k čemu je mně přítomnost celého zrna, když si toto zrno nemohu vybrat? Co když nestojím o pšenici (a nebylo by divu, protože její vlastnosti ve vztahu k nadváze nebo k diabetu nejsou kdovíjak pozitivní), co když nestojím o lepek? Proč si nemohu vybrat a koupit si běžně chléb rýžový, pohankový, jahelný, amarantový, nebo kombinovaný z těchto hodnotných druhů bezlepkové mouky?

       Nebo je chyba na straně spotřebitele, který má natolik vypláchnutou hlavu "celozrnnými reklamami", že se zapomněl ptát po původu a vlastnostech onoho "celého zrna"? A teď - pro les nevidí stromy?

       Tak jako u balené vody nejsou dusičnany totéž co vápník, tak ani u chleba není (a nemůže být) totéž pšenice jako ječmen, rýže nebo proso...

       Vlastnosti obilovin lze dobře využít při redukci nadváhy i prevenci diabetu. Avšak vypadá to, že každý, kdo to pochopil, bude si muset CHLEBA  UPÉCT  SÁM.