17. listopad 2008: Pucovači pomníků versus realita

Zatímco jedni si chtěli v klidu shrnout, čeho všeho jsme od listopadu 1989 dosáhli, chtěli nerušeně zapálit svíčky a nostalgicky zavzpomínat, druzí jim stav "demokracie" v ČR předvedli živě...

       Předesílám, že se v tomto blogu nechci zabývat tím, zda americká protiraketová základna v Brdech ano či ne.

       Velmi mě ovšem celá záležitost zaujala. Řekla bych, že v Brdech se rodí něco zcela nového: skupina lidí, kteří poznali na vlastní kůži, jak to v "demokratické" České republice chodí. A to může představovat pro stále prohnilejší systém reálné nebezbečí. Jak ostatně demonstrace dne 17. listopadu v Praze jemně naznačila.

       Obyvatelé obcí, které mají mít protiraketovou základnu ve svém sousedství, řekli v referendech vládě své jasné NE. Podle průzkumů veřejného mínění je údajně 76% obyvatel ČR pro uspořádání referenda k této otázce. Vládě to nevadí. Jeden z jejích členů dokonce prohlásil, že vláda se zbaběle neskrývá za názory občanů... Tedy - jde o kuriózní výrok. Vláda si hraje na samostatný subjekt, na mínění občanů nezávislý. A v tom spočívá její "odvaha"! Uznávám, že tato "odvaha" je rok od roku větší; úměrně s tím rostou i platy poslanců a členů vlády (a jejich výhody). Tito lidé dokáží sami sebe patřičně zaplatit - nejspíš za tu námahu jít proti vůli těch, kteří je zvolili.

       V Praze na Národní třídě se proti demonstraci hnutí Ne základnám angažovala Kateřina Jacques  spolu s Michaelem Kocábem. Dali k dobru heslo "TÁHNĚTE  DO  RUSKA!" Pro českou "demokracii" typické: pokud někdo vybočí z řady, dá se mu patřičná diskreditující nálepka. Tím je problém způlky vyřešen.

       A referendum? Lidé přece - podle vlády - nemohou rozhodovat o věcech, kterým nerozumí. Bezpečné je pouze poslat je k volbám. Aby byla zachována iluze "demokratického" státu. A pokud jich k volbám většina nepřijde, protože už jim tato hra leze krkem? Nevadí! Náš volební zákon je koncipován tak, že volby budou platné vždy. I tenkrát, pokud budou volit pouze kandidáti a jejich kamarádi.              

       Je pokrytecké tvrdit, že hnutí Ne základnám zneužilo svátek 17. listopadu k prezentaci svých zájmů. K čemu je tento svátek? Je tu proto, abychom čistili staré pomníčky, jež začínají pozbývat svůj smysl? Nebo právě v tento den - spíše, než v kterýkoliv jiný - máme vyjádřit, co je tady špatně, kam jsme se dostali, jak to u nás ve skutečnosti s "demokracií" vypadá?

       I když hnutí Ne základnám je pouhou špičkou už pořádně velkého ledovce, může se stát významnější, než se politikům zprvu zdálo. A proto mě ani nenapadne ho zesměšňovat nebo odsuzovat. Jako učinil nevybíravým způsobem například blogger Jan Švarc. Člen ODS, který navíc studuje právnickou fakultu UK.