Spoluviníkem ruské agrese na Ukrajině je západní posedlost zelenou politikou a pacifismus

Ruská invaze na jihovýchodě Ukrajiny v Doněcku je dramatickou eskalací nejhorší energetické i bezpečnostní krize v Evropě a tedy i pro Českou republiku od konce druhé světové války.

Zahájení války Ruskem na Ukrajině vyžaduje od Západu včetně vlády ČR rázné a společné kroky jak v EU, tak v rámci NATO. A také zásadní změnu vojenské a energetické politiky. Prohlášení prezidenta Vladimira Putina, kterými popřel suverenitu celé Ukrajiny jako členské země OSN i za dob SSSR, se zdají být předzvěstí další možné ruské expanze v rámci Putinovy politiky „restaurace slávy a moci Sovětského svazu“.

Je třeba si uvědomit, kdo agresi proti Ukrajině Rusku svým postupem umožnil. Byl to Západ kvůli dvěma zásadním politikám.

Jednak svou posedlostí bojem s klimatickou změnou, kdy se omezily či dokonce zastavily investice do průzkumu a těžby dalších fosilních zdrojů. Tím se zejména Evropská unie stala energetickým vazalem Ruska, které se mezitím stalo druhým největším dodavatelem zemního plynu na světě a třetím největším vývozcem ropy. Perfektně to dokumentovaly kontroverze kolem stavby a zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Ani za současného rozpoutání ruské války proti Ukrajině se německý kancléř Olaf Schulz neodváží světu sdělit, že plynovod je definitivně zrušen, je jen „u ledu“. Protože bez závislosti na ruském plynu není Německo schopno realizovat svůj energeticky i ekonomicky sebevražedný koncept zelené přestavby energetiky jménem Energiewende – viz autorův předchozí blog https://smutny.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783807. Realizovaná politika Green Deal Evropské unie už vymístila emisně náročnou průmyslovou výrobu – a s ní i příslušné zisky – do Číny, která je doma pod daleko menší enviromentální kontrolou produkuje a planetu zásobuje logicky ještě větším objemem CO2. Ale z dosahu bdělých zelených ideologů v Bruselu, Berlíně, Kodani a dalších metropolí Západu.  

Dalším bianco šekem posílaným dlouhodobě ruskému vůdci Vladimíru Putinovi byl pacifismus Západu obecně a také spoléhání se států EU na americký vojenský deštník. Chaotický úprk NATO v čele s USA z Afghánistánu museli vládci v Moskvě, Pekingu i Íránu jednoznačně interpretovat tak, že prezident USA Joe Biden a jeho administrativa budou jen slabě reagovat na případné agresivní kroky těchto režimů. V případě Ruska se tak již děje. V západní Evropě se raketově zvyšují ceny energetických a dalších surovin a hlavně vypočítávají škody vyvolané hospodářskými sankcemi proti Rusku. Ovšem západní Evropa se na pozadí této války na východě kontinentu musí konečně zbavit iluze, že ruský prezident nijakou hrozbu nepředstavuje, tudíž že prostřednictvím jeho režimu a utrácení miliard z okruhu Putinových oligarchů včetně praní jejich špinavých peněz se mohou západní země pěkně obohatit. Naopak západní země, nejen členové NATO, si musí uvědomit, že Rusko a další diktátorské země světa rozumí jen síle, a proto musí posílit nejen svůj vojenský potenciál, ale také deklarovat zásadní odhodlání svobodný svět rozhodně bránit.

Česká republika za dané situace musí s cílem zajištění energetické soběstačnosti, národní bezpečnosti a cenové dostupnosti pro průmysl i domácnosti jednoznačně vsadit na svůj klíčový a cenově velmi dostupný národní zdroj, jímž je hnědé uhlí. I bez prolomení limitů těžby jsou v ČR potvrzené zásoby těžby nejméně na 50 let.  Celou tuto dobu potřebujeme, abychom mezitím vybudovali novou flotilu jaderných bloků, jež jsou v podmínkách České republiky jedinou cestou k naplnění národních i unijních dekarbonizačních cílů. Jakékoli plány na předčasné zavírání uhelných zdrojů ve prospěch nestabilních a přerušovaných tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE), hlavně solárních a větrných zdrojů by již v roce 2025 dle analýzy ČEPS znamenaly nutnost 10% závislosti na drahém importu elektřiny se zásadní otázkou, zda tyto dovozní kapacity vůbec v EU budou pro ČR k dispozici.

S ruskou agresí padají plány na jakési dočasné či prozatímní využití ruského zemního plynu za předčasně uzavírané uhelné zdroje. A to jednak ze strategicko-bezpečnostních důvodů, jednak z cenových důvodů již vyslovených výhrůžek ze strany Ruska (Dmitrij Medveděv) o dalším zdvojnásobení ceny plyny po zmrazení projektu Nord Stream 2 (dnes na evropské burze 118 eur/MWh, před dvěma lety 5 eur). Současně ruský zemní plyn je v celém svém životním cyklu od těžby s velkými úniky metanu přes dopravu až po spálení z hlediska emisí CO2 bezmála stejně emisní jako hnědé uhlí spalované v ČR na patě uhelného dolu. Představa, že současné české odběry zemního plynu z Ruska hlavně přes Německo v objemu cca 9 miliard m3 ročně (92 % spotřebují české domácnosti) bychom mohly znásobit pro potřebu výroby elektřiny v nějakých nových paroplynových elektrárnách či v teplárnách, postrádá jak schopnost tyto drahé technologie technicky realizovat, tak ufinancovat. A nyní je tedy jasné, že odběr ruského plynu pomáhá financovat agresivní plány Kremlu včetně nynější války proti Ukrajině.

Lídr unijní dekarbonizace Německo se svou dále zvětšovanou kapacitou 137 GW v OZE nebude schopen bez zprovoznění Nord Stream 2 realizovat svou strategii zelené tranzice pod názvem Energiewende. Německo má dvě alternativy: buď bude v podstatě další desítky let pokračovat ve využívání uhlí (jako trvalé „rezervní zálohy“ neustále dotovaných OZE) s drahými kapacitními platbami nebo musí vláda v Berlíně revidovat své rozhodnutí a vrátit se k využívání jádra, tedy k obnově i výstavbě nových jaderných bloků.    

Západní demokracie bude ekonomicky jen tak silná, pokud bude zajištěna energetickou bezpečností a plnou soběstačností, jak už to v roce 1977 zdůraznil ve své atomové eseji nobelista Andrej Sacharov s rozhodným doporučením budovat na Západě velkou flotilu jaderných elektráren nezávislých na dovozu ropy a zemního plynu z tehdejšího SSSR. Závislost Západu na dodávce energetických surovin z Ruska či masivního importu technologií tzv. obnovitelných zdrojů z Číny jako nejlepší prevence války byla ruskou agresí na Ukrajině definitivně odsouzena jako nebezpečná pacifistická iluze.