Z kolika cest ještě může Řecko volit

Posledních 14 dní všechna evropská a věřím, že do značné míry i světová média mají za hlavní zprávu finanční situaci Řecka. Chtěl bych se k této situaci také vyjádřit, protože si myslím, že v této situaci už příliš mnoho řešení.

Hlavní věcí, kterou je třeba si uvědomit je, že Řecko se nikdy nemělo stát členem eurozóny. Za danou situaci tedy do značné části mohou všichni ti, kteří se podíleli na přejetí eura Řeckem. Tito lidé se obhajují, že Řecko falšovalo statistiky, ovšem tito lidé jsou obklopeni mnoha experty na finance a ekonomii a věřím, že se k těmto lidem dostaly zprávy o tom, že Řecko neudává zcela korektní údaje o stavu svých veřejných financí. To naráží na fakt, že euro je především politický projekt a ekonomové už u zrodu eurozóny varovali před možnými problémy. EU je stále nadnárodní organizace a ne federativní republika jako například USA. Dávat fungování dolaru za příklad pro fungování eura je tedy zcela chybné. V USA nemůže zbankrotovat jeden stát z federace, protože se za něj vždy postaví USA a ostatní státy federace. Stejně jako v ČR nemůže zbankrotovat jeden kraj, protože se za něj ihned postaví ČR spolu s ostatními kraji. V EU, jak je možno vidět, nic takového neexistuje a všechny další kroky pomoci provází několika denní kola jednání, ústupků a kompromisů.

Další tíha problému stojí na samotných investorech. Takzvaný investiční trojúhelník má na každém svém vrcholu zásadu, kterou je třeba zhodnotit před každou investicí. Jedná se o likviditu, výnosnost a riziko investice, kdy nikdy nemůže být dosaženo všech tří okruhů zaráz. Tedy neexistuje, nebo jen velmi vzácně, investiční nástroj, který by nesl velký výnos, malé riziko a měl velkou likviditu, tedy by se dal rychle přeměnit na peníze. Investor, který investuje svoje peníze, nese za investici plnou zodpovědnost a musí být připraven na všechny potencionální rizika. Investoři, kteří investovali do dluhopisů Řecka, musí být připraveni na možnost, že jejich investice bude ztrátová a to, že přijdou o celou investici. Můžou se své investice domáhat zpět přes mezinárodní soudy atd., ovšem pravděpodobnost úspěchu je dosti nízká. Jak se říká, kde nic není ani smrt nebere. I my sami, když si koupíme akcii společnosti a tato společnost zkrachuje, nedostaneme finance zpět. O tom zkrátka investování je, nabízí velké výnosy, ale i velké ztráty. Je však třeba si připomenout, že nejvíce Řecku vypůjčili občané, státy, firmy a především banky Německa, Francie a Itálie. Proto také tyto země mají největší zájem o to, aby alespoň část dluhu Řecko splatilo.

Dalším problémem je samotné Řecko, kde si stát, ale i samotní občané žili nad poměry a i když nyní vidí, že není možné takto štědrý systém udržet, stále se jej vzdávají jen velmi těžko. Když někomu dlužíte peníze, tak si nemůžete moc vyskakovat, za jakých podmínek budete splácet. Řecko si musí uvědomit, že se do této situace dostalo samo a prostě se musí postavit zpět na nohy, což bude chvíli trvat a bude to také dosti bolestivé.

A řešení celého problému? Osobně vidím jako nejlepší variantu návrat k drachmě a silně devalvovat svoji měnu. Rozředit svůj dluh alespoň částečně inflací a především pomoci si slabou měnou a vlastní monetární politikou. Řecko zkrátka nikdy nemělo v eurozóně co dělat a už je největší čas odejít. Záchranné plány, finanční půjčky od EU a MMF zatím nepřinesli žádné účinné řešení a v dohledné době ani nepřinesou. Řecko s reformami nikam nespěchá, dluh se nezmenšuje a ekonomická situace se nelepší. Tento systém pouze drží Řecko při životě, avšak nějaká vidina na vyléčení tu bohužel není. Ostatně tuto cestu si i zvolili samotní Řekové v referendu. Je zde alespoň vidět, že EU nebere výsledek referenda vůbec vážně a spíše se ho snaží znehodnocovat. Není se co divit, představitelé EU mají z referend strach, protože velmi dobře vědí, že vyhlásit dnes referendu o imigrantské politice Evropy, jimi prosazovaný systém by velmi pravděpodobně neobstál a v případě konání referenda o setrvání jednotlivých členských států v EU by měli hodně velký strach. Proto se EU snaží vyhýbat referendům a znemožňovat jej jak jen to jde.

Poslední věcí je strach o ztrátě Řecka jako partnera a jeho příklon k Rusku. Osobně bych se této situace nebál. Nevidím jediný důvod, proč by Řecko po opuštění eurozóny muselo opustit EU. A jestliže i nadále bude EU k Řecku nápomocná a bude Řecku pomáhat alespoň s největšími problémy, věřím, že Řecko EU zcela nezavrhne. Také nevěřím, že by cestu Řecka chtěli následovat i další jižní státy jako Itálie, Španělsko či Portugalsko. Tyto státy ještě nemají tak vysoký dluh jako Řecko (v poměru k HDP). A mají stále možnost zkrotit své veřejné finance a snižovat dluh. Cesta návratu k vlastní měně není zrovna nejjednodušší cestou a je třeba mít v paměti vývoj událostí v Německu, které se kvůli vysokým reparací a stagnující ekonomice nezvládalo splácet své závazky a hledalo řešení v inflaci. Proto je třeba mít situaci s drachmou pod kontrolou.