Ne referenda, ale decentralizace

Švýcarsko je pro mnohé zemí, od které bychom se měli učit a inspirovat se jejich právním řádem a politickým systémem.

Země proslavená bankovnictvím, hodinkami, kapesními nožíky a referendy, s jednou z nejvyšších životních úrovní a osobní svobodou. Referenda se tedy tváří jako hlavní pilíř Švýcarské stability a bohatství. Je to tedy jednoduché, občané rozhodují lépe než politici, zařadíme referendum do našeho právního řádu a rozhodovat budeme všichni společně. Navíc tím i podpoříme demokracii a omezíme moc politiků. Myšlenka jistě vznešená. Demokracie na prvním místě. Většina má právo rozhodovat, jak známe z historie, i o životech menšiny. Co třeba referendum o důchodové reformě, která je jednou z největších položek státního rozpočtu a dotýká se naprosté většiny občanů ČR. Čistě hypoteticky by mohly být následující možnosti:

• zvýšení věku pro odchod do starobního důchodu,
• zvýšení zdanění pracujících a udržení stávajícího systému,
• snížení výše důchodů jen na životní minimum.

Pokud přidáme možnost:

• kombinace bodů a) až c),

referendum by nic nevyřešilo a vše by tak spadlo zpět na politiky. Navíc více referend (demokracie) neznamená větší svobodu a prosperitu.

Švýcarsko je konfederací s 26 členskými autonomními státy. Prezident je vybírán ze 7 členné Federální rady a jeho funkční období je jeden rok. Švýcarsko má i dvě komory parlamentu. Avšak federální úřady mají jen omezenou moc. Naopak je zachována vysoká autonomie kantonů. Kantony mají např. vlastní daňovou i sociální politiku. Soutěží tedy s ostatními kantony a musí nabídnout lidem spravedliví systém, protože pro mnoho z nich je velmi jednoduché se odstěhovat pár kilometrů do jiného kantonu. Podobný systém funguje i v USA. Pro obyvatele je velmi jednoduché se přesouvat mezi jednotlivými státy (kantony), podle toho, jaké podmínky pro život jim daný stát nabízí. Z tohoto plyne ekonomická i politická síla Švýcarska. Lidé mohou tzv. volit nohama a politici mají na svých úrovních jen omezenou moc. Referenda jsou pak spíše logickým výsledkem tohoto systému. V historii se projevilo jako silným pilířem Švýcarské nezávislosti i branná povinnost. Všichni, kdo absolvovali brannou povinnost, mají právo doma držet zbraň. Pro stát je pak velmi těžší ovládat ozbrojené občany.

Politici v Praze, v Bruselu a kdekoliv jinde nám vyšší životní úroveň zákony a směrnicemi nezajistí. Lidé sami rozhodnou (nohama zvolí), který politický systém považují pro sebe za lepší. Důležitá je neexistence bariér (jazykové, právní) a možnost rychlého přesunu bez jakýchkoliv penalizací pro jedince či jeho rodinu. Odeberme pravomoci vládě v Praze a tyto pravomoci rozdělme mezi kraje. Politická moc se rozmělní. Švýcarský systém je složitější, než jen referenda.

Zařazením referend do našeho právního řádu je jen populistické gesto. Pokud chceme Švýcarský systém, musíme začít jinde. Především by pak politici museli odhlasovat přesunutí velké části svých pravomocí na krajské politiky. To už však není příliš populární pro politiky.