Důchodová realita

Důchodová reforma strašák každé vlády. Většina ekonomů se shodne na její nezbytnosti k vzledem k budoucí udržitelnosti veřejných financí. Její provedení však naráží na rozdílné požadavky profesních a politických uskupení,

V České republice dnes funguje tzv. průběžný důchodovým systémem, kdy z odvodů mezd lidí v produktivním věku jsou placeny starobní důchody lidem v důchodovém věku. Největším nepřítelem tohoto systému je demografie. Dnes u nás pobírá starobní důchod více než 2 miliony lidí. Podle ukazatele old-age dependency ratio (eurostat), který vyjadřuje počel lidí ve věku nad 65 let k poměru potenciálně aktivní skupině obyvatel (lidé ve věku 15-64 let), je dnes přibližně 30 důchodců na 100 lidí v produktivním věku. Podle predikce má toto číslo dále růst až na hodnotu 53 v roce 2100. Tedy 1 důchodce na 2 ekonomicky aktivní obyvatele, k tomu je třeba ještě připočíst stále rostoucí počet státních zaměstnanců.

Bez důchodové reformy mají vlády jen velmi omezený prostor k udržení stávajícícho systému. Vláda má v podstatě tři hlavní nástroje:

1. Zvyšovat věk odchodu do důchodu.
2. Zvyšovat odvody na sociální pojištění (daně).
3. Snižovat výši důchodu (nebo omezovat růst důchodů).

Snahou vlád je alespoň motivovat lidi ke spoření na důchod ještě v prodkuktivním věku. Občané si tak vytvoří vlastní zdroje a budoucí důchodci nebudou závislí pouze na státním starobním důchodu.

Důchodovou reformu však není možné zavést ze dne na den, stále bude nutné vyplácet stávající důchodce. Nový systém by musel nabýhat postupně. Důchodová reforma je finančně, politicky i časově náročný krok, který vyžaduje celospolečenskou shodu. S roustoucím počtem důchodců a stále větší finanční zátěží, bude prostor k provedení důchodové reformy v čase klesat. Vzhledem k nízké popularitě těchto kroků a častému střídání vlád, se reforma v nejbližší letech nedá očekávat.

Pro běžného občana, který musí přispívat na politiku sociálního zabezpečení a je nucen se tohoto „spoření“ účastnit, jsem pro názornost provedl zjednodušený výpočet. V tabulce níže je z mediánové mzdy vypočten odvod na starobní důchod. Počítal jsem za předpokladu ceteri paribus, tedy neměnosti ostatních parametrů jako je inflace, růst mediánové mzdy, úroky atd.

Průměrný plátce tedy v průběhu ekonomicky aktivního života odvede 3 914 400 Kč do průběžného důchodového systému. Za předpokladu, že se nebudou zvyšovat sazby odvodů a prodlužovat požadovaný počet odpracovaných let. V případě poplatníkovi předčasné smrti, nemají pozůstalí žádné automatické právo, dostat alespoň část z těchto peněz. Jedná se tedy o silně mezigenerační solidaritu v rámci celé ČR, bez možnosti ze systému vystoupit a s nejistými podmínkami budoucího čerpání, s vyloučením rodinných vazeb.

Průběžné důchodové pojištění činí většinu populace silně závislou na vládě a jejich krocích. Vláda nám dnes slibuje starobní důchod, ale podmínky za kterých ho budeme moci čerpat ani jeho výši však neznáme a vláda sama tyto peníze nemá. Průběžný důchodový systém je koulí na noze, kterou se chystáme přivázat ještě nenarozeným dětem, za to, že mi jsme pomohli jejich pra a pra pra rodičům. Náklady na český důchodový systém neustále rostou. Otázkou je zda se systém podaří zreformovat dříve, než nás k němu donutí ekonomická realita a na penze zkrátka nebudou peníze.

Záchranou systému může být jen neustálé zvyšování produktivity práce ekonomicky aktivních a roustoucí automatizace ekonomiky. Otázkou ale je, zda stále menší skupina ekonomicky aktivních bude ochotna a motivována odevzdat, stále vyšší část své mzdy ekonomicky neaktivním.

Na jaký důchod budou mít budoucí důchodci nárok je velkou neznámou a nejlépe pro každého je nespoléhat se pouze na stát. Jisté je pouze to, že do systému budeme přispívat stále víc. 

Zdroje:

https://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/statni-rozpocet/hospodareni-systemu-duchodoveho-pojisten
https://www.mpsv.cz/socialni-pojisteni
https://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tps00198&plugin=1