Řecko, neřešená dluhová krize

Bude to 7 let, kdy Řecko přiznalo, že několik let vědomě lhalo o schodku státního rozpočtu. Konkrétně 20. 10. 2009 v Lucemburku na schůzce ministrů financí. Deficit vládního rozpočtu dosáhl 15,4% HDP a veřejné zadlužení 126,8%. 

V květnu se objevily zprávy, podle kterých Řecko splnilo požadavky věřitelů na reformy veřejných financí a může dostat další peníze ze třetího záchranného fondu. Mohlo by se tedy zdát, že v Řecku jde všechno dobře. Nebýt migrační krize, už bychom snad začali mít Řeky opět „rádi“. Už dávno nad podobnými „úvěry“ nevedou lidé takové diskuze jako před 5-6 lety. Všichni to berou jako nutné zlo a nikdo se příliš neptá, jak efektivně jsou tyto prostředky využity a jaké zlepšení Řecku přináší.

Pokud se podíváme na data:

	2011	2012	2013	2014	2015
	207	191	180	178	176
	172%	160%	178%	180%	170%
Nezaměstnanost	17,9%	24,6%	27,5%	26,6%	25%
Inflace	3,1%	1%	-0,9%	-1,4%	-1,1%

Zdroj: http://www.focus-economics.com/countries/greece

Je velmi složité snižovat zadlužení státu natož pak snaha o ekonomický růst, pokud má země vysoký státní dluh, nezaměstnanost, nízkou inflaci až deflaci a silnou měnu.

Úvěry, které jsou posílány Řecku, tedy nepomáhají jeho ekonomice, dokonce ani nijak významně nesnižují veřejný dluh. Řecké vládě bude jenom tento měsíc vyplaceno 7,5 mld. eur, tedy cca 202,6 mld. Kč. To je cca 1/5 státního rozpočtu ČR, rozpočet Ministerstva školství cca 126 mld. Podle Fareeda Zakaria jsou státy nuceny zvyšovat životní úroveň v zemích, které nemají žádné přírodní bohatství, protože to je šance jak vybrat více na daních. Pokud tedy Řecko dostane jen v červnu 202,6 mld. Kč, motivace vybírat vyšší daně značně klesá.

Řecko se stále nikam neposunulo a stále přešlapuje na místě. Řekové nevidí žádné světlo na konci tunelu. K problémům s Řeckými rozpočty se přidal problém s migrací, která stojí státní rozpočet další finanční prostředky.

Řekové si v referendu v roce 2015 odhlasovali nepřijmout návrhy mezinárodních věřitelů. Dokonce v žádném volebním obvodě nezvítězila možnost přijmutí návrhu.

Řekům tedy řešení navrhovaná především evropskou unii a kancléřkou Angelou Merkel, která se postavila do čela této vyjednávací skupiny, nic neřeší. Pouze posouvají problém dál. Reformy veřejného sektoru jsou zaváděny příliš pomalu. Řecký stát dokonce vybírá neustále nižší částky z daní i přes jejich růst.

Mnoho ekonomů vidí jako nejlepším řešením pro Řecko vlastní měnu, kterou by mohli znehodnotit oproti euru a zvýšit inflaci. Toto by pomohlo Řeckému hospodářství především exportu a cestovnímu ruchu. Zpočátku by nejspíš znamenalo pro Řecko vysoký a skokový propad HDP, bylo by to však skvělou příležitostí pro reformy veřejného sektoru. Řekové by tuto reformu udělat museli, protože na trhu by nebylo mnoho investorů ochotných zemi půjčit. Řekové by konečně uviděli světlo na konci tunelu. Po tomto šoku, který by pročistil trh, by ekonomika mohla začít opět růst. Řekové by navíc mohli připravit liberální prostředí pro soukromý sektor a nalákat do své země investory, kteří by velmi uvítali prostředí s nízkou byrokratickou zátěží a jednoduchým daňovým systémem.  

Řekové nejsou odepsaným národem, je však třeba napravit to, co po léta zanedbávali. Evropská unie pouze oddaluje toto nutné zlo. Důvodem je patrně strach z odchodu dalších zemí jižní části eurozóny. Především Itálie, Španělska a Portugalska. Jednotná Evropská měna zkrátka nefunguje, jen se o tom mlčí.