Hned na úvod začnu něčím zajímavým. Když ministerstvo spravedlnosti zaslalo soudcům fiktivní příklad, aby rozhodli, jaké výživné by v daném případě měl rodič platit, určené částky se lišily až o sto procent.
Proč tomu tak je? Protože v současné době neexistují přesná a jasná pravidla pro určení výše výživného. Jsou tu samozřejmě určité objektivní okolnosti, které je třeba zohledňovat, jako je věk dítěte, jeho zdravotní stav nebo zájmy, dále logicky také výdělečné možnosti rodičů, hodnota jejich majetku apod., nicméně konkrétní výše výživného stojí čistě a jen na daném soudci, který o něm rozhoduje. A co si budeme namlouvat, oprávněný rodič (v našich poměrech většinou matka) požaduje pro své dítě vždy co nejvyšší možné výživné a povinný rodič (většinou otec) se snaží, aby bylo co nejnižší.
Tohle vše a možná i něco víc vedlo ministerstvo spravedlnosti k pokusu dosud nejednotnou aplikační praxi v oblasti výživného pro děti sjednotit. Prostě nastavit jakási pravidla tak, aby se děti podílely na životní úrovni svých rodičů stejně, ať už žijí kdekoli v České republice a současně aby i rodiče měli vodítko, kolik mohou od druhého rodiče požadovat anebo naopak aby dopředu věděli, jaké výživné budou platit. Návrh má dále ambice přispět ke zvýšení výživného. V současné době se výživné podle odhadů pohybuje kolem dvou tisíc korun měsíčně na dítě, avšak podle statistických zdrojů se výchova malého dítěte vyšplhá až na šest tisíc korun měsíčně a u vysokoškoláka jde dokonce o dvakrát takovou částku.
Konkrétní návrh ministerstva spravedlnosti na řešení této problematiky představuje doporučující tabulku se stanovením poměrných částí příjmu povinného rodiče určené na výživné s ohledem na věk dítěte. Procentním rozmezím by mělo být lépe ošetřeno zohlednění dalších specifických situací, například zvláštních potřeb dítěte či rodiče.
Pro lepší představu představilo ministerstvo spravedlnosti modelový případ, jak by se mělo nově výživné určovat:
Muž si vydělá 68 tisíc Kč měsíčně, je rozvedený a s bývalou manželkou má dvě děti, osmiměsíčního syna a jedenáctiletou dceru. Podle návrhu by na syna platil 9% svého platu, tj. 6.120,- Kč, na dceru 14% platu, tj. 9.520,- Kč. Sečteno, podtrženo: Na obě děti by dohromady platil 15.640,- Kč měsíčně.
Nicméně je třeba si uvědomit, že tabulka není závazná a neprojde ani zákonodárným procesem, představuje pouze doporučení, vodítko, které má pomoci v orientaci při určování výživného. Konečné rozhodnutí bude vždy v rukou soudce, který musí jako dosud zohlednit prospěch dítěte, včetně dalších objektivních kritérií jako jsem již zmínila výše.
Uvedený návrh nevznikl takříkajíc od stolu, ale předcházelo mu mnoho odborných diskuzí, byla vytvořena expertní komise, která na návrhu pracovala, byly porovnány právní úpravy v sousedních zemích, současně byl proveden průzkum na soudech a také byla dána možnost se vyjádřit i veřejnosti. Ve výsledku vznikla shora uvedená tabulka, která vychází z rakouského modelu, samozřejmě upraveného pro naše poměry.
Pilotní testování návrhu má být spuštěno v květnu 2010. Po zhruba roce dojde ke zhodnocení efektů a zkušeností a není vyloučeno, že nyní určené hodnoty budou ještě upravovány a získané zkušenosti budou nově zapracovány.
Otázka na závěr: Může tento pokus ministerstva spravedlnosti opravdu donutit rodiče k větší zodpovědnosti? Podle mě jen těžko, nicméně optimistickým pohledem může jít o jeden malý krůček správným směrem, avšak opravdu malý krůček na velmi dlouhé cestě za změnou. Všichni se určitě shodneme na tom, že jde především o zodpovědnost rodičů, kteří by jako první měli myslet na své děti. Cesta k soudu by měla být až poslední krok.
Jako poslední tečku bych zmínila další zvažované nebo již platné změny v oblasti výživného. Jednak od 1.1.2010 v souvislosti s nabytím účinnosti nového trestního zákoníku došlo ke zvýšení trestů za neplacení výživného až na dva roky a nově se zavádí sazba pěti let v případě opakovaného neplacení výživného. Dále jsou zde nastaveny konkrétnější podmínky pro ukládání tohoto trestu tím, že se jasně stanovuje, že zanedbání povinné výživy se dopustí ten, kdo alimenty neplatí minimálně čtyři měsíce. Takové vymezení v zákoně dosud chybělo a vycházelo se zpravidla (ne však povinně) ze soudní judikatury, která mluvila nejméně o šesti měsících. Další ministerstvem spravedlnosti zvažované změny - zůstává však otázka, zda výsledek voleb a nová vláda bude v těchto záměrech pokračovat - je řešení otázky, jak zjišťovat skutečný příjem rodiče (také k tomu by měl vzniknout doporučující materiál), příprava legislativní úpravy umožňující podávat dovolání ve věcech výživného k Nejvyššímu soudu a projednání možnosti zřízení specializovaných krajských senátů v rodinných věcech.
