Půjčka na věčnou oplátku

Už jste se někdy dostali do krize a marně jste přemýšleli za co koupit aspoň suchý chleba, protože výplata bude až za 3 dny? Ne? No, kdo to nezažil, tak si to asi představit neumí...

Když jsem dospěla, zavázala jsem se sama sobě, že nikdy nechci žít na dluh. Nikdy jsem si nechtěla půjčovat. Nevyšlo. Byla jsem dá se říct i proti mé vůli dotlačena do podnikání. Podnikání nevyšlo až tak, takže po asi třech letech jsem skončila s milionovým dluhem. V době, kdy to ještě nevypadalo tak zle, jsme si půjčili 30 tisíc od dobrého přítele, který souhlasil, že to vrátíme, až se nám povede lépe. Zatím jsem stále neměla šanci mu to vrátit a už je to víc než 10 let.

Kvůli dluhům z podnikání a následně i vlastní hlouposti jsem již devět let průběžně exekutovaná a protože nejsem vlastníkem žádného lukrativního majetku, mám exekutovaný plat.

Ač náš rodinný rozpočet nikdy nebyl zrovna na vyskakování, tak jsme měli vždycky za co jíst i před výplatou. Kamarádka - matka samoživitelka se třemi dětmi - na tom byla hůř a občas neměla ani na ten chleba. Pomáhali jsme jí, když o pomoc požádala. Před naším odstěhováním jí u nás zůstal dluh asi 3000. Podobně dopadla ještě další moje kamarádka - také samoživitelka, také tři děti. Je to asi tak čtyři roky zpátky. Ale nebudu je o ty peníze uhánět, i když by se někdy hodily.

Jistě se najde někdo, kdo o mě prohlásí, že jsem lempl, když jsem nevrátila vlastní půjčku a naivka důvěřivá, když z toho nic, které dohromady mám, ještě půjčuji jiným lidem. Ale důvod je prostý. Jednou pomůže někdo mě, jindy pomohu já někomu jinému. Takhle by to mělo být. Jsou lidé, kterým pomoct nemohu, jejich potřeba je nad moje možnosti. Jsou lidé, kterým mohu pomoct. A když můžu, pomůžu.

Zdá se, že na konci tohoto řetězu prostě musí být někdo, kdo je na tom tak bídně, že už nikomu pomoct nemůže. A přesto právě ti nejbídnější jsou ochotni se podělit o poslední krajíc s toulavým psem.

Nevím, proč je někdo solidární, milosrdný, altruista...a druhý je egocentrický, egoista,  sobec.

A tak si tedy přejme více altruistů a méně egoistů. Pracujte na sobě a když vypozorujete známky sobectví (například vám začne růst na tváři medvědí kožich), zkuste vykonat nějaký dobrý skutek. Ale pozor, dobrý skutek je to jenom tehdy, když uděláte dobrou věc bez nároku na odměnu, byť by tou odměnou mělo být i jenom prosté děkuji!