Stojaté vody diskuzí rozvířilo opět téma velmi ožehavé. Tentokrát je pan Mašín srovnáván s Janem Palachem a může si za to sám. Ale stejně to nečte, takže proč se nevyřádit.
Pro něj a pro spoustu dalších je sebeupálení Jana Palacha činem slabocha, člověka s nevyrovnanou psychikou. Je to prostě jenom sebevražda. Tak se na sebevraždu pojďme podívat.
V křesťanské kultuře, ve které žijeme a i když jsme mnozí ateisti, přesto v nás desatero zapustilo své kořeny, tak tedy v křesťanské kultuře je sebevražda čin odsouzeníhodný. Ptejme se proč?
K sebevraždě se odhodlává člověk, který již nevidí žádnou jinou cestu. Ať se rozhodne, jak se rozhodne, všude ho čeká jenom bída a utrpení. Už nemá sílu dál bojovat a často ani důvod. Všechno, na čem mu kdy záleželo, se obrátilo v prach. Už nemá pro koho žít. Ani sílu. Takový člověk sáhne v dnešní době po práškách, žiletce čí břitvě, skočí ať už z mostu nebo ze skály případně se vrhne pod vlak. Často tomuto kroku předchází několik demostrací, ale někdy ani to ne. Často nechá dopis na vysvětlenou, pokud má dojem, že by přeci jenom mohl být na světě někdo, kdo by o těch pár řádků stál. Je to čin zoufalého člověka a nikdo z lidí, kteří nemají problémy nebo mají dost síly se svým životem prát, nikdo z těch, kteří nad tou propastí nikdy nestáli, nemá právo takového člověka odsuzovat. A člověk, který to přežil a pochopil, ví, že je velmi těžké najít alespoň slabé vlákno, na kterém lze opravdu rozhodnutého člověka udržet.
Jenže. Takový sebevrah, potvora, zničil celou jednu pracovní sílu! A za to by měl být potrestán. Jasně. Pošleme ho do pekla spolu se všemi ostatními hříšníky, protože člověk, který si svůj pohár hořkosti nedopije až do dna, si přece nebe nezaslouží. Do pekla s ním.
Pak tady máme jiný schválený způsob sebevraždy. Nechat se dobrovolně naverbovat do armády a hrdě s hlavou vztyčenou pochodujíc v první linii se nechat zabít. Dejme tomu, že s sebou vezme pár nepřátel, ale pořád je to svým způsobem sebevražda. I když je schovaná za chrabrost v boji. Každý voják, od nepaměti, šel do bitvy s tím, že věděl, že se nemusí vrátit. Morituri te salutant. Jdoucí na smrt tě zdraví. Tak to je. Takže takto obětovaný vlastní život je v pořádku.
Pak jsou tady muži...a ženy...jimž se příčí zabíjení, protože vědí, že za nepřátelskou linií stojí jenom obyčejní lidé, kteří by chtěli žít svůj život a něčí svévolné rozhodnutí je posílá bojovat. Ještě před pár lety spolu normálně komunikovali a teď z nich jsou nepřátelé na život a na smrt. Některým lidem se tato představa tak příčí, že se zavážou položit vlastní život, jen aby těmto zbytečným konfliktům zabránili. Ale v takovém případě nemá smysl položit život na bitevní čáře, ale tam, kde to uvidí co nejvíc lidí a pokud možno ti, kteří jsou příčinou konfliktu. Je to jiná válka a tito sebeobětující se doufají, že ten, kdo byl příčinou konfliktu, bude cítit vinu za takto zmařené životy. Poněkud naivní. Ale občas to pomáhá vyburcovat ostatní z letargie.
A pak tady máme kodex cti, který tvrdí, že člověk, který zneuctil svou rodinu nějakým nečestným činem - například nesplněný slib, prohra majetku v kartách, neuctivé chování vůči vážené osobě a já nevím co všechno ještě - tak že takový člověk, aby čest rodiny očistil, musí rituálně obětovat svůj život. Jistě víte o čem mluvím. Člověk svou rituální sebevraždou smaže ten nečestný skutek a může se potom odebrat ke svým bohům s čistým štítem. Šílené? Možná, ale praktikované déle, než celé křesťanství.
A konečně se dostáváme k nejšílenějším kouskům, a to je sebevražedný bombový nebo letecký útok. Pro větší slávu svého vůdce, pro ideu či vyznání, pro pomstu, se mladí muži i ženy, často i děti vrhají do davu nic netušících lidí s bombou na těle a rozsévají smrt. Nejčastěji mezi nevěřícími psy. Podle jejich víry je toto skutek hodný nejvyšší úcty a po smrti se dostanou do ráje. Jenom nevím, co si chlapci nebo děvčata počnou se 72-ti pannami.
Takže znovu - je sebevražda slabošský skutek? Není větší projev slabosti například hurónský útok následovaný útěkem tak daleko, aby mě nedostihly následky? Je silnější ten, kdo sám obětuje svůj život, aby ukázal na páchanou nespravedlnost, nebo ten, kdo si jde tvrdě přes mrtvoly za svým cílem a pak se hájí tím, že bojoval proti nepsravedlnosti?
Ukážu vám dvě kdyby.
Kdyby se k ozbrojeným útoků na obyčejné lidi přidalo dalších tisíc lidí, armáda spolu s milicí a policií by tyto zbojníky pochytala a pozavírala a lidé by byli rádi, že už se nemusí bát o svůj život, protože útočící by všem připadali jako vrazi. Pokud by svou válku vyhráli, jen těžko by je lidi vítali s ovacemi, protože příliš mnoho z nich by nechápalo, proč musel kvůli jejich zvůli umřít jim blízký člověk. Byl by to vojenský převrat. A to nikdy nedopadlo dobře.
Kdyby se na Václaváku upálilo naráz tisíc lidí, pravděpodobně by se spustila vlna protestních akcí a je možné, že by k revoluci došlo mnohem dřív. Protože tisíc lidských pochodní na obyčejné lidi zapůsobí mnohem víc, než tisic chlapů se samopalem.
Ale to je jedno, nejsem psycholog ani sociolog ani jiný log. Jediný log, který umím udělat, je přehled toho, jak se mí milý uživatelé perou s mnou vytvořeným scriptem. Někdy vyhrává logika, časteji uživatelé.... :-)
