Není katolická církev totalitní či dokonce mafiánskou organizací?

Totalita a mafie jsou silné pojmy a je proto nutné si je pečlivě ujasnit. U totality je to víceméně jednoduché: je to politický režim usilující (s menším či větším úspěchem) o absolutní moc. Používá „násilí s cílem totální realizace státní ideologie ve všech oblastech společenského života“.[1]  

Mafie - tajná, partyzánská organizace - vznikla počátkem 19. století na Sicílii jako revolta proti zvůli a neúměrnému útlaku ze strany místní oficiální moci. V průběhu 19. století se zvrhla ve zločineckou organizaci.

To zvrhnutí se je obzvlášť důležité, z mnoha důvodů. Všechna úspěšná politická a náboženská hnutí (náboženství není ničím jiným než ideologií „opepřenou“ zázraky a zjeveními) začínala vždy s něčím pro širší veřejnost velmi pozitivním, aby se nakonec více či méně, resp. až na výjimky zvrhla a většinu svých původně pozitivních záměrů popřela. Historie „do nekonečna“ ale marně učí, jak moc kazí své držitele, vesměs k tomu ovšem již svou povahou a cíli predisponované.

Také katolická církev začínala s prospěšnou, (v dějinách lidstva ojediněle) pozitivní ideologií. Byla ovšem od počátku poznamenána dobovými mýty, omyly a (diskutabilními?) zlovolnostmi, jakými bylo například účelové zbožštění Ježíše, dodatečné ustavení trojjedinosti Boha, „Panny“ Marie, celibátu kněží atd. Nejdůležitější byla pravděpodobně víra v posmrtný život, která chudým přinášela útěchu a bohatým možnost je o to lépe ovládat.  Zřejmě hlavně z toho důvodu bylo křesťanství přijato tehdy nově se tvořícím feudálním řádem.

Zvrhnutí se katolické církve je nezpochybnitelné, ve středověku byla „bez diskuze“ totalitní a (polotajnou) mafiánskou organizací. Po vzoru Římské říše si vytvořila hierarchicky organizovanou politickou organizaci, materiální mocí konkurující moci světské, někdy a někde ji i převyšující. Ruku v ruce se světskou feudální totalitou se stala novým „zlořádem světa“.         

Hlavně z toho důvodu vznikla reformační, protestantská hnutí - husitské, luterské, kalvínské a další. I ony měly zpočátku „ty nejlepší úmysly“ (stejně jako marxismus, fašismus, liberalismus atd.), aby se nakonec zvrhly, i když ve srovnání s katolickou církví méně. Proto se i dnes Evropa dělí na katolickou a protestantskou a jedním z dělítek je korupce, mravní pokleslost a z toho pramenící národohospodářská neúspěšnost - Řeckem počínaje a katolickým Irskem konče. 

Katolická církev v minulosti projevovala dnes již neuvěřitelně úpornou rezistenci vůči novým idejím, vědeckým poznatkům a zdravému myšlení. V mnoha ohledech ji projevuje stále. Vatikán, v čele s „neomylným“ papežem, je jedním z materiálně nejmocnějších nadnárodních, globálních, „světových hráčů“. Jeho (tajné) praktiky nejsou jiné…  

[1] Velký naučný slovník, Encyklopedie Diderot, Praha 1999