Kličové argumenty proti navrhovaným církevním restitucím

1. Restituce po roce 1989 byly jen částečné, šlo pouze o „nápravu některých křivd“a navrhované vyrovnání s církvemi proto překračuje jejich rámec. Nebyly dostatečně restituovány majetky právnických a fyzických osob, které nevlastnily nemovitosti, byly a dodnes jsou nesrovnalosti ve vracení pozemků a restituce byly „doplněny“ krajně nespravedlivou a nezákonnostmi provázenou privatizací. Usilovat za těchto okolností o spravedlivé narovnání s církvemi je tudíž neadekvátní a diskriminační.

2. O majetcích katolické církve před rokem 1948 panují dodnes značné pochybnosti. Jsou pochybnosti o hranici roku 1948, o rozsahu těchto majetků, o tom, nakolik jí patřily jako celku a zda jí vůbec patřily. Už jen z těchto důvodů je proto v současnosti nelze řešit jednoznačným a v budoucnu obtížně změnitelným zákonem.

3. Po roce 1989 církevní restituce částečně proběhly a tehdejší primas české katolické církve kardinál Tomášek je označil za postačující.

4. Není pravda, že církevní restutice, jak jsou nyní navrhovány, jsou pro stát nejvýhodnější a nejlevnější. Česká společnost je převážně agnostická až ateistická a věřící se stále víc omezují na osobní, mimocírkevní svobodnou víru, která církve nepotřebuje. Platy duchovním jsou ve srovnání s restitučními náklady zanedbatelné a potřeba duchovních se bude do budoucna dál snižovat.

5. Vatikán, resp. papež má svrchovanou pravomoc nad všemi katolickými majetky. Může je kterémukoli církevnímu subjektu odebrat a jinému, třeba v jiné zemi, přidělit.  V případě schválení daného zákona nebude o znovu nabytých majetcích rozhodovat česká katolická církev, ale Vatikán.

6. Ústava po roce 1989 vycházela z nesprávného pochopení intencí 1. Československé republiky, nerozvinula tehdy nedostatečně realizovanou myšlenku sekularizace státu a poskytla církvím podmínky přesahující jejich duchovní a sociopedagogickou úlohu. Nepřihlédla k tomu, že katolická církev své majetky nenabyla před rokem 1918 v souladu s dobrými mravy a že v minulosti mnohdy překračovala i limilty jí přizpůsobeným feudálním zákononům. Polistopadová ústava v rámci paušálního odmítání přečinů i počinů komunistického režimu nepřipustila, že komunisté tím, že katolckou církev zbavili hmotných majetků, jí napomohli, aby se zbavila dřívějších deformací a že de facto dokončili revoluci roku 1918, jejímž primárním cílem bylo oddělit českou státnost od rakouského teokratismu.

Navrhované církevní restituce jsou z mnoha důvodů nepřijatelné. Jdou proti duchu odvěké reformační a osvícenské "ideje české" a jdou i proti názoru velké většiny současné české veřejnosti. Je proto třeba je jednoznačně odmítnout. Je také třeba využít připravovaných změn v ústavě a upravit ji i v ustanoveních týkajících se církevních majetků, zejména katolických, aby mohl být zachován alespoň nynější stav.