Karel Havlíček a Tomáš Masaryk stále víc na indexu

Kdysi milovaní "Syn národa" Karel Havlíček Borovský a "President osvoboditel" Tomáš Garrigue Masaryk byli za habsburského teokratismu na indexu (jako "nebezpečná individua", "kazitelé mládeže" atd.), za 1. republiky měli hodně nepřátel, za 2. republiky - vlastně ihned po Masarykově smrti - jich jak mávnutím proutku přibylo, a potom se to až dodnes, s drobnými výkyvy, už jen zhoršovalo. Zloději pravdy křičeli a stále víc křičí "chyťte zloděje"!

Přispěl k tomu čas, zapomínání, hlavně však typická česká vlastnost plivat na své nejlepší lidi. Chtě nechtě k tomu přispěl i Václav Havel, který měl k zejména k Masarykovi ambivalentní postoj a proto ho, ačkoliv mohl,  nevrátil do našeho povědomí. O komunistech a postkomunistech, zejména těch mávnutím proutku obarvených na modro, nemluvě.   

O koho se však dnes můžeme opřít, kromě Havlíčka a Masaryka? Museli bychom jít ještě dál do minulosti, skoro do propadliště dějin.

Proto jsem si dovolil vydat a sám sponzorovat knihy:

Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk,

Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012 (se třiceti spoluatory) a

K.H.B a T.G.M. o svobodném myšlení.

Držím se totiž Havlíčkova "vnitřní silou a vzděláním" a Masarykova "i já jsem historie" (určeného i obyčejným lidem). Doporučuji i knihu neobyčejného Zdeňka Mahlera Masaryk, ano. Končí slovy: "řekni mi, co si myslíš o Masarykovi, a já ti řeknu, kdo jsi".