Izrael zřejmě neměl nikdy vzniknout

Zlo plodí zlo, nenávist nenávist, násilí násilí. Druhá světová válka vznikla ze zla, nenávisti a násilí; to se po jejím skončení sice zmenšilo, ale nezaniklo - z jezera či řeky vznikly louže a potůčky, aby se "věčné" zlo udrželo a při prvních vhodných příležitostech opět rozrůstalo a zvětšovalo.

Nenávist není nikdy dobrým rádcem. Nám po válce "poradila", abychom nejdřív vyhnali Němce a pak přijali stejně nenávistné komunisty. K vyhnání Němců, vyjma těch zkompromitovaných (stejně ovšem jako zkompromitovaných Čechů), jsme neměli mandát ani právo - nebyli jsme lepší, zdravější či moudřejší neži oni či Rakušané: kdybychom byli tak velcí a v podobné politické situaci jako oni, nacismus by se u nás ujal stejně snadno. Po Listopadu nás nenávist, sice menší, ale stále dostatečně silná, obrátila do pravicového neoliberalismu, dnes mafiánského kapitalismu. Teď jsme na tom hůř než Němci a Rakušané. 

Podobně se zlo nacismu přelilo do státu Izrael a od té doby je ložiskem nové nenávisti a svárů. Ani Židé nejsou zdravější než ostatní národy či rasy; jsou civilizovanjěší než Palestinci, ale nejsou moudřejší. Místo aby v novém prostoru šířili kulturu a vstřícnost, utlačovali. Stali se novým panským národem, podobně jako u nás kdysi Rakušané. Měli bychom mít pro ně jistě pochopení, stejně ovšem i pro Palestince. Pro ně možná ještě větší, protože toho, co znamená žít žít pod útlakem, jsme si užili a dodnes užíváme víc než dost.