Česká státnost a církevní restituce

(Dokument Charty 2012 č. 4.) Problém církevních restitucí je velmi složitý, diskutuje se již víc než dvacet let a zdánlivě nemá optimální řešení. Podle názoru mluvčích Charty 2012 je to proto, že se k němu nepřistupuje v kontextu jeho právních, historických, sociologických, sociálně pedagogických, filosofických a teologických souvislostí.

Charta 2012 vychází ze skutečnosti, že veškerá náboženství jsou a v jistém smyslu vždy byla součástí politiky a že veškeré církevní či jiné náboženské organizace se na politice vždy buď podílely nebo byly její součásti. Neodděluje proto politické ideologie od teologií, které chápe jako ideologie podložené a umocněné vírou v nadpřirozené, lidskému poznání nedostupné jevy.

Vzhledem k tomu, že většina náboženství vznikla v minulosti, jsou více nebo méně zatížena omyly, pověrami a mýty. Úspěšná náboženství původně usilovala o společenský pokrok a byla úsilím o vyšší morálku, avšak stejně jako většina politických hnutí své nosné a pokrokové ideje postupně a více nebo méně skrytě opouštěla, v zájmu upevnění svého vlivu a moci. Mimo jiné proto jsou dnes církve v civilizovaném světě chápány jako přežitek, a proto civilizovaný svět již delší dobu spěje k agnosticismu a ateismu.  

Nejvýraznějším příkladem úpadku vlivem nabyté moci je katolická církev. Již za knížete Václava byla organizací morálně upadlou a v následujících staletích se její úpadek dále prohluboval. V době renesance a reformace projevila mimořádnou resistenci vůči snahám o nápravu a obrození a vůči vědeckému, kritickému a realistickému poznání, které je východiskem skutečné morálky a jako jediné může napomáhatrozvoji svobody a demokracie.

Katolická církev dodnes hlásá mýty o bohu, zbožštění Ježíše, zjeveních a zázracích a „vysvětluje“ nevysvětlitelné - vše, na co může kritický rozum říci pouze „ne“ nebo „nevím“. Udržuje mýtus, že je svatá a že věřící jsou mravnější než ostatní lidé. Pokud dnes proklamuje „vraťte, co nám bylo ukradeno“, pomíjí, o co všechno český národ sama připravila. Nejde jen o násilí a zjevné podvody, kterých se při nabývání hmotných majetků dopouštěla – mimo jiné tím, že si spolu se světskou aristokracií přizpůsobila  zákony - jde zejména o násilnou změnu většinové víry národa a o všechny ostatní nepříznivé vlivy, které způsobily zaostávání Čechů za ekonomicky, kulturně, společensky i mravně vyspělejšími protestantskými evropskými národy.

První československá republika, vytvořená po staletích feudálního útlaku, byla formována jako sekulární a demokratický stát a jejím záměrem bylo výrazné omezení moci šlechty a katolické církve. Vznikla revolucí negující habsburskou teokracii, protože však musela udržet kontinuitu vůči tradicím a čelila tlaku českých, moravských a zejména slovenských katolických lobby, nebyla v tomto směru důsledná a nedokázala realizovat ani myšlenku oddělení církví od státu.

Také myšlenka oddělení církve od státu je dnes již přežitkem. Současná podoba navrhovaných církevních restitucí jde podle názoru mluvčích Charty 2012 proti obecnému duchu a smyslu českých dějin a je i proti logice budoucího vývoje české společnosti. Je i proti logice budoucího vývoje katolické církve, neboť ji v očích veřejnosti poškozuje a snižuje tím její vliv. Nepodloženě tvrdí, že je řešením pro stát a společnost nevýhodnějším, neboť jednak na stávající platy duchovních stát vynakládá téměř pominutelnou částku a ta se bude postupně zmenšovat, protože počet duchovních se bude snižovat, jednak pokud by stát bývalé církevní majetky rozprodal družstvům a jiným necírkevním subjektům, daroval obcím atd., netratil by, ale získal by. Ušetřené peníze by mohl investovat do dosud krajně zanedbaného školství, zejména do sociálních a jiných humanitních oborů. Pokud by se duchovní zařadili mezi učitele a ostatní státní zaměstnance, navodily by se rovné podmínky pro všechny církve. Kostely a jiné církevní budovy by se mohly využívat i jako kulturní a společenská střediska. 

 Mluvčí Charty 2012 jsou si vědomi, že katolické duchovní a ostatní věřící nelze odsuzovat paušálně - je mezi nimi mnoho mravně příkladných lidí, které a jejich život a práci, zejména v současné době, kdy české i celosvětové společenství propadá konzumním způsobu života, egoismu a neuznávání jakýchkoli vyšších či nadosobních hodnot, nelze docenit.  Přesto nebo právě proto jsou mluvčí Charty 2012 proti navrhovaným restitucím, neboť těmto lidem nepomohou, ale spíše uškodí. 

 Český národ, národ protestantů Husa, Komenského, Palackého, protestujícího katolíka-antiklerikála Havlíčka a protestanta-unitáře Masaryka, nemůže nadále přijímat „vedoucí úlohu“ katolické církve. Charta 2012 proto navrhuje - poté co neuspěla u představitelů České katolické církve - vládě a poslancům České republiky, aby v souladu s názorem kardinála Tomáška upustili od dalšího navracení církevních majetků a aby, po případné celonárodní diskuzi, změnili ústavu, našli řešení pro českou společnost výhodnější a prospěšnější a zejména, aby v souladu s přáním naprosté většiny občanů dokončili sekularizaci státu, v duchu Masarykova „stát se udržuje idejemi, z nichž vznikl“.     

28. 9. 2012                                                                                        Bohumil Sláma                                                                                                           Stanislava Kučerová