Vosička

Sedím si takhle odpoledne u notebooku a čtu nejnovější argument odpůrců radaru: zdravotní rizika pro místní obyvatelstvo vzniklá tam, kam dopadne paprsek v důsledku odrazu od letícího letadla. Letadla mohou létat kdekoliv a odražený paprsek může dopadnout prakticky kamkoliv.

S úžasem hledím na složité fyzikální vzorečky dokazující, že intenzita záření může dosáhnout až poloviny zákonem připouštěné normy. Což zní správně podáno velmi dramaticky, nicméně jaksi mi v těch výpočtech chybělo zohlednění, že  letadlo ve vzduchu obvykle nestojí na místě, nýbrž letí (a to většinou docela rychle).

Z úvah o tom, že inteligence má své hranice, ale lidská blbost je nekonečná, mě vyrušilo bzučení vosy, která přilétla zvenčí a zmateně kroužila kolem mě. Otevřel jsem tedy okno a trpělivě čekal, až nevítaná návštěvnice opustí můj vzdušný prostor. Vosa však tento úmysl evidentně neměla: pravděpodobně rovněž toužila získat zaručeně objektivní informace o radaru.

No co, každý občas potřebuje popostrčit, řekl jsem si a s lehkostí sobě vlastní jsem se po ní ohnal nejnovějším katalogem IKEA. Vosa okamžitě pochopila a vypadla z mého domova rychlostí balistické rakety. Bohužel současně s ní opustil své místo stejnou cestou i můj mobil, který ležel na stole vedle notebooku.

Naštěstí bylo venku sucho a pod okny máme trávník, takže mobil pád z druhého patra přežil ve zdraví. Jo, kdyby bylo mokro... Proboha, teď mě napadlo: co když se budou paprsky radaru odrážet na kapkách padajícího deště? Někdo by to měl rychle spočítat!