S odstupem

Odolal jsem pokušení okomentovat prezidentskou volbu hned o víkendu a dobře jsem udělal - musel bych svůj komentář asi hodně přepisovat. S odstupem, kdy emoce opadly, je to přece jen snazší: škoda, že si bobříka mlčení alespoň na pár dní, než hlavy vychladnou, neuložili naši politikové.

Václav Klaus svým projevem před voliteli a následnými rozhovory v médiích ukázal, že skutečně zůstává stále stejný. Někteří jeho konzervativní postoje oceňují, mě osobně jeho páteční projev před voliteli, v němž se vymezoval vůči jedné straně a snažil zalíbit jiné straně, spíše vyděsil. Svůj vnitřní hodnotový a názorový svět si Klaus dotvořil asi tak před třiceti nebo čtyřiceti lety, jakékoliv nové trendy a myšlenky téměř nemají šanci do něj proniknout. Pokud by podobný přístup ke světu měli všichni lidé, žili bychom dnes stále v době kamenné a v jeskyních čekali, až nám někdo vymyslí pazourek.

Alternativou, která vzbudila ve veřejnosti velká očekávání, byl Jan Švejnar. Problém je, že kromě očekávání nic dalšího nenabídnul a zřejmě ani nenabídne - po neúspěšné volbě místo toho, aby se zapojil v nějaké podobě do pilné každodenní politické práce, hodlá jen vyčkávat, až mu nějaké křeslo spadne do klína. Možná se ale, až si po únavné kampani odpočine, přece jen do něčeho pustí a voliči tak budou moci konfrontovat jeho "nový styl" s každodenní realitou všedních dní. Taková konfrontace je přitom nezbytná - vzpomeňme na svého času superpopulárního Václava Fischera...

Hradního pána v každém případě už máme a nemá smysl to dál řešit. Politické strany si to ale pochopitelně ještě nějakou dobu vyříkávat budou. Prezidentská volba totiž téměř všemi hluboce otřásla.

První kolo prezidentské volby zviklalo pozici Mirka Topolánka, po druhém - pro ODS úspěšném - kole ji však uhájil, byť roztržku ve vyjednávacím týmu musel hasit sám prezident. Topolánek tak splnil svou povinnost a může se soustředit na blížící se boje o radar, lisabonskou smlouvu a připravovat se na volby. Zatím se mu daří, paradoxně jeho největší slabinou tak zůstává (jsou-li poblíž novináři) ta část jeho těla mezi nosem a bradou...

Fanatická touha pomstít se Klausovi a s ní spojená snaha vnutit poslancům a senátorům ČSSD místo jednoho pravicového ekonoma jiného pravicového ekonoma, stála sociální demokraty jednoho poslance. Nedělám si o tzv. přeběhlících iluze, přesto je Paroubkovo tradiční osočování ostatních z korupce bez sebemenších důkazů a hledání viníka všude kolem už směšné. Zejména v situaci, kdy druhým dechem označuje výsledek prezidentské volby pro svou stranu (a podobně i dalších politických bojů, které projel) za "faktické vítězství". Nelze mu než nepopřát do budoucna hodně dalších takových vítězství.

Komunisté v prezidentské volbě rozehráli taktickou šarádu a kromě toho, že naštvali sociální demokraty, nevytaktizovali vůbec nic. Přesto byli funkcionáři za svůj postup členskou základnou pochváleni, a to musí jim i nám stačit.

Hlavním poraženým prezidentské volby jsou Zelení. Zatímco při první volbě vysmátá Kateřina Jacques kydala na stávajícího prezidenta hnůj, v té druhé už jen tiše seděla a v obličeji měla podobný zklamaný výraz, jaký asi mívá pouliční sociální pracovnice na E55, když jí po poskytnuté službě uteče kunšoft bez placení. Do voleb Zelení ve vládě asi zůstanou, nicméně nelze vyloučit, že svým chováním přispěli k tomu, že po parlamentních volbách vznikne velká koalice. Mimochodem, Jiří Paroubek zmínku o velké koalici sice odmítá, nicméně nikdy neopomene zdůraznit, že se to týká tohoto volebního období. Navíc lze předpokládat, že by mu velká koalice vyřešila problém přeběhlíků...

A máme tady vítěze prezidentských voleb, lidovce. Oficiálně nechali svým volitelům volnou ruku, leč velmi pečlivě počítali, jak svou přízeň oběma kandidátům rozdělí. Od ODS získali příslib návratu svého předsedy do vlády, možná i dohodu s církvemi, sociální demokraty si nepohněvali natolik, aby to bránilo případné spolupráci v budoucnu. Klidná síla vsadila na jednoduchou taktiku a uspěla.

Hodně se mluví o tom, že by měla být přímá volba prezidenta. Většina stran deklaruje, že ji podpoří. Bude ale jednokolová? Dvoukolová? Budou stanoveny finanční limity na předvolební kampaň? Jaké pravomoci má mít občany volený prezident? To jsou jen některé otázky, na nichž se musí politické strany dohodnout. Proč mám pocit, že se zase nedohodnou?