Už mi říká, že jsem Xenofon - část šestá - SORG

Nová pravidla blogu: perex byl zkrácen, takže jsem jej musel překopírovat do textu. Omlouvám se, milým čtenářům.

Moje žena se na mě každé ráno směje, je mým sluncem a přál bych Xenofonovi, aby měl taky takové skvělé druhé já jako moje maličkost. Provází mě strasti plnými výlety a cestami, které ráda plánuje a ukazuje mi krásy, jaké prožije jenom cestovatel a průzkumník. Tak jsme před lety objevili vinařství SORG.

Slunce prší do fontán.

Probuzený nastav dlaň.

Mistru štětce mistru slov.

Svoje barvy nasvítlo.

Kreslí křídla pro svůj let.

Vidí sochu ve skále.

Bílá těla krásných žen.

Pro něj září  z mořských pěn.

Citace: FUTURUM - Ostrov Země

"Nemám rád cestování!" často a rád parafrázuji jednoho ze šmoulů. Něco ve mě je, co mě váže k mé rodné hroudě k Moravě až nezdravě. Občas ale musím nerad, dát za pravdu své milované ženě, která mě přesvědčuje, že cestování přináší mnoho dobrého. Jeden příklad za všechny. Mnoho dobrého vína z vinařství Sorg jsme poznali jenom díky cestování. Nikdy by mě nenapadlo  chutnat jejich vína, pokud bych neprocházel staroslavným Eguisheimem.

Maličké městečko je slavné jejich rodákem papežem svatým Lvem IX.

Narodil se 21. června 1002 a zemřel jako papež v Římě 19. dubna 1054. Snažil se o reformu církve v intencích clunyjského hnutí. Bojoval s Normany, ale v bitvě u Civitate byl poražen. Jeho legát kardinál Humbert de Silva Candida v rozporu s instrukcemi, po jeho smrti exkomunikoval  konstantinopolského patriarchu Kerullaria, což nakonec skončilo velkým schizmatem. V centru městečka se před Vámi rozevře malé náměstíčko s kašnou a za ní pahorek s bývalým hradem Eguisheimem, vybudovaným Alsaským vévody, později se kolem něj utvořila vesnice. Místo bylo obýváno již v paleolitu, v raných dobách byla vesnice obývána Galy z pokolení Senonů, kterou nakonec Římané dobyli. Již v římských dobách se zde pěstovala vinná réva.

Abych pozornému čtenáři vysvětlil co nás váže ke jménu SORG, musím se vrátit o pár let zpátky, do dob kdy naše nejmladší milovala film Pátý element. Hrkali jsme ho neustále dokola tak dlouho, až jsme se do něj všichni zamilovali. Máme ho tak rádi jak žádný jiný. Váží nás k němu  vzpomínky, které nelze reprodukovat, ale věřte mi, že se na něj díváme s něžností milujících rodičů. Hlavní záporný hrdina, kterého ale vnímáme stejně něžně jako čerty v našich pohádkách, se jmenuje ZORG. Ta podobnost jmen mě jednoho krásného dne inspirovala k návštěvě malého vinařství.

"Barboro, tady má vinařství ZORG!" volal jsem nadšeně. Slunce mého života, mrklo na malebný dům a tak jako já ráda opomněla na rozdíl v pravopise. V hlavách se nám rozeběhl film se vzpomínkami na maličkou dcerku, na její lumpárničky, na občasné topení se v domácím bazénu, na krásné chvíle strávené před počítačem v karavanu, kde se odvíjel děj Pátého elementu. Vzpomněla jako já na ty krásné doby a všechno se jí spojilo se jménem SORG. To jméno už zůstane v naší rodině synonymem pohody. I naše nejstarší dcera, která navštívila Alsasko se svým dnes již mužem, neopomněla navštívit SORGa a s láskou jako celá rodina přivezla nejednu lahvinku kouzelného moku.

Takže teď je ti milý čtenáři jasné, proč je pro mě SORG tak významný. Maličký statek v centru městečka Eguisheim nás přivítal pohostinně.  Starší hospodář a manželka majitele se tehdy o nás vzorně postarali a nabídli nám k ochutnání jejich vína.

Kdo má rád víno a naučil se mu rozumět, ten ví, že každé víno má svůj charakter, který mu vtiskl vinohradník, sklepmistr a teroár , jak se dnes učeně říká. Přátelé zapomeňte na velkovýrobu, to nejsou vína, byť ze zákona toto označení splňují. Víno je krví země, vychází z ní, nemůže být odjinud než z vlastní krajiny, ze svého domova. Má k němu vztah a bez něj a bez lidí žijící ve stejném koutku země není vínem. Je vykořeněncem a v pravém smyslu slova bastardem. A také tak chutná, je to průmyslový produkt, stejně jako hamburger od McDonalda.

Víno od Sorgů je takové jako jeho tvůrce. Je doma v Alsasku a je hrdé na svou zem. Je plné vůní, které cítíte, když přivoníte k půdě a nejen to, má mnohá tajná zákoutí stejně jak podloží na němž půda vznikla. Má vůně po odrůdách, barvu slunce a úsměvy paní Sorgové, jsou stejné jako její - tajemné , ale nádherně milé. Jejich tělo má odrůdový charakter, ale ochutnejte stejné odrůdy z různých tratí, jsou v nich ukryty rozdíly v poloze a sklonu vinic. Barva vína nezůstává v pozadí, podle odrůdy je každé hrdo na svůj půvab a kouzelnou barvu, snoubící se s jiskrou a krásným zvukem při přípitku přítomných přátel. Chutí vás ohromí a připoutá, hovoří stejným jazykem jako naše Moravská vína. Jako bychom měli společné předky vinaře a stejné přírodní podmínky. Chuť každé z odrůdy je čistá a zůstává dlouho na jazyku, po odeznění se vrací a připomíná nalitou sklenici. 

Ochutnejme nejdříve laskavý muškát, lehoučké a hravé víno připomínající letní večery a posezení s přáteli, touží být ve společnosti salátů nebo ryb. Starosvětský sylván se chutí a vůní hlásí k sauvignonu, ale tělem je mnohem dál, je plný a vábivě laskavý, vyzývá k dalšímu ochutnání a k návratům a vzpomínkám. Ryzlink je král vín, plný tělnatý a dlouhý jako cesta od milované ženy, je nekonečný a když se jeho chuť vzdálí, zase se vrací a přibližuje. Má jemné tóny po terpentýnu a když vyzraje je to opravdu velké víno.

Tramín kořeněný je tím nejkrásnějším co Alsaská země předává svým synům a dcerám. Vůně růží polaská, směs koření naplní hlavu až se točí radostí, chuť vám vezme dech. Sedíte, paní Sorgová se usmívá a odpovídá na naše dotazy. Jeden tramínek krásnější než druhý. Jak si vybrat šampiona? Každý z nás má svého, stejně tak jako jsme každý jiný, každý z nás preferuje jiné víno. S úsměvem si sdělujeme co nás na tom našem nejvíce baví, co nás na něm zaujalo a co vytýkáme tomu druhému. Stále je nám ale jasné, že všechna vína jsou excelentní a půvabná, a že po návratu domů často sejdeme do archivku a vzpomeneme na "naše vinaře Sorgovi".

Jejich vína jsou každé  jiné a přece jsou všechna nádherná. Přijeďte ochutnat.

Díky vaší zemi a díky vám a díky své ženě jsem mohl poznat část vaší domoviny a její plody. S láskou vzpomínám na kostelní věž Podivína, ale jsem rád a vděčen své ženě, že mě opět dokopala na cesty.

Už mi nic k vyprávění nezbývá a tak na cestu zpátky, poslední díl je o návratech.

Z Alsaska v květnu 2012

Metoděj Skřeček - mistr zvuku

První Země s.r.o.

Sokolská 474/4

69145 Podivín

http://www.dobre-ozvuceni.cz