Genderově zcela nekorektní úvahy

„Chlapi o tobě v hospodě říkali, že se rozvádíš se svou ženou, protože jsi gej!“ říkala kolegyně a já jsem se tomu musel učuřovat. „To musíme šířit!“ smál jsem se nadšeně. Konečně dobrý a správný hospodský řeči.

Každý kdo mě aspoň trošku zná, ví, že jsem na ženský. Vždycky mi svítí oči, když se na ně dívám nebo s nimi hovořím. Když jsem byl mladý svobodný krásný a nezkušený běhal jsem za děvčaty, co mi síly stačily. Bral jsem levou pravou přední zadní, až jsem motal nohama. Měl jsem sice jednu velkou lásku, ale jaksi to nevyšlo, tož co. Pak jsem potkal můj osud - Slunce mého života, které mě obosorilo tak, že sotva dýchám ještě dnes. Oženil jsem se, narodily se nám tři krásné dcery. To moje nosaté pihovaté rudovlasé štěstí se zelenýma očima pořád žije se mnou a z neznámého důvodu tvrdí, že je se mnou šťastné. Dost dobře to nechápu, jsem podužák a lump chlap, vždyť mě znáte. Co blbýho mě napadne, to udělám. Ještě štěstí, že tu a tam svou ženu poslechnu, to jsou sice zřídkavé, ale vždy smysluplné nápady.  Vlastně měl jsem jeden výborný nápad, který jsem uskutečnil – oženil jsem se s Barčetem.

Nicméně podle chlapů se se mnou moje žena rozvádí, protože jsem gej. Pomluvy a hloupé řeči mne vždy provázeli a provázeti budou a já si vždy přisadím. Mám z toho radost, když se o mě vedou řeči. Tu baby říkaly: „Děvčiska nemyslite si, on tú svoju chudérku snáď aji bije!“ Šířili se fámy. Ondy jsem byl chudáčkem uzurpovaným já. Nemanželský děcka jsem měl s půlkou okresu a my jsme se tomu s Barčetem vždycky smáli a přisazovali si, kde to šlo. Nejveselejší byla příhoda s mojí babičkou. Bydleli jsme na bytovce v mých rodných Bořeticích a já jsem zdrhl z práce. Služební skútrovaný motocíkel‘ Jawa, zaparkovaný v garáži. Nevím, co mě to napadlo, ale zrovna jsem měl chuť pohladit moji milovanou po vlasech, malíčkem jí přejet po nosánku a tak vůbec, znáte to. V tom usilovné zvonění! Tušil jsem průšvih, asi kontrola z práce. Slunce mého života šlo otevřít dveře a za nimi moje babička s vytřeštěnýma očima: „Barunko musíš okamžitě zakročit, tá tvoja sfiňa sa líbe s kolegyňú za vlečků! Honem mosíš it a zatrhút mu to!“ Babička nemohla pochopit, proč nikam nejde a proč odmítá bojovat za svého muže. A my se s Barčou zase smáli, až jsme se za břicha papodali. No a fčilkáj su gej, tedy nic proti gejům nemám a mám i kamaráda s touto orientací. Je to každého věc, když je to slušný člověk, tak co by mi bylo do toho. A tak se s Barčetem zase smějeme: „Na tem Karlovi’s mohl oči nechat!?“ řehoce se velice.

A abych dnes nehovořil jenom o sobě, tak přidám i něco obecnějšího. Podobně jako moje babička se v současné době s vyvalenýma očima řeší mnohé společenské problémy. Třeba kójení na veřejnosti. Za mě musím říct, že já bych dítě na veřejnosti kójit nemohl a nejenom na veřejnosti, tato činnost je mi zcela cizí. Nevím jak vy ostatní chlapi, já to fakt na veřejnosti nedávám! To moje Barče to je jiný kos, ta naše děti kójila co to šlo. Podle mě je to v pořádku, ten maličký uzlíček je zatím společenskými konvencemi nepolíben. Takže dělá, co se mu zrovna honí hlavou nebo střevama. Klidně si bude řvát jako junec na úřadě, v bance či v kostele. Teprve když do něj vtlučeme cosi výchovy, začne se tu a tam chovat jako slušně vychovaný člověk. Vždy když vidím ženu anž kójí své dítě, dojímá mě to. Je to činnost Bohu libá a každý komu to vadí, nechť se otočí a dělá, že to nevidí. A pokud by se některý matla nebo černý šerif přede mnou snažil ženu za tuto činnost kritizovat nebo nedej Bože ji vykazovat z veřejného prostoru, se zlou by se potázal. Ženy jsou bytosti blízké našemu lidskému druhu a jsou nositelkami života. Povinnost mužů je chránit opěkat a dělat jim co jim na očích uvidíme. A zvláště když jsou matkami, tím spíše matkami miminek. Každý slušný chlap a manžel se někdy staral o své dítě (teda kromě toho kójení, to nám fakt nejde), ví, že je to práce olbřímí a každý maličký uzlíček si zaslouží spolu s jeho maminkou, abychom se vůči nim chovali co nejpřívětivěji.

Takže za mě a za, doufám, že drtivou většinu myslících a srdcem oplývajících lidí – ženy kojte děti a kojte je, kdekoliv je třeba.

A posledním tématem je lidská hloupost a neznalost. Vždy když se na FB ozvu a opravím některého matlu, který nechápe, o čem mluví, jsem osočován, že dělám chytrého. Jsem prý přemoudřelý a nechápu svět. A navíc slovíčkařím. Jsem hluboce přesvědčen, že slova mají své významy a my bychom je měli používat právě v těchto významech. Prý slovíčkařím, možná a možná by se dotyční měli tak trošku chytit za chobot. Takže příklad, na FB běží spot, jak dva muslimové rozbijí vikslajvantovou Panu Marii. Klasické obrazoborectví, s nímž má lidstvo tisíciletou zkušenost od starého Egypta. My křesťané o tom dokonce píšeme knihy, v každém století se najdou nějací Bohem „zapálení“ věřící, kteří mají potřebu rozbíjet podle nich modly. No jasná blbost, ale reakce na to byla: „Já ti toho tvého Alláha taky rozbiju ty …“ Pochopil bych Mohameda, jenže oni muslimové osoby zvířata a ani Boha nezobrazují, stejně jako židé či některá křesťanská náboženství. Co tedy ten matla chce rozbíjet? A hlavně napadá Boha - on ten Allán Jehova  a náš Pán Bůh je stejný Bůh. Jenom mu každý říkáme jinak. Není žádný muslimský Bůh – ten je ve všech těchto třech náboženstvích jenom jeden. Problém je, že to lidé nechápou a mnozí to neví. Pletou si víru v Boha s náboženstvím a náboženství s náboženským fundamentalizmem. Všechno motají dohromady a myslí si, ve svém svatém zápalu, jak jim to natřeli…. Je jistě pravda, že náboženský fundamentalizmus je špatný v každém náboženství a v každé společnosti. A jistě se všichni slušní a poctiví lidé, bez ohledu na vyznání, shodneme, že ubližovat lidem s výmluvou na slovo Boží je špatné. Všechny ty vraždy nevinných lidí a dětí v Severním Irsku, všechny ty vraždy statisíců nevinných lidí Hutuskými bojovníky (mimochodem jsou v 95% většinou křesťané) a všechny ta vraždy islamistickými bojovými skupinami jsou zvěrstva. Můj dědeček jinak velmi umírněný muž by řekl, že taková zvířata by střílel bez soudu.

Měli bychom vrátit slovům jejich význam. Jinak se na ničem neshodneme, když si každý používáme slova ve významech, která nemají. To je jako by se človíček rozčiloval na prodavačku, že mu podává rohlík, když on slovem rohlík myslí chleba.

Tak se mějte krásně a mějte krásnou neděli, kojte děti a snažte se vrátit slovům jejich významy.

To vám všem přeje Metoděj zvukař z Podluží zpívající si: Jsem gej, jsem gej, jsem teplééj!