Ač je pád vlády už docela starou záležitostí,
jeho vliv na české předsednictví EU je stále aktuálnější s tím jak se
formuje vláda nová. Jaké budou důsledky tohoto kroku na Evropské úrovni? Může
Fischerova vláda „odborníků“ sehrát nějakou roli na vyšší úrovni? Ovlivní svržení vlády pozici a pověst České republiky ve světě?
Svržení vlády bylo fatálním krokem, z několika důvodů. Ve chvíli, kdy se Česká republika snaží bojovat s zařazováním do jedné skupiny s východoevropskými zeměmi (ekonomická ale i politická situace), bojovat proti dělení EU na novou a starou Evropu a hrát tedy roli „sjednotitele“ jde o krok čistě kontraproduktivní a ukazující nevyzrálost české politické scény, kde neexistuje konstruktivní opozice, ale prostě pouze opozice, bourající vše bez ohledu na kvalitu, nebo v tomto konkrétním případě vnímání České republiky ve světě.
Česká republika tím získala nálepku nestabilní, nespolehlivé země, která není schopná v době předsednictví odložit vnitropolitické pře ve prospěch „vyššího dobra.“ V Evropě nezajímají nikoho příčiny typu „Paroubek prahne po moci“, „Tlustý si léčí mindráky z minulosti“, „tajemný Klaus tahá z hradu za nitky“ a podobné, které bývají v souvislosti s pádem vlády zmiňovány. Jediné co hraje roli je výsledek, který je jednoznačný.
Vláda padla, bude vládnout kabinet úředníků, neznámých, většinou bez zkušeností, bez kontaktů. Argumentace, že alespoň nejsou zkaženi politikou je nesmysl a hlavně na evropské úrovni jde o velký problém. Tato vláda dobře zvládne administrativní agendu spojenou s předsednictvím, což je ale pouze jedna z rovin předsednictví, v těch ostatních hrají velkou roli právě osobní kontakty, známosti a osobnost jednotlivých vyjednavačů – hlavně jejich mandát. Již delší dobu se vede debata o významu a síle předsednictví. Můj názor k rozšiřování Unie do sfér rozmanitých společných politik – ať již zahraniční, zemědělské a víceméně jakékoliv roviny vzdalující se od původního, ekonomického konceptu unie, je značně skeptický, ale i přesto hodnotím České předsednictví ze svého pohledu jako aktivní, zvládající zahraničněpolitickou ale i vnitroevropskou agendu. Představitelé sehráli relativně velkou roli na jednáních – Topolánek, Vondra i Schwarzenberg se úspěšně snažili při jednáních aplikovat nekonfrontační styl politiky, Unií oceňovaný, tedy hlavně moderování diskusí, hledání konsensu, obrušování hran sporů - jasně tedy převládla pragmatická politika (kromě výstřelků typu Entropa - podle mě mimochodem výborný nápad)
V tuto chvíli, do takříkajíc rozjetého vlaku přichází neznámý Fischer, se svou vládou „odborníků“ (jde opravdu o odborníky nebo pouze politické figurky delegované sekretariáty stran a hrající přesně podle daných not?), bez jakýchkoliv navázaných vztahů, zkušeností (vztahy se navazují již před samotným předsednictvím hlavně ve formě rad, konzultací, harmonizace jednotlivých postojů, akcí a politik. Může nová vláda právě bez této přípravy, bez kontaktů jednat aktivně v rámci Unie? Předsednictví bude plynule pokračovat (administrativní stránka zvládnuta), Evropská Unie nepadne, nelze však očekávat jakékoliv větší iniciativy, žádný velký vliv na průběh jednotlivých jednání, které bude vést neznámý Fischer nebo názorově velice vyhraněný Klaus, nevzbuzující v EU zrovna sympatie..
Podle mého názoru aktivní forma předsednictví pádem vlády skončila, nyní bude probíhat pouze na formální úrovní, čímž se dostane většího prostoru zemím jako je Francie, prahnoucím po jakékoliv špetce moci, kdykoliv se ukáže slabina, a ta se pádem vlády ukázala, nutno podotknout že obrovská.
