Administrativa Baracka Obamy neví co si počít s těmi,
kdo za éry G.W.Bushe mučili, mučení navrhli, vytvořili a pomáhali k němu
zajistit právní rámec. Nejprve nebude stíhat nikoho, poté jen druhou a třetí
skupinu, jak to dopadne nakonec nikdo neví. Tato problematika bude ale spíše v pozadí,
v tomto článku tedy obecně o užívání mučení. Věc na první pohled zavrženíhodná,
barbarská. Věc jež by podle některých kritiků neměla mít žádné místo
v jednadvacátém století. Věc která je v určitých pohledech považována
za částečný návrat ke středověkým metodám natahování na skřipec a jiným. Věc
která budí naprosto rozporuplné reakce. Nevyvolávají nové hrozby, jako všude
zmiňovaný terorismus, nové metody? Nebo spíše oprášení starých, účinných? Je
mučení snižováním se na úroveň teroristů?
REUTERS
Nemůžeme zavírat oči a předstírat a chovat se jako bychom žili v čistém světě. Po 11/9 se změnilo mnoho věcí, mnoho věcí dostalo mnohem větší rozměr, mimo jiné to byly zpravodajské služby, kterým se dostalo větších, mnohdy až přehnaných pravomocí. Mnoho rozhodnutí se v té době řešilo ve spěchu, situace byla brána za natolik naléhavou, že bylo potřeba přijímat rychlá a bezpodmínečná rozhodnutí. Bývalý americký prezident sám jednou přisvědčil, že do voleb šel hlavně s programem pro domácí politiku a nutnost rychle řešit zahraničněpolitické otázky ho zaskočila nepřipraveného. Nebudu zde ale rozebírat právní legitimitu Afghanistánu nebo Iráku. Západ se dostal do války s terorismem. Nové hrozby přinášejí také nové otázky, dilemata. Jedním z těch, které souvisí s mučením je tzv. „tikající bomba.“
Teoreticky může situaci kde máme jistou, ověřenou zprávu, že na nějakém místě vybuchne nálož, prohledat celou oblast není v krátkém časovém úseku zbývajícím do výbuchu, evakuace je podobný příklad a určitým způsobem je zajat příslušník teroristické organizace o kterém víme, že je do tohoto případu zainteresován natolik, že by mohl pomoci ve vypátrání bomby a tím pádem zachránění životů mnoha lidí. Zajatec však nechce mluvit. Stojíme tedy před dilematem jestli použít metody, které nejsou zase až tak citlivé a „správné“ a nebo ho mučit některým ze zaručených způsobů a tak zachránit nevinné oběti. Jaké rozhodnutí je správné?
V době terorismu považuji tyto metody za nevyhnutelné. Na argumentaci, že se tím snižujeme na úroveň teroristů, nebo rovnou středověku lze odpovědět jen, že ti, kdož plánují útoky, které mají za cíl zabít co nejvíc osob a být tak co nejdemonstrativnějším podnětem ke strachu společnosti si asi extra speciální zacházení nezaslouží. Co na tom že si projdou peklem, když ho chtěli připravit nevinným obětem. Co na tom, že jsou ponižování různými tresty, zaslouží si snad pěti-hvězdičkový hotel s pokojovou službou? Samozřejmě nemůže jít o samoúčelnou pomstu, toto řešení připadá v úvahu pouze u těch osob, které mohou být užitečným zdrojem informací a třeba tak i zažehnat nějakou hrozbu, nějaký útok.
V řešení tohoto problému se shoduji s názorem A.M. Dershowitze, který zmiňuje možnou legalizaci mučení ale za přesně daných a kontrolovaných podmínek. Mezi ně řadí hlavně jeho použití v naléhavých případech (viz. tikající bomba), transparentnost, schválení prezidentem a nebo nejvyšším soudem. Tento krok by zajistil to, že by se na veřejnost nedostávaly podobné „šokující“ informace, jaké se dozvídáme teď – o mučení jedné ze špiček Al-Kajdy. Upřímně řečeno co je na nich šokujícího? Jde o vysoce postavenou osobu z celé hierarchie, která může přinést užitečné informace. Nechme ho sedět v pohodlné vyhřívané cele a čekejme jestli se něco stane.
Obama opět ukázal, že na určité věci nemá názor. Nejprve prohlásil, že za mučení nebude stíhat ani ty agenty, kteří ho vykonávali, ani ty, kteří ho schválili a dali mu legální rámec. Pod tlakem lidsko-právních organizaci povolil a prohlásil, že toto bude možná ještě přehodnoceno. Přitom v předvolebním boji bylo zmiňována často problematika Guantanama, kde by člověk očekával určitou kontinuitu v jeho postoji. I proto bylo překvapivé prohlášení, že stíhán nebude nikdo. Zde ale nastupuje lobby a také vlna nevole, která se v této situaci zvedla. Obama tak podruhé během pár týdnů změnil názor a tak zůstává nejasné jak velká názorová kontinuita se dá očekávat v dalších otázkách.
