V pondělí vystoupil
Íránsky prezident Ahmadínežád na konferenci OSN o problémech rasismu, kde
pronesl svůj projev urážející Izrael, popírající holocaust. Zástupci Evropských
států demonstrativně odešli ze sálu, Spojené státy, Izrael a další země se konference
vzhledem k očekávanému problematickému projevu ani nezúčastnily. Je
v současném světě ještě místo pro organizaci jako je OSN? Mají podobné
konference, kterých se stejně neúčastní jedni z hlavních hráčů význam? Co
s Íránem?
Nejprve k odchodu Evropských diplomatů ze sálu. Šlo jednoznačně o vyjádření nesouhlasu s projevem, je to ale dostatečné odsouzení? Ač Česká republika ze své předsednické pozice vydala prohlášení odsuzující projev, jedná se pouze o projev jakési pasivní rezistence. Něco se nám nelíbí? Odejdeme od stolu. Tím však získal Ahmadínežád obrovskou výhodu, od zástupců arabských států sklidil potlesk, opozice odešla, konference tím naprosto ztratila na významu. Tato problematika však vyžaduje aktivnější postoj, který by zajistil neopakování takovýchto událostí. Odchod není tou cestou, která by k tomu mohla vést. Ač Írán podporuje hnutí jako Hizbaláh, Hammás, potlačuje lidská práva je mu dána šance promluvit na této konferenci, dokonce jeho prezidentovi, jehož názory jsou předem známé, obsah projevu očekávaný a navíc je jedinou hlavou státu, účastnící se, ostatní vyslali pouze diplomaty. Írán potlačující v určitých oblastech právo na svobodný projev, argumentuje právem na svobodný projev aby mohl pronést projev plný nenávisti. Paradoxní, že?
Problematika Íránu ukazuje současnou tvář neakceschopné a nefunkční OSN. Jakou roli může hrát těleso, do kterého je zapojené naprostá většina států světa, tedy i těch vyznávajících radikální názory, značně vzdálené od současného trendu, například právě v oblasti lidských práv a systému jakési spravedlnosti obecně. Jaký rozhodovací potencionál může mít rada bezpečnosti, kde se střetávají například Spojené státy s Ruskem, operující s právem veta, když názory třeba právě na problematiku Íránu jsou diametrálně odlišné. Jak velký potencionál mají ovlivnit různé komise zkoumající rozmanité oblasti, když v nich zasedají státy právě v těchto oblastech porušující obecně platná pravidla, normy.
Systém kolektivní bezpečnosti (neplést se systémem kolektivní obrany) je v současné době, kdy se stále více objevují nové a nové formy terorismu – například nově pirátství, přežitkem. Nefunkčním přežitkem, schopným maximálně vydávat rezoluce, jejichž dodržování je poté velice vágní, a jak vidíme například u Severní Korey, dalším krokem při nedodržování rezoluce je další rezoluce, při porušování této rezoluce přichází pro změnu další rezoluce – akceschopnost a potenciál něco vyřešit tak klesá k nule, v případě KLDR možná až do záporných hodnot (rezoluce se stávají důvodem dalších výhružek, dalšího stupňování nátlaku). OSN se tak stává hlavně fórem pro exhibice takových státníků, jako je Ahmadínežád, což přináší pouze negativa, namísto myšlených pozitiv. Podobné konference nemají potencionál cokoliv vyřešit. Lidská práva, pod která rasismus se v současné chvíli nedají prosazovat plošně, nelze nalézt kompromis, který by mohl platit na celém světě, při existenci států jako je Írán. Ahmadínežád tak OSN pouze využil pro svou exhibici, pro svou předvolební kampaň stavějící právě na nenávisti k Izraeli, na zdůrazňování bezpečnostních hrozeb a radikální rétoriky. V poslední době mu nahrály spekulace o chystaném útoku na Íránská jaderná zařízení, která by v této chvíli přinesly eskalaci napětí v regionu, nemůžu však z ideového hlediska prohlásit, že bych toto řešení neschvaloval.
S teroristy se nevyjednává, stejně tak jako s jejich podporovateli. Ústup Evropských států z konference je příliš pasivním řešením celé problematiky. V současné chvíli by měl přijít obrovský tlak na Írán, mezinárodní izolace a kroky, které by daly vědět Íránským občanům, že pokud si zvolí takovouto vládu, pokud budou chtít pokračovat v radikalismu, nebude to pro ně znamenat nic pozitivního. Pokud bychom však čekali na aktivní a účinné řešení od OSN, nemuseli bychom se ho dočkat nikdy.
