S foťákem od Berounky na Křivoklát, pěšky s kolem i na kole.

Na první pohled by se mohlo zdát, že projížďka kolem Berounky je nenáročné putování. Není však splněna základní podmínka, že cesty povedou kolem řeky, a tak když je terén náročný, neni hanba kolo povodit. Od pěší turistiky se cykloturistika liší tím, že na vrcholu se nasedne a vytváří náskok před pěšími turisty, který pak lze zhodnotit u nejbližšího občerstvení.

Počet členů výpravy lehce doložím.

Proto nebylo třeba brát s sebou velké zásoby.

Extémní teploty bortily i střechy,

ale pravověrného cyklistu nic neodradí, a tak jsme ze základny v Berouně vyjížděli pravidelně před desátou, což nám na náměstí hlídal sám mistr Jan Hus.

Z cyklistiky si nelze dělat holubník.

Po startu nás čekal dlouhý sjezd až k domečku jednoho z nejbohatších Čechů, Petra Kellnera

a dále k domečku pana presidenta. Leží v obci Lány, uprostřed křivoklátských lesů.

Na pokec nebyl čas, jen nám zamával z auta. Byl asi zpocený z rachoty a spěchal do sprchy. Tak jsme se vzdálili kaštanovou třídou.

O jeho bezpečnost nemusíme mít obavy, je o ni dobře postaráno.

Křivoklát byl do kopce jen napůl, což nás poněkud zmátlo.

Před hradem jsme si odpočinuli na lavičce z křivých klád

a pod hradem navštívili soukromé muzeum Jawy a ČeZety.

Expozice by dala na samostatnou reportáž.

Ale čas nás tlačil. Konečně přišel zlomový bod

sjezd z kopce

a zastávka u Berounky.

Nebylo ani kam uložit kolo, všude parkovali naši vodní konkurenti,

ale nebyli jediní, které zlákala voda.

Když sjedete z kopce, většinou si ho znovu vyšlápnete a někomu ani Golem nepomůže.

Ale každý kopec má svůj vrchol, a tam může čekat třeba takový skvost, jako zámek ve Zbirohu

a nebo na dalším tento přestavěný statek se zvláštní architekturou. Dvě fontány na kopci, lemované hospodářskými budovami, restaurací, hotelem a houpačkou, to se tak často nevidí.

Minuli jsme královský hrad Točník, protože byl ještě na větším kopci než jsme čekali,

zříceninu hradu Žebrák, protože jsme měli už žízeň

a zastavili ve skromném stavení k doplnění tekutiny.

Nebylo nám cizí dění kolem sebe

ani dávat pozor, abychom někoho nepřejeli a hlavně

do někoho nenarazili. K pocitu nejistoty úplně stačilo, že číslo 546100 stálo metr od objektivu.

Střídmé stravování k cyklistice patří...(bůček byl skvěle propečený s křupavou kůrčičkou)

stejně jako dbát dopravního značení.

Za odměnu se pak objevíte skoro v pohádce...nebýt dopravního značení a sloupu elektrického vedení.

Každá pohádka však jednou končí. Putování bylo náročné, a tak z nás nakonec mnoho nezbylo.