Na první pohled by se mohlo zdát, že projížďka kolem Berounky je nenáročné putování. Není však splněna základní podmínka, že cesty povedou kolem řeky, a tak když je terén náročný, neni hanba kolo povodit. Od pěší turistiky se cykloturistika liší tím, že na vrcholu se nasedne a vytváří náskok před pěšími turisty, který pak lze zhodnotit u nejbližšího občerstvení.
Počet členů výpravy lehce doložím.
Proto nebylo třeba brát s sebou velké zásoby.
Extémní teploty bortily i střechy,
ale pravověrného cyklistu nic neodradí, a tak jsme ze základny v Berouně vyjížděli pravidelně před desátou, což nám na náměstí hlídal sám mistr Jan Hus.
Z cyklistiky si nelze dělat holubník.
Po startu nás čekal dlouhý sjezd až k domečku jednoho z nejbohatších Čechů, Petra Kellnera
a dále k domečku pana presidenta. Leží v obci Lány, uprostřed křivoklátských lesů.
Na pokec nebyl čas, jen nám zamával z auta. Byl asi zpocený z rachoty a spěchal do sprchy. Tak jsme se vzdálili kaštanovou třídou.
O jeho bezpečnost nemusíme mít obavy, je o ni dobře postaráno.
Křivoklát byl do kopce jen napůl, což nás poněkud zmátlo.
Před hradem jsme si odpočinuli na lavičce z křivých klád
a pod hradem navštívili soukromé muzeum Jawy a ČeZety.
Expozice by dala na samostatnou reportáž.
Ale čas nás tlačil. Konečně přišel zlomový bod
sjezd z kopce
a zastávka u Berounky.
Nebylo ani kam uložit kolo, všude parkovali naši vodní konkurenti,
ale nebyli jediní, které zlákala voda.
Když sjedete z kopce, většinou si ho znovu vyšlápnete a někomu ani Golem nepomůže.
Ale každý kopec má svůj vrchol, a tam může čekat třeba takový skvost, jako zámek ve Zbirohu
a nebo na dalším tento přestavěný statek se zvláštní architekturou. Dvě fontány na kopci, lemované hospodářskými budovami, restaurací, hotelem a houpačkou, to se tak často nevidí.
Minuli jsme královský hrad Točník, protože byl ještě na větším kopci než jsme čekali,
zříceninu hradu Žebrák, protože jsme měli už žízeň
a zastavili ve skromném stavení k doplnění tekutiny.
Nebylo nám cizí dění kolem sebe
ani dávat pozor, abychom někoho nepřejeli a hlavně
do někoho nenarazili. K pocitu nejistoty úplně stačilo, že číslo 546100 stálo metr od objektivu.
Střídmé stravování k cyklistice patří...(bůček byl skvěle propečený s křupavou kůrčičkou)
stejně jako dbát dopravního značení.
Za odměnu se pak objevíte skoro v pohádce...nebýt dopravního značení a sloupu elektrického vedení.
Každá pohádka však jednou končí. Putování bylo náročné, a tak z nás nakonec mnoho nezbylo.
