O láznění, potápění a procházení v Poděbradech, Třeboni a Budějovicích.

Dbát o zdraví je správný počin. Čím více se člověk péči oddá, tím je zdravější, až se úplně  uzdraví. Někdy však vyjímečně zhřeší. Pak je na tom i po lázních stejně jak byl, ale to neni po huntování těla  zase tak špatný výsledek.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

 Poděbrady, pár minut před pátou, doba příjezdu,

a taky čas první procedůry, protože hladový pacient sytému nevěří. Někdy i obráceně.

Ono taky co jiného, už byl podzim,

lavičky prázdné,

kolonáda bez korzujících a

prameny zavřené.

Cesta na ubytování byla dobře značená a

 na jejím konci jsme z plakátnice vyčetli, kam všude nepůjdeme, ale

na zámek ano.

 Stejně tak okolozámecké kolečko přes Labe bylo procedůrní a

nebylo možné ho zavrhnout.

 Zpět na centrální náměstí, kterému vévodí Jiřík z Poděbrad. více zde.  Taky

nejvyšší čas, protože kousek odtud nás čekala základní procedůra a hlavní důvod našeho pobytu aneb najdi dva rozdíly.

Tak to by bylo z Poděbrad asi tak všechno, nakonec na podzim už se moc courat nedá a potápění v pivních lázních se taky nemá přehánět.

Valíme dál, směrem na jih. Nápověda z okna vlaku byla parádní.

Pak už jen přestup a

a během chvilky nás vítá Třeboň.  Prvním úkolem byla prohlídka náměstí.

 Ptačí perspektiva má na rozhlížení lepší parametry.

 Zvlášť,  když jsme vyfasovali klíč a zevnitř se zamknuli,  abychom po sebě s jinými turisty nešlapali nebo nedejbože se neshazovali, pač ochoz je úzký.

 Uličky a domečky zbyly na běžnou procházku

 včetně galerií, protože obrazy máme rádi, i s jistým rizikem podobrazu.

A pak tu máme brány.

Touto se projde k rybníku Svět a

soše Jakuba Krčína z Jelčan. Za ním už se rýsuje hlavní program,

 místní pivovar a jeho prohlídka.

Vaří zde pivo značky Regent.

Abych to upřesnil, lázeňský balíček pro seniory dal na výběr mezi exkurzí pivovaru nebo prohlídkou zámku. Nebylo třeba o tom ani hlasovat, co by taky na zámku mohlo být asi tak zajímavější, a pak

ten se dá v klidu obejít.

Za sluncem jsme vyšli

na dlouho pěší túru až k Schwarzenberské hrobce. Průvodní slovo tu lze vyslechnout v sedě na židlích. Vleže by to bylo tématicky asi už pozdě.

Aby nedošlo k mejlce, samozřejmě, že jsme se opět namáčeli. Pro změnu jsme nepohrdli koncentratem z černého piva.

Součástí výpravy byla návštěva Českých Budějovic. Cestou do centra jsme se zastavili u tohoto pomníku. Nevím proč se nám vybavila scéna z filmu Pelíšky.

Budějovické náměstí Přemysla Otakara II. patří u nás k nejrozsáhlejším. Vévodí ji radnice se zvonkohrou a

a největší barokní kašna široko a ještě dál.

Z rozsáhlých prostorů pojďme bloudit do úzkých uliček.

Zajímavě řešená reklama.

Pro přespolního je děsně náročné vyznat se v místních vodách. Jen považte. Na břehu řeky Malše stojí věž s názvem Železná pana. Patrně se zde mučilo obejmutí ženskou. Dnes se tu turisté rádi nechávají na nábřeží mučit Radegastem v restauraci Staré časy.

O kousíček dál na břehu slepého ramena Malše stojí Dominikánský klášter.

 Podél Mlýnské stoky projdeme Sokolský ostrov z Dlouhé lávky, spojující u plaveckého bazénu břehy Vltavy

se ukáže soutok Malše s Vltavou. V pozadí je vidět Budvar Aréna, hokejový stánek bronzových medailistů hokejové ligy.

Pak se ocitnete v parku s venkovskou pohodou uprostřed města. Konec místopisu. Ostatně v případě chyby mě domorodci jistě opraví.

Kdo nebyl v Masných krámech, nebyl v Budějovicích.

...Já jen aby někoho nenapadlo, že jsme kolem jen prošli. A tím bych tak nějak celou výpravu ukončil.

PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ VODOPÁDY V JESENÍKÁCH